Investice do vědy nejsou náklad, ale návratná investice. A bez stabilní podpory výzkumu a mladých vědců může Česko ztratit náskok v medicíně i inovacích. V rozhovoru pro Zdravotnický deník to říká ředitel Národního ústavu pro výzkum rakoviny (NÚVR) Aleksi Šedo. Po letech intenzivní podpory nyní NÚVR usiluje o financování, které zajistí zachování unikátní sítě výzkumných institucí.
Jaké má dnes věda v České republice postavení?
Věda bývá v Česku v mnoha případech veřejně prezentovaná jako výrobní síla, ale zapomíná se na akademický rozměr. Přitom bez celého řetězce výzkumu – od toho základního přes aplikovaný až po experimentální vývoj – nebude žádná aplikace. Výzkum má význam nejen pro získávání poznatků a jejich postupné přetavování do něčeho reálného, co pomáhá pacientům, ale i pro terciární vzdělávání a celkovou kultivaci prostředí.
Kritici budou argumentovat tím, že je věda drahá a musí si na sebe vydělat…
Je nesporným faktem, že věda je drahá. Nicméně peníze do ní vložené jsou dokazatelně investicí.
Podpora vědy ale dnes není rovnoměrná – mluvíme-li o lékařských vědách, například akademická věda je v různé kvalitě podporována na různých lékařských fakultách. Rozdíl je i v celkovém vnímání. Některé fakulty s redukcionistickým pohledem „kolik stojí publikace“ finančně dominantně podporují klinickou vědu, která je zároveň podporována i z resortu zdravotnictví.
Preklinická věda, která je se svými nejrůznějšími moderními biologickými a biochemickými přístupy, komplexními modely a provázaností na další disciplíny závislá na nákladných přístrojích a složitých technologiích, je totiž dražší. A pokud neexistuje konsenzus v podpoře vědy ani na univerzitách, je obtížné hledat podporu u politiků a veřejnosti – tedy u lidí z úplně jiné branže.
Přichází období udržitelnosti
Ke kultivaci prostředí ve vědě přispívá i NÚVR. Co je pro jeho fungování ve stabilizované síti 11 partnerů v uzlech Praha – Brno – Olomouc v současnosti největší výzvou?
Stabilizace je to správné slovo, naše struktura se velice dobře usadila. Radost mi působí fakt, že jde o opravdu nezatíženou spolupráci. V ní se prolíná několik institucí různých zřizovatelů – univerzit a Akademie věd. Díky tomu sice probíhá zdravá vnitřní soutěživost, ale nikdo nikomu nechce „namydlit schody“, protože na to by doplatili všichni zúčastnění.
Skvěle se povedla spolupráce mezi pracovišti lékařských a přírodovědeckých fakult.
Zažili jsme bohatě financované projektové období, což bylo velmi stimulující. A jsem mimořádně rád, že můžeme prezentovat špičkové výsledky, které z naší práce vyšly. A to jak na úrovni vlastních vědeckých výstupů, tak i z hlediska kultivace vědního terénu a talent managementu. Skvěle se povedla spolupráce mezi pracovišti lékařských a přírodovědeckých fakult spolu s pracovišti Akademie věd, meziregionální spolupráce i společné racionální využívání technologií. A teď jsme v období udržitelnosti.
Co tím přesně myslíte?
NÚVR, stejně jako ostatní národní ústavy vzniklé v rámci programu EXCELES (dotační program financovaný z Národního plánu obnovy, pozn. red.), musí nadále pokračovat ve své produkci, plnit dané indikátory. Pro zapojené partnery je to vymahatelný závazek daný smlouvou. Na to ale potřebujeme zdroje.
Pod křídly Agentury pro zdravotnický výzkum proto vznikla výzva, která má s udržitelností pomoci. Aby byly dedikované prostředky, které pomohou tomu, že systém zůstane zachovaný s prioritními aktivitami.
Jak situace aktuálně vypadá?
Na společné aktivity, které jsou nezbytné pro udržení národní autority jako celku, asi prostředky po nějakou dobu budou. A my se nadále musíme snažit, abychom si dokázali najít i prostředky na vědu. A o to, aby národní ústavy – nejen NÚVR – nadále vytvářely jakési intelektuální aliance v oblastech, v nichž působí.
Cítíte v tomto směru podporu současné vlády a premiéra?
Národní ústavy vznikly do značné míry i zásluhou současného premiéra. Byl jedním z lidí, s nímž jsme si jako zástupci akademické onkologie před lety korespondovali o tom, že by měl v České republice vzniknout nějaký systém akademické onkologie. Klinická onkologie je systematizovaná, byť s nejrůznějšími „bolestmi růstu“, ale u akademické onkologie, která je meziresortní a provozovaná na vnitřně „multitematických“ pracovištích, žádná koordinace neexistovala. Celý sektor byl naprosto roztříštěný.
