Mgr. Jan Kvaček je ředitelem Fakultní nemocnice Bulovka od září roku 2018. Nemocnici převedl již přes dvě krize, po nelehkém úkolu její ekonomické stabilizace bylo nezbytné vypořádat se s dopady pandemie. Z Bulovky se však stává konkurenceschopný zaměstnavatel a velkého pokroku se podařilo dosáhnout také například v oblasti úhrad. V současné době je největším problémem nemocnice její investiční dluh, klíčové je tedy zajistit dostatek finančních prostředků na renovace a rozvoj. Ty se mají týkat kromě nemovité struktury také přístrojového vybavení, oblasti lidských zdrojů nebo vědy, výzkumu a vzdělání. Bulovku navíc letos čeká zásadní událost, areál nemocnice má být převeden z majetku Prahy do majetku státu. „To bude pro Bulovku historický posun, kdy budeme moci nakládat se svými nemovitostmi stejně, jako ostatní fakultní nemocnice,“ říká ředitel Jan Kvaček.
Mohl byste přiblížit, v jaké ekonomické situaci se nemocnice nachází? Daří se dále snižovat ztrátu nemocnice?
Bulovku se v minulých letech podařilo sérií opatření ekonomicky stabilizovat. Mezi nejzásadnější kroky bych jmenoval posílení produkce a změnu struktury produkce, snížení podílu provozních nákladů, narovnání klíčových úhradových vztahů, restrukturalizaci historického dluhu nemocnice a následně státem realizované oddlužení nemocnic. V neposlední řadě došlo také změně obchodní politiky nemocnice. Bulovka se tak již nenachází v situaci, kdy se každoročně potýkala s obrovskými ztrátami. Dnes je největším problémem investiční dluh, který si s sebou nemocnice nese v důsledku několika dekád zastavení rozvoje v mnoha oblastech. Klíčovou výzvou je proto zajistit dostatek finančních prostředků na renovace a rozvoj a vytvořit z Bulovky opět moderní pracoviště.
Situaci jistě z různých hledisek ovlivnila pandemie koronaviru. Jaké dopady měla na nemocnici?
Bulovka jakožto Národní centrum pro izolaci a léčbu vysoce nebezpečných nákaz vyšla z pandemie s mnohem silnější pozicí mezi nemocnicemi. Především první vlna na jaře roku 2020 se odehrávala převážně na Bulovce. Většinou složitých situací spojených s onemocněním covid-19 jsme si procházeli jako první. Bylo patrné, že umíme řešit nečekané krizové situace, které do té doby nikdo řešit nemusel. Mnohá opatření pak byla později analogicky zaváděna v dalších nemocnicích či na úrovni zdravotnického systému. Řekl bych, že přes všechny komplikace vyšla Bulovka z pandemie silnější. Co mě mrzí, je skutečnost, že mnohé kompenzační mechanismy více pomohly nemocnicím, které se s covidem příliš či vůbec nepotýkaly na úkor těch, které prošly rozsáhlou transformací a musely de facto zastavit poskytování ostatní zdravotnické péče.
Změnil covid váš pohled na řízení nemocnice? V jakém směru?
Na Bulovku jsem přišel v září 2018. Byla to nemocnice ve velmi hluboké krizi. Kdyby se nejednalo o přímo řízenou organizaci státu, kterou do velké míry chrání legislativa, pravděpodobně by již vyhlásila bankrot. Po roce a půl řešení této krizové situace přišla krize další – spojená s řešením pandemie, která na Bulovku dopadla plnou silou o půl roku dříve než na všechny ostatní. Jestli se něco změnilo? Jen jsem se více utvrdil v tom, že opatření a změny, které ve veřejném segmentu standardně trvají týdny či měsíce, a všem to přijde normální, lze opravdu realizovat rychleji.
Jednou z oblastí, na kterou jste se při hledání finančních úspor zaměřil, byly personální náklady. Jak se daří pilotnímu projektu, zaměřenému na reformu personální politiky?
V personální oblasti jde častěji než o úspory o efektivnější vynakládání dostupných prostředků. Řekl bych, že se nám v mnoha oblastech daří dělat z Bulovky konkurenceschopného zaměstnavatele. Oblasti, které procházejí nějakou personální krizí, se snažíme řešit mimořádnými motivačními programy. Zavedli jsme moderní benefitní systém. Na pilotních pracovištích zkoušíme odměňovat zaměstnance za produkci. Zájem je zatím velký a doufám, že projekt vyhodnotíme jako úspěšný a rozšíříme dál do nemocnice.
Jak na tento projekt reaguje personál, kterých se pilot týká? Zaznamenáváte díky němu nižší odliv lékařů a radiologických asistentů?
