Psychické zdraví dětí a mladistvých v Česku chřadne a nápor na odbornou péči dosahuje rekordních hodnot. Jedním z nejkritičtějších míst systému je okamžik, kdy pacient oslaví osmnácté narozeniny. Zásadní přechod z dětské do dospělé psychiatrie totiž tisíce mladých lidí nezvládnou. Přestože na ně zákon ze dne na den nahlíží jako na dospělé, z psychologického i biologického hlediska jde stále o zranitelné dospívající, kteří se ve zdravotnické síti snadno ztratí. Výsledkem jsou přerušené léčby, zhoršení stavu a v nejhorších případech i tragické ztráty na životech. Na alarmující stav upozornili odborníci na středeční schůzi senátního Výboru pro zdravotnictví.

Data Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), která na schůzi prezentovala zástupkyně ředitele pro vědu a grantovou činnost Jitka Soukupová, vykreslují neúprosný obraz. Loni vyhledalo psychiatrickou péči v klíčové věkové skupině 15 až 25 let celkem 78 759 lidí. Ve srovnání s rokem 2010 to představuje nárůst o 85,9 % a oproti předpandemickému roku 2019 jde o skok o více než polovinu.

Údaje ovšem ukazují, že psychické zdraví adolescentů se postupně zhoršovalo už od roku 2016. Celospolečenská izolace v pandemickém roce 2020 navíc celou krizi akcelerovala. Dramatický vývoj dokládá i srovnání dětské populace do 18 let – v roce 2024 jich bylo v psychiatrické péči o třetinu více než v roce 2015. Největší relativní nárůst vykázané péče přitom nastává právě na prahu dospělosti, mezi 18. a 21. rokem života, kde počet pacientů vzrostl mezi lety 2019 a 2025 přibližně o 69 %.

Prevalence diagnóz se zdvojnásobila

Pokud jde o konkrétní diagnózy, čísla za posledních patnáct let vyrážejí dech. Počet poruch chování a emocí se zvýšil o 136 %, depresivních poruch o 135 % a poruch osobnosti o 129 %. Nejmasovějším problémem však zůstávají neurotické poruchy. I když jejich nárůst činil 116 %, v absolutních číslech šlo o nejprudší skok ze všech kategorií kvůli jejich vysoké prevalenci. Počet léčených pacientů se více než zdvojnásobil ze 16 260 na 35 260.

„Psychické zdraví se nelepší a počet osob, které jsou v kontaktu s psychiatrickou péčí roste,“ shrnula Soukupová.

Z dat je rovněž patrný výrazný rozdíl mezi pohlavími. V kategorii 15 až 25 let tvořily v roce 2025 většinu pacientů ženy (46 tisíc) oproti mužům (32,5 tisíce). Pokud jde přímo o hospitalizace, ve věku od 15 do 19 let převažují v lůžkové péči dívky, trpí například anorexií. Kolem dvacátého roku se však tento poměr otáčí a do nemocničních lůžek se dostávají ve výrazně vyšší míře mladí muži – typicky s nějakým druhem závislosti.

Když osmnáctka znamená pád

Ačkoliv statistiky narůstají napříč všemi věkovými skupinami, jeden z nejviditelnějších problémů leží na přechodu mezi dětskou a dospělou péčí. Jakmile totiž pacient dosáhne plnoletosti, formálně vypadává z rukou dětského psychiatra. Jenže kapacitně přetížený systém dospělé psychiatrie není připraven tyto mladé lidi automaticky převzít. Spoléhá na to, že si plnoletý člověk najde nového lékaře sám.

Právě zde se tak řetěz péče trhá. Dospívající, kteří často bojují s úzkostmi, depresemi či poruchami osobnosti, nemají dostatek sil ani organizačních schopností, aby si v nedostupné síti ambulancí vybojovali termín.

Mohlo by vás zajímat

Adiktolog z Nemocnice Litoměřice Ondřej Sklenář potvrdil, že ostrá hranice stanovená občanským průkazem neodpovídá reálnému vývoji lidské psychiky. V osmnácti letech mozek stále prochází bouřlivým zráním a schopnost samostatně řešit složité životní a zdravotní situace je výrazně limitována.

„Při přestupu z dětské do dospělé psychiatrie významná část dětských pacientů vypadává. Věková hranice 18 let zkrátka neodpovídá klinické praxi a péči, kterou by potřebovali. U dětí, které vypadnou ze systému, to někdy končí i sebevraždou,“ uvedl Sklenář.

Chybějí stovky dětských psychiatrických lůžek

Až 62,5 % všech duševních poruch vzniká před 25. rokem života. Jedná se o přirozený důsledek biologického vývoje mozkových struktur a nástupu puberty. Během tohoto období mladí lidé čelí obrovskému tlaku při hledání vlastní identity, budování autonomie, přechodu mezi stupni vzdělávání a navazování prvních partnerských vztahů.

Z českých dat vyplývá, že klinická porucha se týká přibližně 13 % dětí a dospívajících, což plně odpovídá průměrům v jiných zemích. Problémem ovšem je, že obrovské množství případů stále zůstává nerozpoznáno a absence včasných intervencí vede k trvalým následkům.

„Děti si často neumí říct o pomoc a neumí ji vyhledat. Mezi 15. a 19. rokem je přitom sebevražda jednou z hlavních příčin úmrtí,“ varovala Magdalena Lukasová, vedoucí pracovní skupiny pro zkoumání duševního zdraví dětí a adolescentů Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ).

Cesta z této krizové situace vyžaduje systémovou reformu a propojení služeb. Česko však naráží na nedostatek personálních i lůžkových kapacit. V současnosti existuje v České republice pouze asi 559 lůžek dětské psychiatrie. Přitom reálná potřeba činí podle odhadů asi 860 lůžek. Odborníci se tak shodli, že dokud nedojde k posílení kapacit a zavedení koordinovaného přechodu pacientů mezi pedopsychiatrií a péčí pro dospělé, bude sítem českého zdravotnictví i nadále propadávat nemálo mladých lidí.

Výbor pro zdravotnictví v reakci na vyslechnutá sdělení doporučil ministerstvu zdravotnictví podpořit a průběžně vyhodnocovat pilotní ověřování integrovaných modelů kontinuální péče pro mladé ve věku 13 až 26 let, které budou v souladu s cíli reformy psychiatrické péče rozvíjet a propojovat už existující zdravotní, adiktologické, komunitní a sociální služby.

Mohlo vám uniknout: Investice do duševního zdraví: Proč je infrasauna pro jednoho ten nejlepší únik před stresem