Nového člena zdravotnického personálu má od dubna na zkoušku nemocnice Maugeri v italském Miláně. Je vysoký 120 centimetrů, má kloubovité paže, obratné ruce, výrazné obočí – a je to robot. Stroj jménem ALTER-EGO má pomáhat lidským kolegům zbavit se některých nejmonotónnějších úkonů, napsala agentura AFP.
ALTER-EGO může třeba přinést pacientovi láhev vody nebo ho doprovázet po chodbách k ošetření. Jedním z těch, kdo testují jeho služby, je i jednatřicetiletý Daniel Senna, který na obrazovce připevněné na hrudi robota zaznamenává úroveň své bolesti. Tento údaj, který je zásadní pro sledování jeho zdravotního stavu, robot okamžitě odešle sestrám.
Bude fungovat autonomně
„Ahoj Dani, jak se máš? Potřebuješ něco?“ ptá se mladého muže na invalidním vozíku robot ALTER-EGO. Jeho působištěm je oddělení, kde jsou hospitalizováni pacienti trpící amyotrofickou laterální sklerózou (ALS), což je progresivní neurodegenerativní onemocnění.
„Zpočátku jsme se obávali, že by pacienti mohli reagovat negativně,“ vysvětlil Christian Lunetta, šéf oddělení neuromotorické rehabilitace v tomto zařízení. „Ale naopak jsme byli velmi spokojení, protože robot byl navržený tak, aby vzbudil zvědavost pacientů. Navíc má pohyby a funkce, které naznačují široké spektrum využití.“
Robota, který je projektem Italského technologického institutu a Univerzity v Pise, prozatím ovládá na dálku operátor. V nové fázi testování, která začne letos v červenci, už má fungovat autonomně.
Společník pacientů a jejich pečovatelů v domácím prostředí?
Rozmach umělé inteligence výrazně urychlil pokrok v robotice, ale roboti ještě potřebují hodně učení a tréninku, aby se dokázali obejít bez lidské pomoci.
Cílem milánského experimentu je zejména ve spolupráci s pacienty a zdravotnickým personálem pochopit, jaké jsou meze toho, co robot v nemocničním oddělení může nebo má dělat, řekl Manuel Catalano z Italského technologického institutu. Tento robot by v budoucnu mohl dělat pomocníka a společníka pacientům a jejich pečovatelům v domácím prostředí, zdůraznil Catalano.
„Stejně jako v každém podniku i v nemocnicích existují opakující se činnosti, které je třeba provádět s určitou přesností,“ poznamenal Christian Lunetta. „Všechny tyto opakující se a do jisté míry vyčerpávající činnosti by mohly být svěřeny dobrému robotovi. To také umožňuje více zhodnotit lidský faktor, v jistém smyslu mu dát čas věnovat se lidskému vztahu, který musí s pacientem udržovat,“ dodal Lunetta.
Pacient může robota požádat o pomoc
„Všechny činnosti zahrnující kontakt s pacientem zůstaly vyhrazeny zdravotníkům a ošetřovatelům,“ uvádí neuroložka Rachele Pirasová. Například „nikdo neuvažuje o tom, že by robotovi bylo přímo svěřeno podávání tablet“, dodala neuroložka. „Zatímco podávají léky, kontrolují zdravotní sestry a ošetřovatelé mnoho věcí: jestli pacient správně rozuměl, jestli všechno probíhá tak, jak má,“ vysvětlila.
„S postupujícím (neurodegenerativním) onemocněním však vzniká obrovské množství potřeb,“ řekla Rachele Pirasová. „Na jedné straně má pacient možnost přímo požádat robota o různé věci a cítí se tak pohodlněji. Na druhé straně se rodinný pečovatel méně věnuje přímé péči a v určitých momentech se vrací do role pouhého společníka, matky nebo dcery,“ dodala
