Stárnutí populace nemusí být pro zdravotní systémy katastrofou, ale příležitostí ke změně. Prezident Minnesota Leadership Council on Aging Adam Suomala na Prague International Health Summitu upozornil, že jednou z největších překážek zdravého stárnutí je samotný způsob, jakým o věku a seniorech mluvíme.
Debaty o stárnutí populace se podle Suomaly příliš často vedou tak, jako by se týkaly „těch druhých“. Jenže stárnutí není problém vybrané skupiny lidí, ale univerzální zkušenost, která čeká každého.
Americký expert upozorňuje, že ageismus zůstává nejrozšířenější a zároveň nejvíce tolerovanou formou diskriminace. Připomněl také definici Světové zdravotnické organizace, podle níž je ageismus „stereotypem v našem myšlení, předsudkem v našich pocitech a diskriminací v našem jednání“.
Ageismus jako problém veřejného zdraví
Podle Suomaly nejde o abstraktní společenský problém, ale o faktor, který má přímý dopad na zdraví lidí i fungování zdravotních systémů. Výzkumy například ukazují, že lidé s pozitivním pohledem na vlastní stárnutí žijí v průměru o sedm a půl roku déle.
Ageismus podle něj komplikuje také prevenci. Lidé totiž často odmítají programy označované jako služby „pro seniory“, protože se s touto skupinou sami neidentifikují. I proto podle něj snahy o odstranění ageismu nepředstavují jen etickou otázku, ale také cestu ke snížení nákladů a lepším zdravotním výsledkům.
Ve Spojených státech je navíc dramatický nedostatek geriatrů. „Pouze 1 % našich lékařů ve Spojených státech má certifikaci geriatra. To je jeden geriatr na každých 10 tisíc Američanů,“ upozornil Suomala.
Léčit nestačí
Minnesota podle Suomaly dlouhodobě investuje do domácích a komunitních služeb, které jsou levnější než institucionální péče a zároveň více zaměřené na člověka. Právě prevence a podpora soběstačnosti mají být jedním z hlavních pilířů zdravotních systémů stárnoucí společnosti.
Velkou pozornost věnuje stát například prevenci pádů seniorů. Jen v Minnesotě vedly pády lidí nad 65 let v roce 2024 k 12 tisícům hospitalizací a 30 tisícům návštěv pohotovosti.
Mohlo by vás zajímat
„Víme, že jednoduché, cenově dostupné a přístupné intervence mají hmatatelný dopad na zdraví komunity a podstatný dopad na úspory ve zdravotním systému,“ uvedl Suomala.
Současně varoval před tím, aby zdravotnické systémy samotné začaly stárnutí vnímat jako nemoc. „Musíme si dát pozor, abychom stárnutí nemedikalizovali. Stárnutí je přirozená, rozmanitá, celoživotní lidská zkušenost,“ řekl. Podle něj by cílem zdravotnictví nemělo být „bojovat proti stárnutí“, ale pomáhat lidem co nejdéle udržet funkční schopnosti, soběstačnost a kvalitu života.
Slova mění ochotu lidí služby využívat
Významnou část své přednášky věnoval Suomala tomu, jak zásadně jazyk ovlivňuje vztah lidí ke stárnutí i preventivním programům. Výzkumy podle něj ukazují, že už samotná slova jako „senior“ nebo „starší člověk“ mohou část lidí odrazovat.
„Zjistili jsme, že na jazyku, který používáme, opravdu záleží,“ uvedl. Jako příklad zmínil programy v Minnesotě, které nabízely stejné služby, ale pod odlišnými názvy. Zatímco komunitní kurzy zaměřené na aktivní životní styl měly vysokou účast, projekty explicitně označené jako programy pro seniory zájemce ztrácely.
Podobnou zkušenost má prý i město město Boston. Původně provozovalo „senior shuttle“ – dopravu pro seniory. Po přejmenování služby na „transport nejzkušenějších lidí v Bostonu“ se podle Suomaly změnilo i vnímání celé služby.
Stárnutí není jen úpadek
Zdravotnictví i veřejná debata často zobrazují stáří jen ve dvou extrémech – buď jako období neomezené vitality, nebo naopak úplné závislosti a úpadku. Realita je podle něj mnohem pestřejší. „Věk nepředurčuje schopnosti. Generace nejsou homogenní. A stárnutí je současně procesem úpadku i růstu,“ uvedl Suomala.
Právě proto by se podle něj prevence, zdravotní péče i veřejné služby měly plánovat tak, aby prospívaly celé společnosti, nejen úzké skupině seniorů. Suomala to ilustroval na jednoduchém příkladu snížených obrubníků ve městech. Ty sice původně vznikaly kvůli lidem s omezenou mobilitou, ve výsledku ale pomáhají rodičům s kočárky, lidem se zavazadly i doručovatelům.
„Musíme o preventivní práci hovořit jako o něčem, co prospívá nám všem. Protože tomu tak skutečně je,“ dodal Suomala.
