Umělé oplodnění není dílo náhody, ale úmyslný právní i morální závazek obou partnerů, uvedl Nejvyšší soud (NS) v novém rozsudku. S konečnou platností nevyhověl muži, který se domáhal popření otcovství u dítěte počatého metodou asistované reprodukce. Zdravotníci využili dárcovskou spermii, zatímco muž se podle svých slov domníval, že pracují pouze s jeho genetickým materiálem a že bude biologickým otcem dítěte. NS zdůraznil, že muž předem písemně souhlasil i s možností využití dárcovských spermií. Rozsudek je dočasně zpřístupněný na úřední desce.
Popření otcovství podpořila i matka dítěte, tedy mužova někdejší partnerka. Soudy ale upřednostnily nejlepší zájem dítěte, například s ohledem na otcovu vyživovací povinnost, která tak zůstala zachována.
Nejvyšší soud: Primární je ochrana zájmu dítěte
„Primární je zde ochrana zájmu dítěte, které se narodí za pomoci asistované reprodukce, na právně uznaného otce, pokud byl zákrok proveden s jeho souhlasem. Kvalita vztahů mezi rodiči a dítětem, případně mezi rodiči navzájem a jejich následné postoje k rodičovství nejsou významné a nelze k nim v řízení o popření otcovství přihlížet,“ konstatoval NS.
Bývalým partnerům z Vysočiny se nedařilo počít dítě přirozenou cestou. V roce 2022 se proto obrátili na kliniku asistované reprodukce. V prvním cyklu zdravotníci využili mužovu spermii, v dalších cyklech, včetně třetího a úspěšného, už pracovali s dárcovskými spermiemi. Muž tvrdil, že jej partnerka opakovaně ujišťovala o tom, že biologickým otcem dítěte bude on. I proto podepsal souhlasné prohlášení rodičů, na jehož základě jej matrika zapsala jako otce.
Později podal návrh na popření otcovství, který však Okresní soud v Jihlavě v roce 2025 zamítl. Podle soudu se neprokázalo, že by muže kdokoliv uvedl v omyl. Před každým cyklem podepsal žádosti, poučení a informované souhlasy. Jednoznačně tak projevil vůli stát se otcem i v případě, že bude nutné použít materiál od dárce.
Muž: Anonymní dárce byl jen „záložní variantou“
Rozhodnutí letos potvrdila jihlavská pobočka Krajského soudu v Brně. A to s odkazem na občanský zákoník, který stanovuje, že otcovství k dítěti narozenému v době mezi 160. a 300. dnem od umělého oplodnění nelze popřít. Výjimku představují situace, kdy chybí partnerův souhlas, případně kdy vyjde najevo, že matka v té době otěhotněla jinak, tedy přirozenou cestou s někým jiným.
V dovolání k NS muž zdůraznil, že podstoupil chirurgický odběr vlastních spermií a že možnost použití materiálu od anonymního dárce vnímal jen jako „záložní variantu“. Tvrdil, že v jeho případě „absentoval informovaný souhlas ke konkrétní metodě asistované reprodukce, která byla následně provedena“. Jeho skutečná vůle prý směřovala jen k umělému oplodnění za použití vlastního genetického materiálu.
NS zdůraznil, že souhlas muže s umělým oplodněním manželky či partnerky zákon pokládá za právní akt, kterým muž přijímá roli otce. „V této souvislosti je třeba si uvědomit, že otcovství k dítěti vzešlému z umělého oplodnění není dílem náhody, jako tomu může být u přirozeného početí, ale jde o úmyslný právní a morální závazek, a to nejen ve vztahu k matce, ale především vůči dítěti, které z vůle obou rodičů touto cestou přijde na svět,“ stojí v rozsudku senátu s předsedou Romanem Fialou.
