Svrab většina společnosti vnímá jako nemoc starých hygienu zanedbávajících starců nebo lidí bez domova. Realita je ale úplně jiná. Jak ukazují nejnovější statistiky, které uveřejnil Státní zdravotní ústav (SZÚ), vůbec nejrozšířenější je aktuálně u teenagerů. A běžně se vyskytuje i u malých dětí. Jak je to možné?
7 105 případů onemocnění svrabem bylo prostřednictvím informačního systému infekčních nemocí nahlášeno za letošní první pololetí (od začátku roku do 26. června). Svrab je na vzestupu. Loni bylo za první pololetí nahlášeno jen 5 009, předloni jen 4 686.
Jiná rizika přenosu u teenagerů a kojenců
Nejvíce případů bylo letos evidováno u věkové skupiny, u níž by to asi čekal málokdo – u dospívajících ve věku 15 až 19 let. A to v 1 233 případech. „U mladých dospívajících se jedná o takzvaný faktor aktivního svrabu, kdy se nejvíce uplatňuje přenos spojený zejména s pohlavní aktivitou,“ vysvětlila Zdravotnickému deníku zástupkyně vedoucího oddělení epidemiologie infekčních nemocí SZÚ Kateřina Fabiánová.
Nezanedbatelné množství případů ale SZÚ eviduje i u nejmenších dětí do jednoho roku věku. Těch už se letos svrabem nakazilo 79. „U nejmenších dětí bývá příčinou spaní na společném lůžku se sourozenci, rodiči a podobně. Případně spaní v jejich posteli, roli totiž hrají právě infekční lůžkoviny,“ popsala Fabiánová, jak může dojít k nákaze těch nejmenších.
Sex, socializace a opožděná diagnóza
Za pravdu, proč je výskyt svrabu častý u dospívajících, dávají expertce SZÚ i zahraniční studie. Příčinou vyššího výskytu u teenagerů a mladých lidí (15 až 24 let) je fakt, že mladí dospělí, zejména muži, vykazují nejvyšší míru sociální propojenosti, konstatovala například společná studie německých a švédských vědců uveřejněná v žurnálu Emerging Infectious Diseases. Hlavními faktory přenosu jsou u nich společné bydlení, univerzitní koleje, couchsurfing a úzký fyzický či sexuální kontakt.
Zjištění Světové zdravotnické organizace (WHO) potvrzují častý přenos pohlavní cestou. Zpráva WHO konstatuje, že na rozdíl od malých dětí, u nichž se léze často vyskytují na hlavě nebo chodidlech, se u adolescentů a dospělých příznaky častěji projevují v oblasti genitálií, hýždí a pasu.
Problém u této věkové kategorie představuje také opožděná diagnóza, konstatuje studie finských vědců z Oulu University Hospital uveřejněná v žurnálu Scandinavian Journal of Primary Health Care. U adolescentů a dospělých dochází podle závěru vědců k výrazně delším prodlevám – často více než šest měsíců – mezi nástupem příznaků a odesláním mladého pacienta k dermatologovi. A tato dlouhá prodleva přispívá k dalšímu šíření nemoci.
Nemoc prozradí silné svědění
Státní zdravotní ústav vydal i doporučení, jak onemocnění svrabem předcházet. „Nesedat si s odhalenou kůží zad, rukou a nohou na čalouněné povrchy ve veřejných prostorách. Nesdílet cizí oblečení, ručníky, deky nebo ložní prádlo… Problematické z hlediska možného přenosu jsou oděvy a prádlo, které se nedají prát na vyšší teploty než 40 °C,“ uvádí SZÚ ve zprávě. Rizika představují nízká úroveň hygieny, promiskuita a sdílení lůžka s neznámými lidmi.
Svrab nejčastěji prozradí silné svědění vyvolávající potřebu často se škrábat. Proto u nakažených často vznikají i drobná poranění kůže. Právě jimi mohou do organismu proniknout bakterie nebo viry a způsobit závažnou infekci. Ta se může rozšířit do celého těla a vyvolat sepsi a následně i multiorgánové selhání.
Mohlo by vás zajímat
K tématu
- Svrab v Praze zažívá boom. Hygienici vysvětlili, jak se šíří a jak je to s rizikem v MHD
- Českem se šíří svrab, úřady hlásí čtyři oběti. Podívejte se, které kraje jsou na tom nejhůře
Proto se na svrab i umírá. Až na jeden případ se ale v Česku v posledních letech nejednalo o děti a dospívající. Letos zemřeli na svrab už čtyři lidé, což je nejvíce ve srovnání s předchozími roky. A to navzdory tomu, že za sebou máme zatím jen pololetí. Bylo jim 52, 72, 79 a 80 let. Loni zemřel na svrab jeden člověk ve věku 73 let, předloni také jeden člověk ve věku 92 let. V roce 2020 připravil svrab o život malé dítě do 1 roku věku a 56letého člověka. V roce 2019 zemřeli na tuto nemoc tři lidé ve věku 86, 87 a 92 let.
