Dlouhé, často až několikaměsíční čekací doby na vyšetření magnetickou rezonancí nebo CT se stávají stále diskutovanějším tématem tuzemského zdravotnictví. Na problém upozorňují pacienti, lékaři z praxe i odborné společnosti a problém se různými způsoby snaží řešit nemocnice, pojišťovny, ale i politici. Zdravotnický deník oslovil zástupce lékařů v oborech, v nichž jsou radiologická vyšetření pacientům indikována nejčastěji, a zeptal se jich na to, jaké mohou mít dlouhé čekací doby zdravotní důsledky pro pacienty s různými diagnózami.
Největší nebezpečí hrozí při dlouhém čekání na vyšetření magnetickou rezonancí pacientům s onkologickými diagnózami, shodují se odborníci napříč obory. „Prodleva ve vyšetřeních se ovšem dá při značné různorodosti nemocí, i těch nádorových, velmi obtížně kvantifikovat,“ konstatoval pro Zdravotnický deník Jakub Cvek, přednosta Onkologické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava.
Data, která nedávno přinesl průzkum iDnes, ukazují, že nejkritičtější je situace v Moravskoslezském a Královéhradeckém kraji. A Jakub Cvek, který v prvně jmenovaném kraji působí tento poznatek na základě své praxe potvrdil. „Čekací doby jsou v našem regionu opravdu dlouhé, vše je nyní v našem regionu umocněno plánovanou odstávkou jedné magnetické rezonance ve Fakultní nemocnici Ostrava kvůli rekonstrukci. Zahájení léčby ale kvůli nedostupnosti magnetické rezonance či CT nelze akceptovat, proto problematické situace řešíme, ať už cestou hledání dostupnějších kapacit v okolních nemocnicích nebo mírným prodlužováním intervalů u plánovaných vyšetření a objednáváním vyšetření v dostatečném předstihu,“ uvedl Cvek. A dodal: „Pro nás onkology je to ale velmi náročné, a to psychicky i časově.“
Někdy nerozhodují hodiny, ale dokonce i minuty
Fakt, že nejde soudit obecně, ale vždy záleží na diagnóze, potvrdil Zdravotnickému deníku i Jiří Gallo, přednosta Ortopedické kliniky Lékařské fakulty Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc. „Je zřejmé, že existují pacienti, možná přesněji skupiny diagnóz, které nejsou slučitelné s dlouhým čekáním na CT nebo magnetické rezonanci, u nichž musí být zobrazovací metody dostupné během několika hodin – a někdy dokonce i minut – od vyslovení podezření na ‚závažnou‘ diagnózu. Takové pacienty může delší čekání na vyšetření významně poškodit a nemá smysl chodit do detailů, protože jsou vázány na konkrétní diagnózu. A naopak v řadě jiných případů můžeme akceptovat i několikatýdenní interval k vyšetření,“ vysvětlil Gallo, který působí i jako předseda České společnosti pro ortopedii a traumatologii.
Ten souhlasí s tím, že v obecné rovině dlouhé čekací doby nejvíce ohrožují pacienty onkologické, upozorňuje však, že i ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí mají akutní indikace k vyšetření magnetickou rezonancí či CT. „A nejde pouze o maligní nádory pohybového aparátu, kterých je v ortopedii naštěstí relativně málo. Za všechny zmíním septické stavy, kdy potřebujeme určit rozsah a typ infekčního postižení zejména v oblasti páteře, kyčle či pánve. Dále je zde požadavek na akutní CT či magnetickou rezonanci z důvodu poranění pohybového aparátu, velmi obávanou diagnostickou jednotku tvoří rychle se vyvíjející nálezy na páteři a pododobně.“ uvedl Gallo. Všechna tato vyšetření by podle něj určitě měla proběhnout co nejdříve od vyslovení podezření na některou z výše uvedených patologií. „Pevně věřím, že dnes je možné ve spolupráci s regionálními centry tato vyšetření pacientům s akutními problémy zajistit včas, respektive s minimální délkou čekání,“ dodal Gallo.
Rozhodnutí je na ošetřujícím lékaři
Delší čekací doby na vyšetření magnetickou rezonancí zatím nepřidělávají vrásky na čele diabetologům, což potvrdil i předseda České diabetologické společnosti ČLS JEP Martin Prázný. „V diabetologii používáme magnetickou rezonanci nebo CT prakticky jen při péči o pacienta se syndromem diabetické nohy. Delší časové prodlevy jsou ovšem zcela nepřípustné, protože by to mohlo vést ke ztrátě končetiny, septickým stavům, případně obojímu. Neobdrželi jsme ale žádné informace, že by takové prodlevy někde v těchto případech systémově nastávaly. Pacienti s touto problematikou mají být centrováni na specializovaná pracoviště do diabetologických center, kde diagnostika proběhne v rozumném termínu,“ sdělil nám Prázný, který působí jako vedoucí lékař Diabetologického centra Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Na to, že rozhodnutí, jak urgentně vyžaduje pacientova diagnóza radiologické vyšetření, leží především v rukou ošetřujícího lékaře, upozornil Petr Marusič, přednosta Neurologické kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol a předseda České neurologické společnosti ČLS JEP. „Ošetřující lékař indikující zobrazovací vyšetření musí posoudit, zda hrozí nebezpečí z prodlení, či nikoli. V situaci, kdy toto nebezpečí hrozí, má možnost dohodnout přednostní vyšetření, nebo by měl pacienta indikovat k hospitalizaci, během které bude vyšetření bez odkladů provedeno. V neakutních případech může být čekání na vyšetření pro pacienta jistě nepříjemné a může do určité míry ovlivnit kvalitu jeho života, ale rozhodně není na životě ohrožen,“ uzavřel Marusič.
Jakub Němec