S kolegy z Brna a Olomouce jsme proto už několik let před pandemií covidu, a tedy před startem Národního plánu obnovy, připravili projekt pro výzvu ministerstva školství Prescreening. Dostali jsme se dokonce na seznam kandidátů financování projektu. Pak ale byla celá výzva zrušena, financování bylo zrušeno. V době pandemie covidu, kdy se začal na evropské a národní úrovni implementovat Národní plán obnovy, jsme s premiérem Babišem opakovaně diskutovali obsah, smysl, význam a nejvhodnější model systematizace akademické onkologie.
Máme dobré argumenty, kterými můžeme ilustrovat, že původní myšlenka došla naplnění. Model distribuovaného centra excelence – mezioborové sítě expertízy a těsné spolupráce na řešení definovaných výzkumných programů a společných aktivit – se ukázal jako mnohem efektivnější než další investice „do betonu“, tedy dostavby „domu“ a následného hledání lidí, kteří se tam přestěhují. Byla by strašná chyba říct: Tak jsme si udělali národní autoritu – a teď ji zase rozpustíme a budeme věci dělat nějak jinak. Věřím, že se to nestane.
Mohlo by vás zajímat
Naši síť tvoří silní hráči
Se současným nastavením financování udržitelnost možná je?
Roční prostředky na udržení sítě jsou dnes zhruba 15 % ve srovnání se zmíněným bohatě financovaným projektovým obdobím.
V našem systému se často pereme s přebujelou byrokracií.
Vím, že 15 % zní sice děsivě, ale děsivé to není. Spoustu věcí se totiž už podařilo udělat a vybudovat hned na začátku. 15 % je samozřejmě málo, ale kdyby to bylo 30 %, byli bychom už vyloženě veselí. Takový objem peněz by nám umožnil i financování vědecké práce a například podporu doktorských studentů, kteří mají v současnosti velmi nízká stipendia a přitom jsou nesmírně důležití pro budoucnost oboru.
Těmi zmíněnými 15 % už tedy disponujete?
Aktuálně připravujeme žádost o finanční prostředky. Je definováno, co musíme splnit, abychom podporu udržitelnosti mohli dostat. Jde o prostředky na zachování sítě a společné aktivity – konference, udržení řídicí struktury včetně International Scientific Advisory Board (nezávislý mezinárodní odborný dozorčí a poradní orgán, pozn. red.), spolupráce s pacientskými organizacemi. A podobně. Takže musíme deklarovat, že bude stávající síť 11 participujících pracovišť s možnými drobnými změnami zachována. Zachováno také musí být 70 % původních participujících skupin.
Je to tak správně, protože výsledky, které máme, jsou výsledkem stávající sítě. A postavit nějakou jinou síť jen proto, abychom „dosáhli na peníze“, by nebylo fér.
A je stávající síť dostatečně pevná a soudržná, aby se udržela pohromadě?
Je. V síti máme silné hráče, jako jsou pražská Univerzita Karlova, brněnská Masarykova univerzita, Univerzita Palackého v Olomouci a ústavy Akademie věd. A všichni tito silní hráči za sebou mají úspěchy v barvách NÚVR. Takže si nedovedu představit, že by ze sítě odešli.
Spolupráce více institucí přináší jednoznačné výhody v oblasti vědění a sdílení poznatků a zkušeností. Přináší ale i nějaké nevýhody?
Multiinstitucionalita je komplikací v některých úředních administrativních záležitostech. Ty jsou často procedurálně odlišné v různých spolupracujících institucích. Přináší to komplikace od oblasti daní až po různé nastavení transferu technologií. A obecně se v našem systému často pereme s přebujelou byrokracií.
Jedna z mnoha „byrokratických perliček“ se ukázala například v interpretaci často vzývané internacionalizace. Mnoho let spolupracujeme s renomovaným americkým vědcem, který má silný vztah k Praze. Každý rok zde s námi tráví několik týdnů. S jednou z našich skupin, kde mentoruje naše doktorské studenty, má pravidelné videokonference, máme společné publikace. Měli jsme v rámci NÚVR prostředky na to, abychom jej zaměstnali na částečný úvazek. Ukázalo se to ale být administrativně tak komplikované, že to nešlo realizovat.
