České zdravotnictví se dlouhodobě potýká s nedostatkem praktických i specializovaných lékařů v periferních a strukturálně postižených regionech. Ministerstvo zdravotnictví proto připravuje legislativní změnu, která má do zákona o zdravotních službách pevně včlenit nový institut – mobilní zdravotnické zařízení. Tento model, který resort v současnosti testuje v oblasti stomatologie, by měl pomoci zajistit dostupnost lékařské péče tam, kde se nedaří zřídit klasické kamenné ordinace.

Finanční dotace na zakládání praxí ani nabídky bezplatného bydlení od obcí v mnoha odlehlých oblastech k přilákání lékařů nestačí. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) během nedávných interpelací v Poslanecké sněmovně uvedl, že mobilní řešení představuje funkční alternativu pro regiony, kde standardní ordinace chybí.

„Mobilní zdravotnické zařízení může region objíždět a poskytovat alespoň základní preventivní prohlídky,“ popsal ministr. Stát chce nyní pro tento typ péče vytvořit jasná pravidla.

Nová legislativa určí standardy

„Ministerstvo zdravotnictví připravuje především legislativní ukotvení institutu mobilního zdravotnického zařízení. Nová úprava by měla jasně definovat, co se tímto typem zařízení rozumí, za jakých podmínek bude možné získat oprávnění k jeho provozování a jaké požadavky bude muset splňovat z hlediska technického vybavení, hygieny a poskytování zdravotních služeb,“ upřesnila pro Zdravotnický deník Hana Plačková z tiskového oddělení ministerstva.

Přesný termín, kdy nová pravidla začnou platit, zatím resort stanovit nedokáže. Zákon totiž vyžaduje detailní prováděcí předpis, který podrobně upraví jednotlivé typy mobilních zdravotnických zařízení a jejich požadavky.

V budoucnu i specialisté

Resort jasně vymezuje, že mobilní ordinace nebudou sloužit k provádění složitých operačních zákroků ani nenahradí stávající terénní služby. Mají nabídnout základní lékařský standard v místech s horší dopravní či geografickou dostupností.

„Mobilní zdravotnické zařízení by měla sloužit k poskytování ambulantní péče. Z povahy věci není možné v tomto typu zařízení poskytování jednodenní ani lůžkové péče. Zároveň nepůjde o náhradu návštěvní služby lékaře nebo domácí zdravotní péče poskytované ve vlastním sociálním prostředí pacienta. Cílem je zpřístupnění ambulantní péče tam, kde není dostupná standardní ordinace, a zajištění alespoň základního rozsahu péče pro pacienty,“ vysvětluje Plačková.

Hlavní potenciál vidí ministerstvo v primární péči, tedy u praktických lékařů pro dospělé a pro děti a dorost. Výhledově se však nebrání ani vybraným specializacím. „Do budoucna nelze vyloučit ani využití v některých oborech specializované ambulantní péče. Vždy ale bude nutné posoudit, zda lze konkrétní zdravotní službu poskytovat v mobilním zařízení při zachování odpovídající kvality a bezpečnosti péče,“ uvádí tiskové oddělení.

Mohlo by vás zajímat

„Kontinuita léčby zůstane zachována“

Častou obavou odborné veřejnosti je, aby u pacientů v mobilních zařízeních nedocházelo k roztříštěnosti péče a aby byla zajištěná návaznost na případnou další léčbu. Ministerstvo proto plánuje provozování pojízdných ambulancí podmínit tím, že poskytovatel musí mít i standardní sídlo.

„Ministerstvo v současnosti předpokládá, že mobilní zdravotnické zařízení bude moci provozovat poskytovatel, který zároveň disponuje standardní kamennou ordinací. Nemusí se přitom jednat pouze o nemocnice, ale i o další poskytovatele ambulantní péče. Pacient tak nebude odkázaný pouze na péči poskytovanou v mobilním zařízení. Pokud bude potřebovat další vyšetření nebo rozsáhlejší péči, poskytovatel bude povinen mu ji poskytnout ve své kamenné ordinaci. Kontinuita a návaznost péče tak zůstane zachována,“ ujišťuje Plačková.

Trvalá součást systému

Ministerstvo neplánuje z Prahy direktivně určovat trasy nebo regiony, kde mají pojízdné ambulance působit. Celý systém má fungovat na základě iniciativy samotných poskytovatelů, kteří nejlépe znají místní podmínky a poptávku.

„Záměrem ministerstva není centrálně určovat, ve kterých regionech mají mobilní zdravotnická zařízení působit. Oprávnění k jejich provozování bude moci získat každý poskytovatel, který splní zákonem stanovené podmínky,“ říká Plačková s tím, že rozhodnutí bude na provozovatelích.

Zavedení legislativního rámce pro mobilní ordinace nemá být pouze dočasnou reakcí na současný personální kritický stav, ale koncepčním krokem, který se inspiruje praxí v zahraničí, kde takový model běžně doplňuje síť zdravotních služeb.

„Mobilní zdravotnická zařízení ministerstvo nevnímá pouze jako dočasné řešení nedostatku zdravotních služeb v některých regionech. Cílem je vytvořit pro tento model poskytování péče jasný legislativní rámec a odpovídající regulaci tak, aby se mohl stát standardní součástí zdravotního systému, podobně jako je tomu v řadě zahraničních zemí,“ dodává Plačková.