Reforma hygien a vytvoření Národního institutu veřejného zdraví se stala jednou z vlajkových lodí ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO). Místo roztříštěného systému zamrzlého někdy v době před více než čtvrt stoletím chce založit moderní instituci. Ta se zaměří na infekční i chronické choroby, prevenci i připravenost na mimořádné události. Vzniknout by měla v roce 2028.
„Hygienická služba a Státní zdravotní ústav fungují v systému, který vznikl před více než 25 lety. Od té doby se zásadně změnily hrozby pro veřejné zdraví i nároky na jejich řešení. Potřebujeme proto moderní, silnou a jednotně řízenou instituci, která dokáže pružně a efektivně reagovat na současné výzvy,“ uvádí ministr Vojtěch.
Změnu doporučuje i Evropské středisko pro kontrolu nemocí a prevenci (ECDC). To označilo český systém zdravotní bezpečnosti a připravenosti na mimořádné události za roztříštěný. Na místě tak je podle něj vytvoření společného rámce.
Špatné odměňování a malý důraz na prevenci
Potřebu změny podtrhává i fakt, že do hygienické služby se u nás odborníci rozhodně nehrnou. Spíše by šlo říct, že se hrnou pryč. Důvodem je prachmizerné odměňování. Zaměstnanec ve státní službě na krajské hygieně totiž bere průměrně kolem 43 tisíc hrubého. Oproti tomu lékař v nemocnici má skoro 125 tisíc a sestra přes 62 tisíc.
Reformu v oblasti veřejného zdraví si vyžaduje i stárnutí populace a potřeba většího důrazu na prevenci, aby české zdravotnictví vůbec zůstalo udržitelné. Dnes u nás přitom na prevenci jde jen 2,7 % výdajů na zdraví, zatímco průměr OECD je 3,4 %. Právě osvěta třeba v oblasti spotřeby alkoholu, zdravého životního stylu či prevence obezity se má stát jednou ze silných stránek nového pojetí ochrany veřejného zdraví.
Jednotné řízení, krajská dostupnost
Jak by tedy měla reforma vypadat? Ze 17 organizací, která je každá řízená zvlášť, by se měla stát jedna. Dnes přitom 14 krajských hygien a 3 ústavy s laboratořemi (SZÚ, ZÚ Ostrava a ZÚ Ústí nad Labem) zaměstnávají 3 350 úvazků, sídlí v 63 budovách a vyžadují si roční náklady ve výši 3,3 miliardy. A samostatné řízení si vedle 17 ředitelů vyžaduje také 17 personálních útvarů, účetnictví, spisových služeb nebo IT systémů – což jsou věci, které by šlo dělat společně s menšími náklady.
Na druhou stranu ovšem ministerstvo slibuje, že spojením všech organizací pod Národní institut veřejného zdraví rozhodně nedojde k zániku sítě krajských hygien. Ty zůstanou s tím, že služební i pracovní poměry pouze přejdou pod institut.
„Hygiena z krajů nezmizí. Jen přestane být na všechno sama. Krajské týmy dostanou silné zázemí, společné systémy a podporu z centra. Zmizí jen papírování, které dnes každá stanice zvládá zvlášť. A ředitelům i jejich lidem zůstane víc času na to hlavní: ochranu zdraví v regionu,“ načrtává zástupce hlavního hygienika Matyáš Fošum.
Rychlejší systém varování i méně administrativy
Sjednocení pravidel na straně jedné a zachování propojení s krajem na straně druhé povede například k usnadnění života podnikatelům. Zatímco dnes po nich chce každá krajská hygiena při schvalování provozních řádů a podobných věcí něco jiného, nově by měly být požadavky napříč republikou stejné. Výsledkem bude menší byrokratická zátěž díky tomu, že celostátní firma nebude muset jednat se 14 úřady, z nichž má každý vlastní praxi.
Upgradovat by měl i systém varování. Dnes to funguje tak, že krajská hygienická stanice (KHS) odebere vzorek a zdravotní ústav jí udělá rozbor na zakázku. KHS ho pak vyhodnotí, a pokud jde o věc týkající se více krajů, koordinuje postup ministerstvo. Ostatní hygieny ho pak zapracují do krajského kontextu. Po reformě vše proběhne v jedné instituci: krajské pracoviště odebere vzorek, centrální laboratoř provede rozbor, ústředí vyhodnotí rizika a institut vydá jednotné varování ve všech krajích. Celý proces by tak měl být o poznání rychlejší.
Díky sjednocení také budou jednotná data, systém dozoru i dohled nad infekčními nemocemi – což dnes funguje v krajích odděleně. A jednotná bude i připravenost na nejrůznější hrozby. Biologické (původci nákaz), chemické (úniky látek a kontaminace), fyzikální (extrémní teploty), environmentální (znečištění prostředí) i ty neznámého původu. V těchto případech dostane institut možnost mimořádných opatření.
Tomu, jak bude transformace probíhat, kolik by měla stát a kde naopak ušetří, se Zdravotnický deník bude věnovat v dalším článku.