Podmínkou například bylo, že by musel podepsat, že nebude pracovat po šesté hodině večer, nemohl by být fyzicky přítomen několik týdnů v roce, ale vždy jeden den v týdnu a musel by mít vzdálené připojení z jediného místa. On se přitom profesně pohybuje mezi Bostonem, Antverpami, Londýnem a Prahou. Náš vztah to nezměnilo, na přátelské rovině spolupracujeme dál. Ale nesmyslnost těch podmínek mě překvapila a zklamala.
Stát nás dostatečně nevyužívá
Vraťme se k NÚVR. Jeho činnost a informace jsou přece zásadní i pro strategické plánování státu. Onkologická onemocnění postihují každého třetího člověka, takže mají obrovské dopady do zaměstnanosti, ekonomiky i bezpečnosti státu…
Ano, i to, co popisujete, je součástí naší aktivity. V Evropě existuje takzvaná Mise rakovina (iniciativa programu Horizont Evropa zaměřená na zlepšení onkologické prevence, včasné diagnostiky i léčby, pozn. red.), která spojuje klinickou a akademickou onkologii a kterou některé státy přímo implementují do svých politik.
Stát zatím potenciál inovačních platforem plně nevyužívá.
A české ministerstvo průmyslu a obchodu spravuje Národní výzkumnou a inovační strategii pro inteligentní specializaci, která se skládá z několika platforem. A já jsem šéfem Národní inovační platformy Péče o zdraví, pokročilá medicína. Bohužel se mi ale zdá, že zatím stát potenciál inovačních platforem plně nevyužívá.
Rádi bych tuto příležitost využili. Platforma pokročilé medicíny by mohla pomoci s implementací Mise rakovina. To by podle mne bylo pro Českou republiku momentálně mimořádně přínosné. Ona je totiž naše klinická onkologie skvělá a skvělý je i NÚVR. Ale svou komplementaritu příliš nevyužívají.
Přitom podobný model v Evropě intenzivně buduje například projekt Comprehensive Cancer Infrastructures for Europe, zaměřený na budování národních onkologických center propojujících právě výzkum, klinickou péči, vzdělávání a řízení onkologických systémů. Na jeho loňské konferenci byl přitom NÚVR hodnocen jako úspěšný model propojení akademických pracovišť. Národní onkologický plán spolupráci s NÚVR jen zmiňuje. Přitom si myslím, že si klinická a akademická onkologie mohou výrazně pomoct. Kdyby od státu zadání na bližší spolupráci přišlo, myslím, že ji můžeme realizovat velmi rychle.
Jaké má NÚVR plány do příštích let?
Program udržitelnosti se chystá na dalších pět let. A během nich bychom rádi ukotvili Národní ústavy – nejen NÚVR – jako integrální součást tuzemského vědeckého souručenství. Chtěli bychom, aby z nás stát více těžil i v dalších oblastech, například ve spolupráci s orgány veřejné moci.
Má se síť NÚVR ještě kam posunout? Měla by se rozšiřovat, pokud na to bude vůle a prostředky?
Síť NÚVR je poskládána tak, aby pokrývala variabilitu všech potřebných profesí. A naše úspěchy ukazují, že se to poskládání vydařilo – výrazně se například zvýšil nejen počet publikací, ale dramatický je právě jejich nárůst ve spolupráci napříč sítí, ale i se zahraničními odborníky. Síť je tedy podle mne složená dobře. Na úrovni skupin rovněž dochází k určité obměně – několik skupin jsme založili, několik svou činnost ukončilo.
V horizontu dalších let bychom chtěli udržet provázanost mezi špičkovou vědou a špičkovým vzděláváním. A přitom si podávat ruce s tou kvalitní klinickou praxí. To se daří i v osobní rovině – například v mém domovském Ústavu biochemie a experimentální onkologie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy máme kolegy, kteří jsou vzděláním lékaři a částečně vykonávají klinickou praxi, nebo dělají Ph.D. a k tomu částečně pracují v klinice. Takže zmíněné světy autenticky propojují. A ve zdravotnictví potřebujeme nejen klinické lékaře, ale i biomedicínské odborníky „nového druhu“.
Jaké přesně?
Řeknu něco trochu provokativního: Klasický klinický lékař je – při vší úctě – špičkový řemeslník. Ale medicínu dopředu neposouvá. To dělají odborníci na biomedicínu. Což mohou být – a často samozřejmě jsou – kliničtí odborníci.
Ale mohou jimi být i ti, kteří třeba vůbec nevidí pacienty či dokonce ani nemají lékařské vzdělání, ale přesto jsou biomedicínskými odborníky. Medicinální chemici, biologové, informatici, materiáloví vědci, fyzici. Ve vytváření takové aliance je NÚVR katalyzátorem posunu. Například právě i tím, že jsme akreditovali doktorské studium molekulární medicíny nebo experimentální onkologie.
