Pokud jsou hygienické potřeby testovány pouze za pomoci nejrůznějších vodních roztoků, a nikoliv skutečné krve, popis jejich absorpčních schopností je spíše orientační. Údaje o množství použitých vložek či tampónů přitom lékaři běžně používají pro zjištění intenzity krvácení a určení možné patologie. Vůbec poprvé byla pro testování hygienických potřeb upravená lidská krev použita až v roce 2023.
Není to tak dávno, co v reklamách na menstruační vložky či tampóny vystupovala pouze modrá tekutina neurčitého původu, která připomínala spíš nemrznoucí směs do ostřikovačů než menstruační krev. Jak popisuje americký zpravodajský portál Vox.com, modrá tekutina ilustrovala to, co donedávna platilo a částečně ještě platí o (nejen) americké společnosti. Menstruační krev, stejně jako menstruace samotná, je do značné míry tabu.
„Vídali jsme menstruaci, menstruační krev a tekutiny, zastoupené takovým zvláštním dezinfikovaným způsobem,“ shrnula Jennifer Weiss-Wolfová, autorka knihy Periods Gone Public: Taking a Stand for Menstrual Equity a také ředitelka Birnbaum Women’s Leadership Center na NYU School of Law. Jenže nejde jen o reklamy, které „cudně“ zobrazovaly hygienické potřeby zásadně s modrou tekutinou. Menstruační krev, tedy naprosto přirozená součást menstruace, se nepoužívala ani při vývoji a testování těchto výrobků. V praxi to znamená, že spolehlivě nevíme, kolik menstruační krve a dalších tekutin je samotný výrobek skutečně schopen absorbovat. Vzniká proto značná mezera v poznání, jak určit možnou patologii při hodnocení intenzity menstruace. A co víc, takové společenské tabu má konkrétní negativní důsledky na zdraví menstruujících žen. Diagnostikovat například endometriózu, závažné onemocnění zhoršující kvalitu života, kde silná menstruace patří k jednomu z možných příznaků, tak vůbec není snadné.
Erektilní dysfunkce má více citací než menstruační krev
Nedávný úvodník v odborném časopise BMJ Sexual & Reproductive Health značně limitovaný vědecký zájem o oblast menstruace shrnul jednoduchým srovnáním. Při zadání slovního spojení erektilní dysfunkce v angličtině vyjede v databázi PubMed zhruba 10 tisíc různých výsledků, u spojení menstruační krev asi 400. Nedostatek vědeckého poznání tak ovlivňuje i to, jakým způsobem vnímáme ženské zdraví a co je pro nás „normální“.
Medicína si i v moderní době paradoxně stále nese poněkud přehlíživý přístup k ženskému zdraví. Když Earle Cleveland Haas, praktický lékař, který ve 30. letech 20. století vynalezl tampón s aplikátorem, odpovídal na to, zda nějak měřil velikost předmětů, aby ženám vyhovovaly vzhledem k délce jejich pochvy a vzdálenosti děložního čípku, odvětil stručně: „Viděl jsem jich zatraceně mnoho, a tak jsem měl nápad. Některé jsou krátké, některé samozřejmě delší, ale to nehrálo žádnou roli.“ Toto vyjádření podle portálu Vox.com ilustruje přístup, který přijala celá americká společnost. Menstruace je tabu, nemluví se o ní, a to bezpochyby ovlivňovalo i způsob testování a prezentaci hygienických produktů – modrá tekutina byla, na rozdíl od krve, vždy vnímaná jako „hygienicky čistá“.
Stigma se přeneslo i na testování výrobků. Do 80. let 20. století používali výrobci tampónů zařízení s označením syngyna, tedy syntetická skleněná vagina a kondom naplněný tekutinou, obvykle solným roztokem. Nejen, že tampóny nebyly před uvedením na trh testovány skutečnými ženami, ale neexistovaly ani jednotné normy určující jejich savost. Poznat pro jakou fázi či míru intenzity menstruace je výrobek vhodný, byl (a pro někoho dodnes je) poněkud oříšek.
