Oční tkáňová banka v pražské Fakultní nemocnici Královské Vinohrady (FNKV) získala nové špičkové zázemí. Díky moderním technologiím a přísným podmínkám tam lékaři připravují rohovky pro transplantace, které každoročně pomáhají stovkám lidí vyhnout se slepotě. Pracoviště navíc zajišťuje například i kožní štěpy pro popálené pacienty. Lékaři ale varují: kvůli přísné legislativě je dárců málo.
Nejstarší a největší tuzemská oční tkáňová banka, která je ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady v provozu od roku 1991 dostala nové moderní prostory. Ty umožní přípravu tkání nejvyšší kvality při dodržení všech přísných legislativních podmínek. „Věříme, že nám nové prostory výrazně pomohou rozšířit a zkvalitnit naši práci. Chceme se zaměřit i na nové produkty, například na rohovky, které se nedají použít na běžnou transplantaci, ale lze je využít jinak,“ uvedla vedoucí lékařka Oční tkáňové banky Magdalena Netuková.
Speciální superčisté prostory
Nové prostory vznikly v budově, která byla při pandemii využívána pro testování covidu. Součástí pracoviště jsou i výrazně modernizované čisté prostory. „To je místo, na němž probíhá kontinuální monitoring spadu různých částic a které svou kvalitou a čistotou výrazně převyšuje běžný operační sál,“ popsala Netuková.
Otevření nových prostor pro oční tkáňovou banku vítá také ředitel FNKV Jan Votava. „Oční tkáňová banka má v naší nemocnici již 34letou tradici. Prošla řadou změn a úskalí, v jedné fázi hrozilo dokonce i její uzavření, nicméně díky pracovníkům této kliniky se podařilo věci napravit a uvést do správného směru,“ řekl Votava, který také ocenil klíčovou spolupráci s dalšími fakultními zařízeními. „Díky nim jsme schopni zajistit dostatečné množství dárců,“ upozornil.
Pečlivá příprava tkáně
Díky fungování oční tkáňové banky mohou ve FNKV provádět velké množství transplantací rohovky, poměrně častého zákroku, který v Česku ročně podstoupí 700 až 800 pacientů, pro něž bývá poslední nadějí, jak se vyhnout slepotě. Příčiny poškození rohovky, které vyžaduje transplantaci, přitom bývají různé, patří mezi ně dystrofie neboli postupné zhoršování průhlednosti, infekční záněty, ale třeba i úrazy.
„Rohovka, která je v tkáňové bance uchována ve speciálním médiu při teplotě 4 °C musí poté být použita zhruba do 14 dnů po úmrtí dárce,“ vysvětlil přednosta Oční kliniky FNKV Pavel Studený. A dodal, že krom největší oční tkáňové banky v České republice má Oční klinika FNKV jako jediné klinické pracoviště v zemi speciální femtosekundový laser. „Díky této technologii jsme schopni vytvářet různě tvarované řezy jak v dárci, tak v příjemci, což nám poté umožní vynikající adaptaci tkání,“ popsal Studený.
Rohovka je odebírána zemřelým dárcům do 24 hodin po jejich úmrtí, přičemž za vhodného dárce je považována osoba mezi 18 a 80 rokem věku, která není registrována v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů a nemá některé přesně stanovené medicínské kontraindikace. „Tkáň určená k transplantaci je velmi pečlivě vyšetřena, zhodnocena a zpracována, takže k transplantaci jsou uvolněny pouze ty nejkvalitnější,“ dodala Netuková.
Obrovský skok v roce 1991
Samotná transplantace je pak nebolestivá, prováděná v lokální anestezii při vědomí pacienta, který může s operatéry komunikovat. Lamela proudem vody implantována do pacientova oka a několik hodin poté implantát přilne.
Význam oční tkáňové banky pro lékaře i pacienty nejlépe ilustruje, jak fungovala transplantologie před zavedením těchto bank v minulosti (v ČR tedy do roku 1991, kdy byla otevřena ta první ve FNKV). „Dnes to zní už zcela neuvěřitelně. Ráno před plánovanou transplantací šel chirurg na patologii, prošel zemřelé a vybíral ‚vhodného dárce‘. Neexistovalo žádné testování dárce ani tkáně,“ popsala Netuková s tím, že dnes jsou kritéria jasně stanovená a přísná.
Legislativní klacky pod nohama
Pozastavila se ale i nad aspektem, který transplantace komplikuje. Tuzemská legislativa týkající se odběru tkání totiž není jen přísná. Je přísná až moc. „Česká republika jako jediný stát světa nařizuje, že musí být u každého dárce tkání a orgánů musí být provedena pitva. Pokud ale jde například o oční tkáně a příčina smrti je jasná, pitva není nutná. Světovým unikátem je i to, že každý dárce v ČR musí podstoupit vyšetření na prionová onemocnění (například takzvaná ‚nemoc šílených krav‘ – pozn. red.). To se po 15 letech testování ukázalo jako naprosto zbytečné – máme za sebou 9 tisíc negativních vyšetření a žádné pozitivní,“ upozornila Netuková.
Nutnost vykonávání pitev a vyšetření na prionová onemocnění dramaticky snižuje počty potenciálních dárců. Hlavním problémem v současné době přitom je právě chronický nedostatek tkání, kdy počet pacientů, čekajících na vhodného dárce stále převyšuje možnosti naší tkáňové banky.
Změnit zmíněnou nejpřísnější legislativu se lékaři snaží. „Přes sněmovní zdravotní výbor se snažíme prosadit změnu zákona, minimálně tedy zrušení prionového testování. Protože tím by se nám otevřely dveře i k možnosti zrušení pitvy. Protože mozek získáme pouze při pitvě,“ vysvětlila vedoucí lékařka Oční tkáňové banky.
Mohlo by vás zajímat
Ta také poděkovala za skvělou spolupráci s dalšími zhruba 30 dalšími tuzemskými nemocnicemi, z nichž získávají dvě třetiny dárců pro Oční tkáňovou banku FNKV, vyzdvihla hlavně spolupráci s Institutem klinické a experimentální medicíny (IKEM).
Zaměřeno i na kožní štěpy
Oční tkáňová banka zpracovává i některé další tkáně využitelné i jiných medicínských oborech. Od roku 2013 tam připravují amniovou membránu získávanou při plánovaném císařském řezu od dárkyň-maminek. „Poté je používána jako drobné záplaty při perforacích nebo nehojících se vředech rohovky,“ popsala Netuková. Využití této membrány je ale širší, má výrazné hojivé účinky při léčbě řady onemocnění, jako jsou například bércové vředy, popáleniny kůže nebo úrazové defekty.
Od roku 2021 se Oční tkáňová banka začala věnovat také přípravě kožních štěpů pro transplantaci kůže a dodnes je jediným nekomerčním pracovištěm, které v ČR vydává kožních tkáně. „Od doby zahájení tohoto projektu byly kožní štěpy použity u 166 operací a v řadě případů šlo o pacienty, pro něž se jednalo o život zachraňující výkon,“ konstatoval přednosta Kliniky popáleninové medicíny Robert Zajíček. S pomocí kožních štěpů byla zachráněna například také osmnáctiměsíční dívka z Ukrajiny, která ve válce utrpěla popáleniny třetího stupně na 60 procentech těla a do České republiky se ji podařilo transportovat v kritickém stavu. Její příběh popsal Robert Zajíček zde.
Foto: autor
