Digitalizaci zdravotnictví často provázejí obavy, že vznikne jeden centrální systém, kde bude „všechno o všech“, nebo že lidé ztratí kontrolu nad svými údaji. Podle Michala Opatřila z Národního centra elektronického zdravotnictví jsou ale liché. „Obavy vycházejí spíše z neúplných nebo zjednodušených informací. Systém je postavený na jasných pravidlech, která určují, kdo a za jakých podmínek může s údaji pracovat. Cílem je větší bezpečnost, přehled a lepší návaznost péče,“ říká.
Tyto obavy se ve veřejné debatě opakují v několika základních podobách.
Mýtus č. 1: Vznikne jeden centrální systém, kde bude „všechno o všech“
V Česku se neshromažďují údaje na jednom místě. Zdravotnická dokumentace zůstává u jednotlivých poskytovatelů zdravotních služeb a digitalizace podle Opatřila vytváří infrastrukturu, která umožňuje bezpečné zpřístupnění potřebných informací mezi lékaři a dalšími zdravotníky. Součástí jsou například služby jako registr oprávnění nebo evidenční nástroje, které hlídají, kdo k datům přistupuje a proč.
Mýtus č. 2: Pacient ztratí kontrolu nad svými údaji
Kontrolu na svými daty podle Opatřila neztratíte, digitalizace naopak přináší větší přehled – můžete vidět, kdo k údajům přistupuje, a v některých případech tento přístup ovlivnit. „Zůstává zachována i návaznost péče, kdy důležitou roli hraje praktický lékař nebo pediatr, který má přehled o vašem dlouhodobém zdravotním stavu,“ zdůrazňuje.
Mýtus č. 3: Do zdravotnické dokumentace může nahlížet kdokoli
Přístup k údajům je podle Opatřila přísně omezen na zdravotnické pracovníky a další zákonem vymezené osoby, a to vždy jen v rozsahu nezbytném pro konkrétní účel. „Digitalizace tento princip nemění, ale naopak umožňuje lépe dohledat, kdo s údaji pracoval,“ podotýká.
Mýtus č. 4: Digitalizace zdravotnictví znamená rychlou a plošnou změnu
Digitalizace se nezavádí jednorázově. Nejde o jeden systém, který by se „zapnul“ ze dne na den, upozorňuje Opatřil. V praxi vedle sebe po určitou dobu fungují papírové i elektronické nástroje. „Praktickým příkladem jsou eŽádanky, které už dnes mohou nahradit papírové žádanky – lékař ji odešle elektronicky a další zdravotnický pracovník ji má k dispozici bez nutnosti přepisování nebo předávání papíru,“ uvádí.
Mýtus č. 5: Digitalizace odvádí pozornost od pacienta nebo nahrazuje práci lékaře
Technologie sama o sobě péči nezlepšuje ani nezhoršuje, míní Opatřil. „Pokud je digitální nástroj špatně navržený, může skutečně přidávat zátěž. Při správném nastavení ale naopak pomáhá omezit administrativu, zrychlit sdílení informací a uvolnit prostor pro samotnou péči o pacienta – tedy pro rozhovor a vysvětlení pacientovi,“ zdůrazňuje.
„Digitalizace zdravotnictví se zavádí postupně a s důrazem na bezpečnost i praktické fungování péče. Cílem není vytvářet nové systémy pro systémy, ale zajistit, aby zdravotníci měli potřebné informace ve chvíli, kdy je skutečně potřebují, a mohli trávit méně času administrativou a více času s pacientem. Digitalizace nemá znamenat více času u počítače, ale více času pro pacienta,“ dodává Opatřil.