Záhada syndromu toxického šoku
Nedostatečné znalosti o vlastnostech hygienických potřeb měly i konkrétní negativní dopady na ženské zdraví. Syndrom toxického šoku, stav způsobený obvykle bakterií Staphylococcus aureus, který může vzácně nastat při použití menstruačního tampónu, byl původně spojován s výrobky, jenž mají „super-absorpční schopnosti“. Americký úřad pro kontrolu potravin a léků (FDA) tak v 80. letech 20. století vydal doporučení, aby ženy používaly tampóny s nižšími absorpčními vlastnosti. Jak ale určit, které to vlastně jsou? Bez řádného testování a zveřejněných výsledků nebylo možné poznat, o jaké výrobky jde. V roce 1982 tak vznikla pracovní skupina, která se měla touto otázkou řádně zabývat.
Jedním z jejích členů byla také profesorka ošetřovatelství Nancy Reame, která tehdy přišla s banální, avšak revoluční myšlenkou – použít při testování skutečnou lidskou krev, nikoliv pouze fyziologický roztok. Ukázalo se, že některé tampóny dokáží vsáknout větší množství krve než fyziologického roztoku. Spoléhat se tedy při určování vlastností pouze na tuto tekutinu bylo značně nepřesné. Přesto se její přístup neprosadil a FDA nakonec schválila normy vycházející z testů, při nichž byl použit fyziologický roztok. „Většina těchto produktů nikdy nebyla testována v prostředí vagíny,“ napsala profesorka Nancy Reame v roce 1985 v článku New York Times, v němž upozorňovala také na to, že materiály používané pro výrobu těchto hygienických potřeb nikdy nebyly testovány v souvislosti se skutečnými potřebami a vlastnostmi ženského těla. Přesto byly výsledky její práce ignorovány.
Reálné testování menstruačních potřeb přinesl až loňský rok
Na myšlenkách profesorky Reame, tedy že menstruační potřeby mají být testovány v reálných podmínkách za použití lidské krve, stojí i nedávná práce vědeckého týmu z Oregon Health & Science University. Skupina vědkyň a vědců se rozhodla porovnat vlastnosti různých menstruačních potřeb, tedy vložek, tampónů, kalíšků, menstruačních kalhotek, a zjistit, kolik krve (nikoliv fyziologického roztoku) dokáží absorbovat. Pracovali přitom s krví z nemocniční krevní banky, u které již prošla doba použitelnosti pro transfúzi, protože menstruační krev nebylo možné v daném množství získat. Výsledky poté publikovali v BMJ Sexual & Reproductive Health a jejich práce získala značnou mediální pozornost. Bylo to totiž vůbec poprvé, kdy došlo k systematickému testování absorpčních vlastností menstruačních potřeb za použití lidské krve.
Nicméně, i navzdory studii se stále při výrobě vložek či tampónů používají výrobní standardy vycházející z testování za pomoci fyziologického roztoku, nikoliv lidské krve, což může být velmi zkreslující. Množství použitých vložek či tampónů za určitý časový úsek přitom stále slouží pro lékaře jako diagnostický nástroj při hodnocení možné patologie při menstruaci. Bez znalosti toho, kolik krve je daný výrobek schopen obsáhnout, jde však spíše o odhad. Některé ženy tak mohou být chybně hodnoceny jako „zdravé“, i když jejich menstruace vykazuje varovné signály v podobě velmi silného krvácení.
„Ani vědecká komunita není imunní vůči sexismu a kulturním tabu,“ dodala Bethany Samuelson Bannow, vedoucí vědeckého týmu z Oregon Health & Science University. Nedostatek výzkumů o menstruaci znamená, že řada žen, které žijí s endometriózou, syndromem polycystických vaječníků či myomy, trpí více, než je nezbytně nutné, protože se jim nedostane odpovídající péče.
Ludmila Hamplová