Zatím je příliš brzy hodnotit, nicméně zájem je veliký a vypsané časové sloty, kdy personál funguje v novém režimu, se rychle zaplnily. V mnoha zdravotnických oborech je personálu málo a konkurence je tvrdá. Musíme se dokázat pozitivně odlišit, protože v opačném případě by některé části nemocnice spěly pomalu k zániku. Konkrétně u radiologických asistentů jsme radikálně změnili náborovou politiku. Zkušebně jsme zavedli nové motivační schéma odměňování na CT a MRI a nyní připravujeme motivační schéma odměňování pro stabilní zaměstnance, kteří v nemocnici působí dlouhodobě.
V nemocnici byla koncem minulého roku zahájena také příprava pilotního projektu asistentů onkologické péče. Byl už tento pilot spuštěn, jaký má úspěch?
K tomuto projektu je ještě příliš brzy se vyjadřovat. Nalezli jsme vhodné kandidáty na pozice koordinátorů a vzděláváme je v tom, jak poskytování péče onkologickým pacientům funguje. První asistent pro pacienty by měl začít fungovat během června. Od projektu si slibujeme velmi pozitivní změnu především pro naše pacienty, kteří se vždy budou mít na koho obrátit a koho požádat o pomoc v otázkách spojených s organizací péče.
Problémem nemocnice je dlouholetá podinvestovanost, a s tím související havarijní stav budov i využívaných technologií. Jak se vám daří tuto situaci zvládat, jaké hlavní investice v této oblasti nemocnici v tomto roce čekají?
Dnes je toto asi největší problém FNB. Jedna věc je nemocnici stabilizovat, ovšem druhá věc je řešit investiční dluh nakumulovaný za 25 let. Samozřejmě se v maximální možné míře zapojujeme do dotačních akcí, nicméně jsme nuceni hledat i jiné formy financování. Aktuálně jsme dokončili přípravu EPC projektů (financování rekonstrukce z energetických úspor) na většinu budov, které má FNB v majetku. Doufám, že se nám touto cestou podaří realizovat maximum. Máme zmapované i další cesty financování, jelikož jsme ale přímo řízená organizace státu, budeme potřebovat svolení Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva financí. V brzké době se je chystáme oslovit a představit jim plán většího projektu s dobrou ekonomickou návratností a požádat, zda nám schválí jednu z variant financování projektu.
Na které další oblasti se v rámci rozvoje nemocnice chcete zaměřit do budoucna?
Co se týče klíčových oblastí rozvoje, je s menšími změnami stále platná naše strategie z minulosti. V první řadě nemocnice potřebuje financování – bez něj není možné provádět investice jak do lidských zdrojů, tak do přístrojového vybavení a nemovité struktury. Stále pracujeme na změně struktury produkce nemocnice tak, aby byla ekonomicky stabilnější. Hledáme další úspory a zároveň využíváme veškeré dostupné možnosti financování našich rozvojových projektů.
Vedle financování je na Bulovce nutné vynaložit hlavní úsilí do procesů fungování nemocnice. Postupně přehodnocujeme, měníme, a především elektronizujeme všechny procesy spojené s žádostmi, schvalováním a rozhodováním. Zavádíme kontrolní mechanismy do oblastí, kde nikdy předtím nebyly. Pracujeme na reformě rozdělení kompetencí a jejich delegaci na nižší úroveň tam, kde je to žádoucí. Chod nemocnice a efektivitu jejího řízení by to mělo významně zlepšit.
Zaměřujeme se na personální politiku. Snažíme se vždy najít zdroje tam, kde jsou nejvíce potřeba a řešit problémy jeden po druhém. Ve zdravotnictví bývají často zvykem rozsáhlá plošná opatření – to je něco, na co často tlačí i odborové organizace. Tato plošná opatření jsou ovšem často na jedné straně velmi nákladná a na straně druhé přinášejí pro jednotlivce velmi málo. Většinou se tak úplně míjejí se zamýšleným efektem. Proto vždy dobře pojmenováváme problematickou oblast, stanovujeme si cíl, kterého chceme dosáhnout a zavádíme opatření tak, aby opravdu vedlo ke kýženému efektu.
V oblasti přístrojové techniky a nemovitostí máme naplánovánu rozsáhlou obnovu i mnoho rozvojových akcí. Největším krokem by ale v letošním roce mělo být dokončení převodu areálu nemocnice z majetku Prahy do majetku státu. To bude pro Bulovku historický posun, kdy budeme moci nakládat se svými nemovitostmi stejně, jako ostatní fakultní nemocnice.
