Děsivá střelba, při které přišlo o život sedm lidí. Jen málokdo by zapomněl na zřejmě nejtragičtější incident v novodobých dějinách České republiky, který se odehrál 10. prosince v roce 2019 v ostravské fakultní nemocnici a který významně ovlivnil vnímání bezpečnosti ve zdravotnických zařízeních. Nemocnice v Ostravě se ale s nepříjemnými incidenty potýká i nadále, a čím dál častěji se jedná o fyzická napadení personálu. Jen za minulý rok se na psychiatrické klinice odehrálo na 317 takových útoků. Jak moc se proměnila bezpečností opatření nemocnice od doby hrůzného incidentu? Jak se vypořádat s agresivitou pacientů, která stále roste? A co v Česku z hlediska bezpečnosti takzvaných měkkých cílů chybí? Nejen o tom si Zdravotnický deník povídal s vedoucím odboru pro vnitřní bezpečnost a krizové řízení Fakultní nemocnice Ostrava Danielem Naivertem.
Od tragické střelby ve Fakultní nemocnici Ostrava uběhly už více než tři roky. Jak moc se od té doby v nemocnici proměnila bezpečnostní opatření?
Od roku 2019 se bezpečnost nemocnice FN Ostrava posunula na mnohem vyšší úroveň. Navýšili jsme stav kamerového systému a ostrahy a rozšiřujeme také systém nouzových tlačítek. Ochrana vnitřního perimetru nemocnice se dělí na tři různé oblasti. Jedná se o personální oblast, to znamená, že někdo musí dělat strážného a projít výcvikem, protože ochrana zdravotního personálu je primární. Druhá oblast je materiální, kam spadá výbava ostrahy – ochranné pomůcky, taktické vesty, donucovací prostředky. Třetí oblast je edukační, kdy používáme například takzvané typové karty.
Co si mám představit pod edukací s pomocí typových karet?
Typové karty slouží pro veškerý personál nemocnice jako pomůcka. Zaměstnanci mají na kartě napsané, jak se mají chovat například při požáru, když přijde agresivní pacient nebo když v areálu nemocnice lítá dron.
Jaké další edukační činnosti provádíte?
Používáme také edukační video, které jsem s mým týmem vymyslel a realizoval, v době pandemie covidu. Video je natočeno ve FN Ostrava, a to přímo v poliklinice, kde došlo k oné tragické události. Ve videu je simulace agresora, který začne střílet a zaměstnanci vidí, jak správně reagovat. V rámci edukace provádíme také cvičení na ochranu měkkého cíle ve spolupráci s Policií ČR.
Jak vlastně probíhají opakovaná taktická a prověřovací cvičení v součinnosti s Policií ČR?
Fakultní nemocnice jsou velké areály. Cvičení provádíme dílčí formou na vybraném oddělení nebo klinice, protože každá budova je něčím specifická (pozn. red – má například více únikových východů nebo tam jsou místnosti, do kterých se lze schovat). Tato cvičení nám ukazují provozní slepotu, proto je děláme individuálně na každém oddělení. S terorismem se ale musíte naučit žít. Samozřejmě, že se to může opakovat kdykoli stát znovu, ale my jsme povinni zdravotní personál připravit na to, že pokud se to stane, bude přesně vědět, co má dělat. V krizové situaci jsou lidé v šoku, ale pořád si myslím, že něco v té hlavě zůstane a lidé se alespoň schovají. Provádíme také simulované cvičení se zaměstnanci, kde je figurant, který dělá útočníka. Je ale nutné zmínit, že na Koncepci ochrany měkkých cílů 2017-2020, která poskytovala finanční podporu na tzv. neinvestiční programy (organizování školení, seminářů a cvičení), by měl navázat program investičního charakteru.
Mluvil jste o typových kartách zaměřených na agresivní pacienty. Setkáváte se s agresivitou hodně? Co je ten spouštěč?
Už chvíli po oné tragické události v roce 2019 zaznamenal zdravotní personál verbální agresivitu ze stran pacientů nebo klientů, kteří vcházeli třeba jenom do lékárny. V současné době se ale útoky verbálního charakteru mění na fyzické a procento útoků v naší nemocnici neustále stoupá. Je otázka, jestli to je způsobeno pandemií covidu, kdy byli lidé frustrováni nebo to pramení ze současné situace ve světě. Každý má ale své potřeby a dotyčný agresor nemusí být spokojený v určité rovině, tudíž musí někde vyvolat „zlo“. Hodně agresivních lidí je navíc na omamných látkách, jako je alkohol nebo přístupné drogy. Potvrzuje se mi to také u kolegů z jiných nemocnic, kteří řeší stejné problémy. Musíme tomu zkrátka jít naproti a být připravení.
Jaká největší úskalí z hlediska bezpečnosti nemocnic v Česku vnímáte?
Problémem je, že nastavení bezpečnosti není systémové pro všechny nemocnice. Je nutné zabezpečit zejména urgentní příjmy, ale musí to být systémově řízené přes Ministerstvo zdravotnictví, se kterým spolupracujeme a předáváme mu naše podněty z praxe. Pan ministr si je podle mého názoru důležitosti tohoto tématu vědom a věnuje mu pozornost. Je zapotřebí aby fakultní nemocnice měly shodné nástroje a bezpečnostní prvky pro ochranu zdravotního personálu. Já osobně bych ještě navyšoval stav strážných. Chtěl bych aby byl 24 hodin denně obsazen urgentní příjem i klinika psychiatrie, a to minimálně jedním strážným, protože moc dobře vím, co dokáže udělat jeden agresivní pacient během pouhé půlminuty. Díky spolupráci s Integrovaným záchranným systémem, Radnicí a Magistrátem dokážu daleko lépe ovlivnit chod bezpečnosti nemocnice. Myslím si, že by to takhle mělo být nastaveno i v ostatních zdravotnických zařízeních. Ve FN Ostrava máme mimo jiné také zakotveno, že v případě, že se náš zaměstnanec cítí být obětí, a má osobní problémy, může se na nás obrátit a zvolit si důvěrníka. Zdravotní personál tuto možnost hodně kvituje.
Nela Slivková
