Mateřské mléko není jen potrava pro dítě, ale také cenné svědectví o chemických látkách, kterým jsme během života vystaveni. Za posledních 30 let některé nebezpečné látky z těla populace výrazně ustoupily, jiné ale zůstávají nebo se dostávají do popředí. Na změny upozornil Státní zdravotní ústav (SZÚ), který chemickou zátěž české populace dlouhodobě sleduje.

Když se v Česku v 90. letech začalo systematicky sledovat mateřské mléko, odborníci v něm běžně nacházeli polychlorované bifenyly (PCB) a chlorované pesticidy včetně DDT a produktů jeho rozkladu. Nešlo o překvapivý nález, tyto látky se v Československu i jinde v Evropě po desetiletí používaly a v prostředí se rozkládají jen velmi pomalu. Právě jejich schopnost přetrvávat a hromadit se v organismu z nich udělala vhodný ukazatel dlouhodobé chemické zátěže populace.

Dnes už je ale situace jiná. „V porovnání s 90. lety sledujeme v biomonitoringu mateřského mléka významný pokles obsahu perzistentních polychlorovaných bifenylů (PCB) a organochlorovaných pesticidů,“ říká pro Zdravotnický deník Vladimíra Puklová z Centra zdraví a životního prostředí SZÚ.

Když zákaz chemikálie skutečně funguje

Pokles přitom není jen statistickým zajímavým trendem. Ukazuje, že regulace chemických látek může mít měřitelný dopad přímo v lidském organismu. Výroba PCB byla v tehdejším Československu zakázána už v roce 1984, následovalo omezování používání existujících zásob a likvidace zdrojů. U pesticidů se postupně prosazovala další omezení. Po zhruba dvou desetiletích sledování už bylo možné pozorovat výrazný pokles většiny historických perzistentních organických polutantů.

Dobrá zpráva je o to významnější, že PCB nepatří mezi látky, jejichž přítomnost v organismu bychom mohli považovat za neškodnou. Odborníci je dávají do souvislosti například s poruchami hormonálního systému, poškozením reprodukčních funkcí a vývojem nervové soustavy v raném věku. Spojují je také s některými kardiovaskulárními a jaterními onemocněními, diabetem 2. typu a karcinogenitou.

U organochlorovaných pesticidů, mezi něž patří sledované deriváty DDT, HCH nebo hexachlorbenzen, se uvádějí negativní účinky na nervový a reprodukční systém i karcinogenní účinky. „Výrazné snížení obsahu těchto toxických látek v těle populace je velice pozitivní z hlediska ochrany veřejného zdraví, i když konkrétní zdravotní přínos tohoto poklesu je obtížné vyčíslit,“ konstatuje Puklová.

Staré látky mizí, nové zůstávají

Třicetiletá časová řada ale zároveň ukazuje druhou stranu příběhu. Když některé historické kontaminanty ustupují, neznamená to, že chemická expozice populace mizí. Spíše se mění její složení.

Od roku 2010 se proto v mateřském mléce sledují také per- a polyfluorované látky, známé jako PFAS, a zpomalovače hoření. PFAS představují rozsáhlou skupinu syntetických chemikálií, které jsou mimořádně odolné vůči rozkladu. Proto se pro ně vžilo označení „věčné chemikálie“. Zpomalovače hoření se zase používají například v plastech, elektronice nebo textiliích.

Mohlo by vás zajímat

Ani u těchto látek přitom nejde jen o jejich samotnou přítomnost. U PFAS se popisují možné účinky na játra, hladinu cholesterolu, hormonální systém nebo imunitu, především u dětí. Některé PFAS mohou podle SZÚ procházet placentou a negativně ovlivňovat vývoj nervové soustavy plodu; některé jsou považovány za karcinogenní pro člověka. U bromovaných zpomalovačů hoření odborníci upozorňují mimo jiné na hormonální účinky, možnou neurotoxicitu, vliv na reprodukci a vývoj plodu.

Riziko je dnes jiné, a možná složitější

Je tedy možné říct, že dnešní situace je lepší než v 90. letech? U některých látek jednoznačně ano. Podle SZÚ byla tehdejší populační zátěž PCB a organochlorovanými pesticidy závažná a u významné části populace byly koncentrace v krvi vysoko nad dnes používanými mezními hodnotami.

Současně se ale objevuje nový problém: obrovské množství různých chemických látek používaných v každodenním životě. „PFAS jsou skupinou látek, která se z hlediska zdravotního rizika velmi přibližuje tehdejším perzistentním látkám, i když absolutní obsah v těle populace je nižší,“ upozorňuje Puklová.

A nejde jen o PFAS. V biomonitoringu české populace se nacházejí také zpomalovače hoření, metabolity ftalátů, bisfenoly, toxické kovy a další látky. Podle odborníků je právě kombinace velkého množství různých chemikálií jednou z největších současných neznámých.

Není důvod kojení omezovat

Jedna část odpovědi je povzbudivá: Když se nebezpečné látky přestanou vyrábět nebo se jejich používání výrazně omezí, jejich množství v lidském organismu může v průběhu let klesat. Kromě PCB a chlorovaných pesticidů se podle biomonitoringu krve a moči snížily například také koncentrace olova, mimo jiné v souvislosti se zákazem jeho přidávání do benzinu, a pokleslo i množství kadmia v těle populace.

Druhá část je méně uklidňující. Lidé dnes nejsou vystaveni jedné nebo několika málo historickým látkám, ale pestré směsi chemických sloučenin. A přestože se u nejzávažnějších z nich daří prosazovat regulaci či zákaz, stále není dostatečně známo, jak se dlouhodobá expozice mnoha látkám současně projeví na zdraví. Právě proto má smysl v biomonitoringu pokračovat. Nejen kvůli tomu, co už známe, ale také kvůli tomu, co se v lidském organismu objeví příště.

A ještě jeden důležitý detail: Nález stopových množství chemických látek v mateřském mléce není podle SZÚ důvodem kojení omezovat nebo ukončovat. Biomonitoring neslouží k hodnocení „kvality“ mateřského mléka, ale ke sledování chemické zátěže populace a k ověřování, zda opatření na její snížení skutečně fungují. Přínosy kojení pro dítě i matku tím podle odborných doporučení nejsou zpochybněny.