Možná jim nevěnujete žádnou pozornost. Nová studie, na kterou upozornil web Science Alert, ale ukazuje, že nenápadná změna v obličeji může být spojena s vyšším rizikem závažných zdravotních problémů.

Ateroskleróza se může v těle rozvíjet dlouhé roky, aniž by o sobě dala vědět. Tukové a cholesterolové pláty se postupně ukládají do stěn tepen a zužují prostor, kterým proudí krev. První skutečně výrazný signál pak může přijít až v podobě infarktu nebo mrtvice.

Vědci proto hledají způsoby, jak člověka na skryté kardiovaskulární riziko upozornit ještě dříve. Jedním z možných vodítek přitom může být něco, čeho si lze všimnout při pohledu do zrcadla.

Skvrny, které nejsou jen otázkou vzhledu

Řeč je o jevu jménem xantelasma. Jde o nažloutlé, mírně vystouplé útvary, které se nejčastěji objevují kolem očí, zejména na očních víčkách. Vznikají mimo jiné hromaděním cholesterolu a dalších tukových látek v buňkách imunitního systému zvaných makrofágy.

Tyto tukové usazeniny samy o sobě obvykle nepůsobí zdravotní potíže a lidé je často řeší především z estetických důvodů. Někdy souvisejí se zvýšenou hladinou cholesterolu v krvi, ale není to pravidlem. Právě proto není možné každou žlutou skvrnu kolem oka automaticky považovat za známku vysokého cholesterolu.

Nová práce vědců ze Stanfordovy univerzity nicméně ukazuje, že xanthelasma může být zajímavým viditelným markerem celkového kardiovaskulárního rizika. Výsledky zveřejnil časopis Atherosclerosis.

Co ukázala studie?

Výzkumníci využili rozsáhlou databázi elektronických zdravotních záznamů. Porovnali 17 925 dospělých s diagnostikovaným xantelasmatem se stejně velkou skupinou lidí bez tohoto nálezu. Kontrolní skupinu tvořili pacienti s presbyopií, tedy věkem podmíněnou poruchou zaostřování na blízko, kteří rovněž podstoupili oční vyšetření.

Důležité je, že lidé, kteří už před zařazením do studie prodělali infarkt, mrtvici nebo tranzitorní ischemickou ataku (TIA), byli z analýzy vyloučeni. Vědci tak sledovali, zda se tyto příhody častěji objeví až následně.

Výsledek byl poměrně výrazný. Během prvního roku po zařazení do sledování prodělalo infarkt 1 % lidí s xantelasmatem, zatímco v kontrolní skupině to bylo 0,35 %. U cévní mozkové příhody činil rozdíl 0,95 versus 0,30 %.

Ještě výraznější byl rozdíl u TIA, někdy označované jako „mini-mrtvice“: 0,60 % oproti 0,19 %. Absolutní počty příhod tedy nebyly vysoké, relativně však lidé s xantelasmatem čelili několikanásobně vyššímu riziku.

Rozdíl nezmizel ani po deseti letech

Výzkumníci se přitom nezastavili u prvního roku. Pacienty sledovali také v delším horizontu po pěti a deseti letech. Rozdíl mezi oběma skupinami se postupně zmenšoval, zvýšené riziko ale nezmizelo.

Po pěti letech prodělalo infarkt 2,26 % lidí s xantelasmatem oproti 1,13 % v kontrolní skupině. U mrtvice šlo o 2,25 versus 1,03 % a u TIA o 1,60 versus 0,74 %.

Ani po deseti letech nebyl rozdíl zanedbatelný. Infarkt postihl 3,13 % pacientů s xantelasmatem oproti 1,73 % bez tohoto jevu. U mrtvice činil poměr 3 %versus 1,53 %,  u TIA 2 versus 1,13 %

Podle autorů tak výsledky podporují možnost využít xanthelasma jako jeden z klinických ukazatelů, který může vést k podrobnějšímu posouzení kardiovaskulárního rizika.

Vědci uklidňují

Jednu věc je ale potřeba zdůraznit: Studie neprokazuje, že samotné xanthelasma způsobuje infarkt nebo mrtvici. Šlo o observační analýzu zdravotních záznamů, která ukázala souvislost mezi přítomností xantelasmat a pozdějšími cévními příhodami.

Navíc se ukázalo, že vyšší výskyt příhod se neomezoval pouze na pacienty s abnormálně vysokými hodnotami krevních tuků. To naznačuje, že za pozorovanou souvislostí může stát více mechanismů a že samotná hladina cholesterolu nemusí celý vztah vysvětlovat.

Autoři proto navrhují spíše praktické využití tohoto nálezu. Člověk s xantelasmatem by podle nich mohl být vhodným kandidátem k důkladnějšímu zhodnocení známých rizikových faktorů, například krevního tlaku, hladiny lipidů nebo dalších faktorů spojených s kardiovaskulárním zdravím.