V neposlední řadě se od letošního roku intenzivně věnujeme oblasti vědy, výzkumu a vzdělávání. Tato aktivita je spojena s obnovou fakultního statutu nemocnice. Dáváme poměrně vysoké prostředky do motivace vědeckovýzkumných pracovišť tak, abychom je motivovali k výchově nových vědeckých pracovníků, k publikační a grantové činnosti a podobně. V letošním roce jsme také uvedli v život interní grantovou soutěž, ve které budeme podporovat 6 projektů našich klinik. Chceme tak řešit dlouhodobý neuspokojivý stav v této oblasti, jehož důsledkem je absence habilitovaných zaměstnanců na některých pracovištích, která spravujeme spolu s lékařskými fakultami.
Jeden z velkých neduhů nemocnice byla nevýhodná struktura úhrad. Jakého pokroku se v této oblasti podařilo dosáhnout?
V oblasti úhrad se Bulovce podařilo za poslední tři roky udělat obrovský posun. Je to kombinace intenzivní a dlouhodobé snahy na více frontách. S mnoha pojišťovnami se nám podařilo domluvit narovnání minulých vztahů či změnu stávajících kontraktů. Jmenovitě VZP byla v minulosti velmi vstřícná, ale dobré dohody jsme dosáhli například i s ČPZP, VoZP a do určité míry i se ZPŠ. Zároveň se nám podařilo narovnat nespravedlnost v úhradové vyhlášce, kdy Bulovka v minulosti vždy propadla záchranným sítem minimální základní sazby pro velké a fakultní nemocnice. Dnes se kontrakty se všemi pojišťovnami nacházejí nejhůře na této hranici, což nemocnici neskutečně pomohlo.
I v této oblasti nás ovšem čeká ještě mnoho práce. Jsme například jedinou fakultní nemocnicí, která je urgentním příjmem nižšího typu. Situace nedává smysl. V důsledku toho, že za předchozích vedení nemocnice postupně pozbyla jak statutu traumacentra, tak statutu iktového centra, nevejde se administrativně do kategorie urgentního příjmu nejvyššího typu. Pokud bychom se podívali na dopad jednání minulých vedení do hospodaření za poslední roky, zjistíme, že tato špatná rozhodnutí stála nemocnici na úhradách a dotacích několik miliard Kč. Tyto finance zde nyní neskutečně chybí, což je ostatně vidět v areálu a na vybavení nemocnice.
Probíhá hlavní část dohodovacího řízení pro rok 2023. Podle jakých kritérií a v jaké výši by měly být navrženy úhrady v segmentu nemocnic?
Především musí být nemocnicím kompenzován růst cen. V celém segmentu veřejného zdravotnictví je nutné alespoň do určité míry kompenzovat zaměstnancům překotný růst spotřebitelských cen. Zde je nutné dojít celostátně rozumné dohody s odborovými organizacemi a navýšení do příjmů nemocnic plně promítnout.
V další řadě bude ovšem nutné nemocnicím kompenzovat sektorovou inflaci ve zdravotnictví – tedy růst cen pomyslného koše komodit, které nemocnice k zajištění svého provozu nakupují – od léčivých přípravků přes nábytek až po pohonné hmoty či elektřinu.
Neméně důležité je reflektovat překotný růst cen v oblasti stavebnictví. V minulých letech stát skrze různé dotační akce započal cestu modernizace českých nemocnic. Nicméně v minulosti schválené částky již dnes dalece neodpovídají tržním cenám. K tomu mají také stanovenu vysokou spoluúčast, která se nyní ještě zvýšila. Pokud tuto několikaletou snahu nechceme zbortit, musí nemocnice disponovat dostatečnými zdroji na modernizaci.
Jak se vypořádáváte s vysokou inflací a nárůstem cen energií?
Růst cen energií na současnou hodnotu jsme měli v letošním rozpočtu zahrnut. Letos se tedy s růstem cen vypořádáme, byť bychom prostředky raději směřovali do rozvoje nemocnice. V příštím roce by však absence kompenzace dalšího nárůstu znamenala zásadní zpomalení, ne-li zastavení, rozvoje a obnovy nemocnice. Totéž platí pro spotřebitelské ceny. V posledních letech i letos významně rostly platy zaměstnanců. Kumulativní nárůst za posledních pár let jde do vyšších desítek procent. Nicméně i s ohledem na to není možné v budoucnu vliv růstu spotřebitelských cen zaměstnancům nekompenzovat. Pokud toto nebude dostatečně kryto na příjmové straně, budeme muset volit mezi investicí do lidských zdrojů a investicemi do movitého i nemovitého majetku. V takové volbě logicky dáme přednost zaměstnancům, nicméně mohlo by to způsobit devastaci v některých podinvestovaných oborech.
Silvie Purmová
