Místo knihy elektronický systém, který umožňuje jít do dosud nevídaného klinického detailu – tak vypadá 11. revize Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-11), která vstoupila mezinárodně v platnost minulý rok. Již brzy bychom přitom měli mít tuto novinku i v české verzi – respektive k nahlédnutí je k dispozici již od června a oficiálně má vyjít příští rok. Co MKN-11 přináší a jak vznikala její česká verze, přiblížili odborníci na osmém ročníku konference KlasifiKon, která se konala 11. a 12. října v Praze.
„Mezinárodní klasifikace nemocí je více než sto let základnou, abychom mohli porovnávat statistiky nemocnosti a úmrtnosti. Právě porovnatelnost je zásadní faktor, který nám pomůže zlepšit efektivitu zdravotnického systému. Když jsem před lety začínala jako mladá lékařka-pediatr, učila jsem se o MKN-10. To znamená, že desátá revize se používá přes 30 let. Je skvělé, že jsme se dostali k další revizi nejen proto, že medicína za těch 30 let značně pokročila, ale také proto, že jsme se posunuli do digitálního věku. MNK-11 není jen nová klasifikace, je to i nový informační systém. Myslíme si, že bude velmi flexibilní i pro budoucí úpravy a využívání. Reaguje také na potřeby členských států tak, aby ji mohly implementovat,“ uvádí ředitelka kanceláře Světové zdravotnické organizace (WHO) v ČR Zsofia Pusztai.
Mezinárodní klasifikace nemocí čili MKN slouží pro sběr zdravotních dat pro statistické účely už od konce devatenáctého století. Nejnovější, jedenácté vydání schválila WHO v roce 2019 a na mezinárodní úrovni je platné od loňského roku s přechodným obdobím pěti let pro reportování statistik příčin smrti. Aktualizace klasifikace probíhá jednou ročně.
Klasifikace, kterou pochopí umělá inteligence
Jedním z cílů nové verze přitom je podle vedoucího Národního centra pro medicínské nomenklatury a klasifikace Miroslava Zvolského překlenutí mezery mezi tím, jak chápou, vnímají a popisují svět klinici, a jakým způsobem ho může zařadit a pochopit umělá inteligence. I proto již nemá klasifikace podobu knihy, ale informačního systému.
„V příštích letech se ve zdravotnictví změní řada věcí. Změní se diagnostika a léčba, kdy bude potřeba více dat a mnohem více dat se bude i produkovat. Budeme se zaměřovat na personalizaci jednotlivých případů a aktérů zdravotní péče, změní se procházení pacienta systémem, bude očekávána větší transparence, efektivita a informovanost jak pacientů, tak poskytovatelů zdravotních služeb, aby věděli, co se s pacientem dělo dříve a jaký je plán, co se s ním bude dělat v budoucnu. Bude tu větší zapojení pacienta do systému, což znamená, že by mezinárodní klasifikace měla být dostupná a pochopitelná nejen expertům, ale i dalším aktérům při poskytování péče a v neposlední řadě pacientům,“ vysvětluje Zvolský.
Zároveň tu budou větší požadavky na popis případů v celém kontextu poskytování zdravotní péče a života pacienta. Většího množství informací ovšem nedosáhneme tím, že současný číselník diagnóz, kdy MKN-10 čítá kolem 30 tisíc položek, nahradíme něčím desetkrát větším. Místo toho je podle Miroslava Zvolského třeba změnit systém práce s mezinárodní klasifikací nemocí a všemi obsahovými standardy ve zdravotnictví tak, aby byly uživatelsky přívětivé jak na straně zadávání dat, tak jejich zpracování.
11. revize je přitom vícejazyčná, kompletně digitální a interoperabilní, tedy snadno napojitelná na jiné obsahové standardy používané nejen ve zdravotnictví. Vedle toho je lokálně konfigurovatelná, kdy si ji každý stát může upravit, optimalizovaná pro big data a hlavně obsahuje klinický detail, který jde vysoko nad rámec toho, co se dosud ve zdravotnictví používalo.
„K obsahovým změnám patří doplnění položek do mnohem větší úrovně klinického detailu, přesuny v některých kapitolách (cévní nemoci mozku), vytvoření nových kapitol (např. sexuální zdraví), včetně rozsáhlé části tzv. rozšiřujících kódů nebo doplňku pro tradiční medicínu. Kromě toho nyní většina položek obsahuje vysvětlující popis, resp. definici. MKN-11 je navržena jako polyhierarchická. Jeden koncept je možné řadit do více hierarchických skupin podle logických vztahů. Umožňuje nejen specifikaci a klasifikaci onemocnění, ale i kódování projevů, příčin poranění, vzácných onemocnění, lékařských prostředků, specifikaci lokalizací, míry závažnosti apod. Kódované položky (tedy vlastně konkrétní jednotky onemocnění) mohou nově mít vlastní definici, popis, kritéria,“ přibližuje na svém webu novou klasifikaci Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS).
170 tisíc termínů
V tuto chvíli se přitom pracuje na české verzi MKN-11, kterou má na starosti Národní centrum pro medicínské nomenklatury a klasifikace. „Naše národní centrum se snaží připravit novou verzi MKN-11 tak, aby ji bylo možné implementovat nejen do vykazování o zdravotním stavu pacientů, ale i do úhrad,“ říká statutární zástupce ředitele ÚZIS Vladimíra Těšitelová.
Odborníci z Národního centra pro medicínské nomenklatury a klasifikace pracují na české verzi klasifikace, která obsahuje kolem 170 tisíc termínů, už dva roky. Po prvotním překladu na ÚZIS proběhla konzultace s jazykovými experty a následovala validace překladu stovkou klinických expertů. Na závěr pak proběhlo zapracování zpětné vazby s tím, že předběžná česká verze byla zveřejněna letos v červnu (náhled je k nalezení zde). A protože je zatím stále ve fázi testování, vyzývá ÚZIS odborníky, aby mu v případě, že narazí na chybu, dali vědět.
„Stále ještě na české verzi pracujeme. Chybí nám překlady některých podrobných textů, zbytkových překladů skupin a validace některých kapitol. Aspirujeme na to, abychom na začátku příštího roku českou verzi MNK-11 uveřejnili oficiálně,“ poukazuje tajemnice Meziresortní pracovní komise pro implementaci MKN-11 v ČR Šárka Daňková.
Spolu s uvedením MKN-11 se přitom chystá také úprava sběru dat o poskytovaných intervencích. Seznam výkonů totiž ne vždy dokáže adekvátně popsat, co bylo pacientovi provedeno. Možným řešením je podle Miroslava Zvolského zavedení české extenze mezinárodního standardu WHO v podobě Mezinárodní klasifikace zdravotnických intervencí.
Zavedení MKN-11 do běžné klinické praxe ČR by mělo proběhnout během zhruba následujících pěti let. Změna to nebude jednoduchá, protože si vyžádá úpravy informačních systémů na straně poskytovatelů, proškolení zdravotnických pracovníků a v některých případech i úpravu procesu vedení a zadávání zdravotnické dokumentace.
Michaela Koubová
