Celkový počet porodů v České republice se v roce 2025 propadl na nové historické minimum. Opačný trend však zažívá asistovaná reprodukce. Podíl dětí počatých v laboratoři trvale roste a loni se poprvé vyšplhal na 6,6 % z celkového počtu porodů.

Česká demografie zažila v roce 2025 další tvrdou ránu. Zatímco v předchozím roce se hovořilo o kritickém propadu, kdy se narodilo historicky nejnižší počet 84 311 dětí, loňský rok přinesl další, ještě dramatičtější sesuv. Celkový počet narozených dětí meziročně poklesl o dalších 8 % a dostal se tak pod hranici osmdesáti tisíc. Čísla potvrzují dlouhodobý trend stárnutí populace a záporného přirozeného přírůstku, který kompenzuje leda zahraniční migrace.

Otazník u tří tisíc porodů

Nová data o počtech porodů rozdělených podle původu gravidity za rok 2025 vycházejí z Národního registru reprodukčního zdraví (NRRZ). Zdravotnickému deníku je poskytl Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). Z celkového počtu 75 761 porodů jich bylo 67 769 po spontánní graviditě, celkem 4 979 po asistovaném (umělém) těhotenství a u 3 013 případů zůstal původ neuveden. Čísla jasně ukazují, že zatímco přirozené početí prochází hlubokou krizí, význam moderní medicíny pro zachování české populace je zcela zásadní.

Celkový počet porodů. Zdroj: ÚZIS

Předložená data však ještě nejsou definitivní. Statistici upozorňují, že finální zpřesnění přinese až detailní analýza datových toků v průběhu roku. „Přesnější data o porodech a narozených po asistované reprodukci získáváme díky propojení údajů v NRRZ, modulech Rodičky a Asistovaná reprodukce. Takového propojení za loňský rok budeme schopni nejdříve na podzim, až proběhne validace údajů o asistované reprodukci,“ vysvětluje analytička zdravotních registrů ÚZIS Jirka Jírová.

Za dekádu dvojnásobný podíl

Zatímco celková úhrnná plodnost v zemi klesá a průměrný počet dětí na jednu ženu se propadá, role reprodukčních klinik je stále viditelnější. Pohled do historie ukazuje, o jak masivní posun jde. V roce 2014, tedy před pouhými dvanácti lety, představovala asistovaná reprodukce pouze 3,3 % (3 546) ze 106 971 porodů. V roce 2024 už dosáhla šestiprocentního podílu (4 683 porodů) a v roce 2025 se tento podíl – i s ohledem na rekordně nízkou celkovou porodnost – vyšplhal na rekordních 6,6 %. Absolutní počet porodů dětí, u jejichž početí asistoval lékař, se tak za tuto dobu zvýšil o 40 %.

Počet porodů dětí počatých díky asistované reprodukci. Zdroj: ÚZIS

Asistovaná reprodukce dnes zahrnuje široké spektrum špičkových lékařských metod, které pomáhají párům počít dítě, pokud se to nedaří přirozenou cestou. Nejčastější a nejznámější metodou zůstává oplodnění ve zkumavce (IVF), při němž jsou vajíčka oplodněna spermiemi mimo tělo ženy a výsledné embryo je následně přeneseno do dělohy.

Podíl porodů po asistované reprodukci na celkovém počtu porodů. Zdroj: ÚZIS

Vedle samotného IVF však moderní centra využívají i další pokročilé techniky, jako jsou intrauterinní inseminace (IUI), hormonální stimulace ovulace nebo metoda ICSI, kdy je vybraná spermie vpravena přímo do vajíčka. V případech, kdy mají partneři závažné problémy s vlastními pohlavními buňkami, nabízí medicína také možnost využití dárcovství spermií, vajíček či celých embryí.

Finanční a věkové limity úspěchu

Rostoucí obliba a podíl dětí narozených v laboratoři však rozhodně neznamenají, že by tato cesta k rodičovství byla snadno dostupná pro každého. Proces je pro páry nesmírně náročný nejen psychicky, ale také finančně. Český systém veřejného zdravotního pojištění sice standardní IVF cykly ženám do 39 let věku hradí (a to až čtyřikrát za život, pokud se nezavádí více než jedno embryo, což je v současnosti preferovaný způsob), realita je však často jinde.

K tématu

Ve snaze maximalizovat šance na otěhotnění si páry připlácejí za nadstandardní služby. Mezi ty patří například preimplantační genetické testování embryí, zmrazení přebytečných embryí (kryokonzervace), ICSI, uchycení embrya ke stěně dělohy pomocí speciálního lepidla nebo darované genetické buňky. Výsledný účet za jediný IVF cyklus se tak v soukromých centrech obvykle vyšplhá na desítky tisíc korun.

Kdo by namítal, že „když je to hrazené, tak přece nemusejí připlácet“, měl by znát statistiku, která se k metodě mimotělního oplodnění pojí. Úspěšnost totiž velmi souvisí s věkem ženy. U pacientek do 35 let je medicína nejúspěšnější. Šance na otěhotnění se zde v průměru pohybuje mezi 40 a 50 % na jeden cyklus. S vyšším věkem potom šance na úspěch klesají. U žen nad 40 let se otěhotnění pomocí IVF s vlastními vajíčky podaří jen přibližně v 5 až 15 % případů. Právě odkládání mateřství do pozdějšího věku je přitom jedním z hlavních důvodů, proč přirozených porodů v Česku ubývá.