Plánované zpřísnění regulace kratomu může podle předsedy České asociace adiktologů Karla Kolitsche přinést větší bezpečnost. Zároveň ale nese i riziko přesunu části uživatelů na nelegální trh, a to i k horším alternativám. V rozhovoru pro Zdravotnický deník vysvětluje, proč by stát měl regulovat psychoaktivní látky především podle jejich skutečných zdravotních rizik a průběžně vyhodnocovat dopady přijatých opatření.

Jak hodnotíte návrh zpřísnit regulaci kratomu? Která opatření mohou skutečně fungovat a která naopak nepřinesou očekávaný efekt?

Návrh hodnotím z části pozitivně. Oceňuji, že stát neusiluje pouze o zákaz psychomodulačních látek, ale snaží se vytvořit systém jejich regulace. Za nejpřínosnější považuji opatření zaměřená na bezpečnost výrobků, jako jsou požadavky na správnou výrobní praxi, laboratorní testování šarží nebo lepší kontrola kvality a označování. Smysl podle mě dává také zvýšení věkové hranice na 21 let, protože současné poznatky ukazují, že vývoj mozku pokračuje i po dosažení plnoletosti.

Mám obavu, že některé navrhované změny mohou být spíše reakcí na jednotlivé medializované události než výsledkem komplexní analýzy dat.

Stejně důležité jako samotná pravidla je ale jejich důsledné a předvídatelné vymáhání. Sebelépe nastavená regulace nebude fungovat, pokud stát nebude schopen účinně kontrolovat její dodržování a postihovat její obcházení. Právě vyvážená kombinace kvalitních pravidel a jejich důsledného vymáhání je základním předpokladem, aby regulace skutečně vedla ke zlepšení veřejného zdraví.

Zároveň si ale myslím, že novela přichází poměrně brzy po zavedení původní právní úpravy. Z pohledu evidence-based přístupu bych očekával, že jí bude předcházet systematické vyhodnocení fungování stávající regulace a jejích dopadů. Mám obavu, že některé navrhované změny mohou být spíše reakcí na jednotlivé medializované události než výsledkem komplexní analýzy dat.

Například u úplného zákazu internetového prodeje je potřeba pečlivě zvážit i možné vedlejší dopady. Pokud se legální cesta nákupu výrazně zkomplikuje, může se část poptávky přesunout do nelegálního prostředí nebo k neoficiálním distribučním kanálům, kde stát ztrácí možnost kontrolovat kvalitu výrobků i účinně chránit spotřebitele. Ve svém důsledku by takové opatření mohlo mít negativní dopad na ochranu veřejného zdraví, což je přitom hlavním cílem celé regulace.

Přístup neodpovídající rizikům látek

Jaké dopady může mít zpřísnění regulace kratomu na samotné uživatele?

Každá změna regulace může ovlivnit chování uživatelů, proto je důležité sledovat její skutečné dopady. Je pravděpodobné, že u části uživatelů dojde ke změně nákupního nebo uživatelského chování. Někteří mohou využívat nelegální distribuční kanály, jiní mohou přecházet k jiným psychoaktivním látkám. Tento jev není v adiktologii nový ani něčím výjimečný.

Je zároveň potřeba rozlišovat mezi dopady regulace na stávající uživatele a na osoby, které s užíváním teprve mohou začít. U lidí, kteří psychomodulační látky dosud neužívají, může regulace skutečně přispět ke snížení dostupnosti a oddálení prvního kontaktu s těmito látkami. Naopak u části stávajících uživatelů může změna dostupnosti nebo ceny vést ke změně chování.

Ve své klinické praxi jsem se už setkal s několika klienty, kteří po zvýšení ceny a omezení dostupnosti kratomu v důsledku regulace začali užívat jiné psychoaktivní látky, například psychoaktivní léky nebo opioidy. Nelze samozřejmě tvrdit, že to způsobila pouze regulace. Jak jsem už zmínil, k přechodu mezi různými látkami dochází u části lidí se závislostí i přirozeně v průběhu vývoje onemocnění. Často hledají látku, která účinněji tlumí abstinenční příznaky nebo lépe řeší obtíže, kvůli kterým začali návykovou látku původně užívat.

Mohlo by vás zajímat

Čím se liší přístup státu ke kratomu od přístupu k alkoholu? Odpovídají tyto rozdíly skutečným rizikům obou látek?

