Nenápadné změny během spánku mohou souviset s genetickou náchylností k Alzheimerově chorobě ještě v době, kdy člověk nemá žádné potíže s pamětí. Naznačuje to závěry expertů Univerzity v Lutychu, o kterých informoval web News-Medical.

Spánek není stav, kdy mozek jednoduše vypne. I během hlubokého odpočinku v něm probíhá řada změn a krátkých přechodů mezi různými úrovněmi aktivity. Jedním z nich jsou takzvaná mikroprobuzení. Jde o velmi krátké epizody zvýšené mozkové aktivity, které člověka nemusí skutečně probudit a ráno o nich vůbec nemusí vědět.

Právě na ně se zaměřili vědci z výzkumného ústavu GIGA Neurosciences při Univerzitě v Lutychu v Belgii. Analyzovali spánkové charakteristiky více než 500 zdravých lidí. Šlo převážně o mladé dospělé ve věku 18 až 31 let, ale také lidi ve věku 50 až 69 let. U účastníků výzkumníci zároveň stanovili takzvané polygenní riziko Alzheimerovy choroby, tedy statistický odhad založený na kombinaci mnoha genetických variant.

Důležitý rozdíl se objevil mezi věkovými skupinami. U mladších lidí vědci souvislost mezi genetickým rizikem a mikroprobuzeními nepozorovali. U lidí středního věku však platilo, že častější noční mikroprobuzení souvisela s vyšším genetickým rizikem Alzheimerovy choroby.

Neznamená to, že člověka čeká Alzheimer

Výsledek může na první pohled znít znepokojivě, zejména pro lidi, kteří se v noci často převalují nebo mají pocit nekvalitního spánku. Z výzkumu ale rozhodně neplyne, že častější mikroprobuzení znamenají začínající Alzheimerovu chorobu. Jde o statistickou souvislost mezi dvěma sledovanými jevy, nikoli o diagnostický test.

Samotné polygenní riziko navíc není věštbou budoucnosti. Alzheimerova choroba není ani čistě dědičné onemocnění, ani nemoc zcela nezávislá na genetice. Výpočet proto pouze shrnuje vliv mnoha genetických variant na pravděpodobnost onemocnění a u jednotlivce nedokáže spolehlivě říct, zda se nemoc skutečně rozvine.

Pozornost míří na malou oblast v mozkovém kmeni

Výzkum zapadá do širšího obrazu, který vědci skládají už několik let. Poruchy spánku a změny jeho struktury se zkoumají jako možné časné známky procesů spojených s Alzheimerovou chorobou, přičemž některé změny mohou předcházet typickým problémům s pamětí o řadu let. Přímou příčinnou souvislost ale současné poznatky stále nepotvrzují.

Vědci zajímala také konkrétní oblast mozkového kmene známá jako locus coeruleus. Je velká přibližně jako zrnko rýže, přesto má významnou úlohu při regulaci bdělosti, pozornosti a spánku. Podle výzkumného týmu jde o jednu z oblastí, kde se mohou abnormální bílkovinné usazeniny spojené s Alzheimerovou chorobou objevovat velmi brzy, někdy už v období dospívání. Co přesně takto časné změny znamenají a jaký mají vztah k pozdějšímu rozvoji onemocnění, však zatím není jasné.

Mohlo by vás zajímat

Spánek by jednou mohl pomoci s včasným záchytem

Nová zjištění otevírají otázku, zda by se mohl spánek v budoucnu stát jedním z nástrojů, které lékařům pomohou zachytit zvýšené riziko neurodegenerativního onemocnění ještě před nástupem prvních příznaků.

Navíc by nemuselo jít jen o diagnostiku. Pokud se v dalších výzkumech ukáže, že některé změny spánku skutečně souvisejí s mechanismy vedoucími k rozvoji Alzheimerovy choroby, nabízí se také otázka, zda by zlepšení spánku mohlo průběh těchto procesů ovlivnit.

Výzkumníci ale sami zdůrazňují, že případné využití spánku jako nástroje pro screening je ještě daleko. Studie ukazuje statistickou souvislost a potřebuje potvrzení v dalších, větších a dlouhodobějších výzkumech. Podobně jako u jiných potenciálních biomarkerů bude nutné zjistit, zda sledovaná změna skutečně dokáže předpovědět budoucí vývoj onemocnění, nebo je pouze jedním z mnoha doprovodných jevů.