Podle nejnovějších dat evropského průzkumu, za kterým stojí farmaceutický průmysl, se dostupnost inovativní léčby v České republice dramaticky zhoršuje. Průměrná doba, kterou nemocný stráví čekáním od chvíle, kdy nový lék schválí evropské úřady, do momentu, kdy je v tuzemsku reálně proplacen ze zdravotního pojištění, se za poslední dva roky prodloužila o alarmujících šest měsíců. V praxi to znamená, že těžce nemocní lidé v Česku čekají na moderní terapii v průměru bezmála dva roky. Pokud se k nim tedy vůbec kdy dostane.
Evropská asociace farmaceutického průmyslu (EFPIA) ve spolupráci s analytickou společností IQVIA zveřejnila komplexní zprávu Patients W.A.I.T. Indicator 2025, která mapuje situaci v celkem 36 evropských zdravotnických systémech k počátku ledna 2026. Výsledky pro Českou republiku bohužel nepředstavují lichotivé vysvědčení, pacienti se k moderní léčbě dostávají stále pomaleji a administrativní procesy spojené se vstupem nových léků na trh narážejí na rostoucí bariéry.
Analýza ukazuje tvrdá data, která jasně ukazují, že průměrná doba čekání na inovativní léky se v České republice během posledních dvou let prodloužila o půl roku na současných 659 dní. Navíc zároveň klesl i počet přípravků, které se k pacientům vůbec dostanou.
Dva měsíce za průměrem
Prodloužení čekací doby na 659 dní odsunulo Česko za průměr Evropské unie, který aktuálně činí 597 dní. V porovnání s premianty kontinentu, jako je Německo, kde pacienti na schválené léky čekají v průměru 158 dní, jde o propastný rozdíl.
Tento negativní trend je o to varovnější, že v minulých letech patřila Česká republika v rámci regionu střední a východní Evropy k lídrům v rychlosti zavádění inovací. Současný stav však naznačuje, že tuzemský systém stanovení cen a úhrad léků nedokáže flexibilně reagovat na novou vlnu moderních terapií. Pacienti s onkologickými či vzácnými chorobami jsou tak nuceni trávit klíčové měsíce v nejistotě, zda se pro ně účinná pomoc stihne včas legislativně schválit.
Alternativní cesty stále v kurzu
Problémem však není pouze samotný čas, ale také samotné množství léků, které sítem českých úřadů a pojišťoven vůbec propadnou do systému veřejné úhrady. Ze zprávy vyplývá, že z celkem 168 sledovaných nových molekul se jich alespoň k jednomu pacientovi dostalo 84. To znamená, že přesná polovina inovativních léků, které evropské regulační úřady mezi lety 2021 a 2024 uznaly za bezpečné a účinné, zůstává pro drtivou většinu českých pojištěnců nedostupná.
Systém sice v některých individuálních případech umožňuje lékařům žádat o výjimky přes pověstný paragraf 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění, tento proces je však administrativně nesmírně náročný, nepředvídatelný a zdaleka nedokáže plošně nahradit standardní systém úhrad.
Většina má omezenou úhradu
Evropský report navíc upozorňuje, že restrikce a omezení dostupnosti se stávají novým standardem napříč celým kontinentem. Zatímco dříve byla schválená léčiva dostupná prakticky bez omezení pro celou indikovanou populaci pacientů, dnes jsou často svazována přísnými limity.
Ze 84 dostupných inovativních medikamentů v České republice jich plných 88 % podléhá nějaké formě omezení úhrady, ať už jde o limitaci na konkrétní podskupinu pacientů nebo nutnost schválení skrze specializovaná centra. Pro srovnání, v Německu, Belgii či Lucembursku je plně hrazených 100 % těchto léčiv bez zásadních administrativních překážek pro standardní skupinu pacientů.
Tento stav sice pomáhá regulovat výdaje zdravotního pojištění. Na druhé straně může vytvářet další bariéry pro ošetřující lékaře a prodlužovat tak dobu, než se konkrétní člověk v ordinaci ke své léčbě skutečně propracuje.
Mohlo by vás zajímat
Čekání přes dva roky na onkologika
Omezení úhrady platí i pro onkologická léčiva. EU sice v letech 2021 až 2024 schválila celkem 56 nových onkologických léků a v Česku se pro onkologické pacienty podařilo zajistit dostupnost významné části z nich, realitu ale deformuje financování.
Plných 54 % dostupných onkologických přípravků je totiž v Česku zatíženo statutem omezené úhrady na individuální bázi. Pouhá 2 % z nově schválených onkologických molekul mají v tuzemsku plnou, ničím nepodmíněnou úhradu z veřejného zdravotního pojištění. To je v kontrastu například s Německem, kde má plnou dostupnost 84 % onkologických novinek.
Bariérou je pro české onkologické pacienty také čas, který odsouvá tuzemsko hluboko za evropský průměr. Průměrná doba čekání na onkologický lék dosahuje v České republice 806 dní od chvíle jeho evropské registrace. Průměr zemí EU u onkologických léků přitom činí 655 dní. Zatímco například v sousedním Rakousku či Německu se pacienti k onkologickým inovacím dostanou v řádu několika měsíců, český onkologický pacient musí čekat na schválení úhrady u stejného léku násobně déle.
U orphanů na chvostu
O nic lepší situace nepanuje v segmentu léků na vzácná onemocnění (takzvaných orphanů). Z celkového počtu 66 nově schválených orphan léků v Evropě se český systém plošně a bez omezení otevřel 3 procentům.
Tento stav přímo koreluje s časem, který je pro pacienty se vzácnými chorobami často tím nejcennějším. Pokud se orphan v České republice nakonec k pacientovi dostane, trvá to v průměru 776 dní. Evropský průměr přitom u těchto specifických léků přitom činí 614 dní. Česká republika tak v této oblasti zaostává i za řadou zemí s ekonomicky slabšími zdravotními systémy.