Přístup státu ke kratomu a alkoholu se v řadě ohledů liší. U psychomodulačních látek stát nově zavádí velmi přísnou regulaci výroby, kontroly kvality, laboratorního testování i distribuce. Alkohol je naopak historicky i kulturně hluboce zakořeněnou legální psychoaktivní látkou, a právě tento kontext významně ovlivňuje způsob jeho regulace. Ve srovnání s nově regulovanými psychomodulačními látkami je v mnoha ohledech benevolentnější, přestože z pohledu veřejného zdraví představuje alkohol jednu z nejrizikovějších psychoaktivních látek.

Tyto rozdíly proto zcela neodpovídají skutečným rizikům obou látek. Kratom má odlišný rizikový profil a jeho zdravotní dopady jsou podle současných poznatků výrazně nižší, přesto však není bezrizikový a může vést ke vzniku závislosti. Do budoucna bych proto uvítal, aby regulace všech psychoaktivních látek byla co nejvíce založena na jejich skutečných rizicích a na vědeckých důkazech, nikoliv na historickém nebo společenském postavení jednotlivých látek.

Které další látky dnes současná regulace podceňuje a kterou naopak reguluje přísněji, než odpovídá jejím rizikům?

Vedle alkoholu a nikotinu považuji za největší problém současnosti rychlý rozvoj syntetických a semisyntetických kanabinoidů. Tyto látky se objevují rychleji, než na ně dokáže reagovat legislativa. Přitom představují výrazně vyšší zdravotní rizika než například nízkopotentní konopí nebo dříve rozšířené HHC. Evropská data i zkušenosti z České republiky ukazují, že právě syntetické kanabinoidy se pojí s nárůstem závažných intoxikací a hospitalizací.

Do určité míry je to důsledek toho, že regulace vždy reaguje se zpožděním. Když se omezila dostupnost HHC, začaly se na trhu objevovat nové, často méně prozkoumané a rizikovější látky. Ty se navíc často neprodávají jako psychomodulační látky ani jako výrobky určené ke spotřebě, ale skrývají se pod označením „sběratelské předměty“ nebo jinými obdobnými názvy. Často se aplikují na nízkopotentní konopí, které v tomto případě slouží pouze jako nosič účinné látky.

Pokud nebudeme reflektovat, že potřeba měnit vědomí je přirozenou součástí lidské společnosti, budeme stále jen reagovat na nové a nové látky, které se budou objevovat na trhu.

Proto bych byl velmi opatrný vůči úvahám o dalším zpřísňování regulace samotného nízkopotentního konopí. Problém totiž nepředstavuje nosič, ale vysoce rizikové syntetické kanabinoidy, které se na něj aplikují. Regulace by se proto měla zaměřovat především na skutečně rizikové látky a být dostatečně flexibilní, aby dokázala reagovat na rychle se měnící trh s novými psychoaktivními látkami.

Jak by měl stát k regulaci psychoaktivních látek přistupovat dlouhodobě?

Historie ukazuje, že samotná represe nikdy nevedla k vymýcení užívání psychoaktivních látek. Pokud nebudeme reflektovat, že potřeba měnit vědomí je přirozenou součástí lidské společnosti, budeme stále jen reagovat na nové a nové látky, které se budou objevovat na trhu. Místo nekonečného boje s jednotlivými molekulami bychom měli vytvářet takovou regulaci, která minimalizuje zdravotní rizika, chrání nejzranitelnější skupiny a dospělým lidem umožňuje informovaná rozhodnutí. To je podle mě cesta, která odpovídá principům moderní adiktologie i ochrany veřejného zdraví.

Zároveň bychom regulaci neměli vnímat jako jednorázové legislativní rozhodnutí, ale jako dlouhodobý proces. Trh s psychoaktivními látkami se neustále vyvíjí a stejně pružně musí reagovat i stát. To znamená průběžně monitorovat situaci, vyhodnocovat dopady přijatých opatření a podle dostupných vědeckých poznatků regulaci dále upravovat. Jen tak může dlouhodobě plnit svůj hlavní cíl – ochranu veřejného zdraví.

Karel Kolitsch je adiktolog, supervizor a předseda České asociace adiktologů. Dlouhodobě se věnuje léčbě a prevenci závislostí, rozvoji adiktologických služeb a vzdělávání odborníků v oblasti adiktologie. Je také zakladatelem Adiktio.cz. Tato platforma poskytuje diskrétní a odbornou pomoc lidem potýkajícím se se závislostmi. Nabízí konzultace zaměřené na problémy s alkoholem, drogami, léky, hazardním hraním i digitálními technologiemi.