Pohyb je jedním z nejlepších prostředků primární prevence, která může udržet populaci déle zdravou. Vztah k němu se buduje od raného dětství – jenže právě to je v dnešní digitální době problém. Může být překážkou ekonomická stránka? Nakolik mohou chuť k pohybu u dětí podpořit silné vzory v podobě špičkových sportovců? A dokážou s pohybem pomoci zdravotní pojišťovny? Těmito otázkami se zabývali odborníci na mezinárodní konferenci Ekonomika prevence zdravotních rizik.
„Pohybovat by se měli všichni. Společnost ale v současné době nepodporuje přirozený pohyb – máme auta, takže se lidé hýbají méně. Plošně na tom tedy nejsme dobře. Vztah k pohybu se přitom vytváří už ve školce a v nejužším dětství v rodinách. Proto potřebujeme systémově podchytit období, kdy se dítě přirozeně rozvíjí, a zacílit sem kombinovanou podporu z rodin, škol, v rámci zdravotnictví i vzdělávacího systému. Je to i o politice, ale výsledky budou přesahovat jedno volební období,“ konstatuje olympijská vítězka a mistryně světa v běhu na lyžích Kateřina Neumannová.
I když se podle ní každé dítě nemůže věnovat tenisu na Spartě nebo na Štvanici, případně hrát golf, je tu řada sportů, které jsou ekonomicky velmi dostupné.
„Asi nemůžou všichni dělat velmi drahé sporty. Z úhlu pohledu člověka žijícího v Praze, kde je mnohdy snazší sportovat než na menších městech s omezeným výběrem klubů a sportovišť, si ale myslím, že výmluva na to, že sportovat nejde z ekonomických důvodů, je ve většině rodin výmluva. A třeba v Jižních Čechách dávají sociálně slabším dvoutisícový příspěvek z rozpočtu kraje na podporu sportu. Ve většině sportů lze za tyto částky poslat děti do klubů,“ dodává Neumannová.
Sportovci jako vzor
Že ekonomická bariéra není tím hlavním, co brání lidem více se hýbat, si myslí i nejlepší střelec české fotbalové reprezentace, vítěz německé a belgické fotbalové ligy Jan Koller. „Mládež se s nástupem digitalizace sportu tolik nevěnuje. Zejména ti do 18 let sportu příliš nedávají, a nevidím zde ekonomickou bariéru – když mohou rodiče dětem koupit tablety, telefony a herní konzole, proč by jim nemohli dopřát finance na sportování? Navíc není nic jednoduššího, než vzít trenýrky a tričko a jít si zaběhat nebo se jen projít do lesa. K tomu, aby děti začaly sportovat, ale potřebují vzory, a těmi nejbližšími jsou rodiče,“ domnívá se Koller.
Pohyb tak je jedním z preventivních kroků, které by chtěl podporovat i místopředseda Poslanecké sněmovny a předseda stínové vlády Karel Havlíček (ANO). Podle něj je důležité ukazovat dětem vzory, tedy sportovce, kteří pro ně budou inspirací. „Vezměte si, jak stoupl zájem o to stát se biatlonistou, když jsme měli úspěchy na olympiádě,“ poznamenává Havlíček.
S tím souhlasí i Koller. „Když děti ve sportovně nefungujících rodinách nemají vzory, musí dělat osvětu úspěšní sportovci. Sám se o to snažím ve školách, kam jezdím na besedy a snažím se děti motivovat,“ doplňuje.
Pohyb jako prevence začíná být téma
Podpora pohybu je ale potřeba i z dalších stran. „Jde nám o to, aby se hýbaly všechny děti. Proto jsme vytvořili organizaci Jak rozhýbat Česko, kde nejsou svazy podporující vrcholový sport, ale turisti, Sokol, Orel a další organizace podporující běžný pohyb,“ podotýká místopředseda sněmovního zdravotnického výboru a předseda správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny Tom Philipp (KDU-ČSL).
Na aktivitě Jak rozhýbat Česko se podílí i poslankyně zdravotního výboru a fyzioterapeutka Michaela Šebelová (STAN), která se snaží sport pro všechny všemožně podporovat. „Pozitivně vnímám, že spojování zdraví a sportu začíná být téma, na nedávné národní konferenci se tomu věnovala i Národní sportovní agentura. Složité je, že řada kolegů politiků hledá jeden šém – jedno opatření, které vložíme do golema a bude to fungovat. To tady ale nejde, je nutná mezioborová spolupráce a z toho, co teď nastavíme, se bude těžit za dvě volební období,“ poukazuje Šebelová.
Mohlo by vás zajímat
Začít je podle ní potřeba od školek, a to už při přijímání budoucích učitelek na vysoké školy. „Mělo by se změnit kritérium toho, jak vybíráme učitelky mateřských škol a co mají umět, když je přijímáme na vysoké školy. Dnes není kritériem jejich vztah k pohybu, mají zpívat a hrát na hudební nástroj. Bohužel výsledkem je, že není zcela standardem věnovat se v mateřské škole sportovním aktivitám. Jako fyzioterapeuti vidíme, že se ve školce mění stavba těla. Podobně je to u učitelek na prvním stupni základní školy. Pokud se jako doposud bude dít, že protože nestíhám, zařadím místo tělocviku matematiku, bude to velký problém,“ domnívá se Michaela Šebelová.
1/5 studentů na středních se vyhýbá tělocviku
Česká školní inspekce už ale ve spolupráci s ministerstvem školství vytvořila dokument Aktivní škola, kde jsou obsažena doporučení. Implementaci podporuje Jihomoravský kraj a chystají se k tomu i na Liberecku. Zdejší školy by tak měly dostat pomocnou ruku, jak dokument implementovat.
„Na středních školách se 20 % studentů neúčastní tělesné výchovy na základě toho, že jim lékař napíše, že nemohou cvičit. To mi připadá skandální – neumím si představit, že by někomu lékař napsal, že se nemůže účastnit výuky matematiky, protože na to nemá,“ komentuje Šebelová.
Podle Šebelové by tak bylo na místě začít předepisovat pohyb na recept. Inspirací může být italský projekt, kde v lázeňském centru začal spolupracovat fitness sektor, regionální správa, obce a univerzita a zavedli pohyb na předpis.
Happy hours v posilovnách pro seniory
Každý, kdo působí ve zdravotnictví, by také měl znát a šířit doporučení Světové zdravotnické organizace ohledně pohybu. V těch je zahrnuto například posilování pro seniory dva dny v týdnu.
„Vidíte seniory v posilovně? Nevidíte. Pojďme tedy třeba udělat happy hours pro seniory, aby začali posilovat. A co se týče pohybu na předpis, můžeme lidem říkat, v jaké frekvenci mají jaký typ cvičení dělat, jakou intenzitou a kolik času by tomu měli věnovat. Pojďme to aplikovat do naší každodenní praxe,“ apeluje Michaela Šebelová.
A co na pohyb na předpis říká ministr zdravotnictví Vlastimil Válek? Podle něj by bylo možné nápad propojit s fondy prevence zdravotních pojišťoven a inspirovat se projektem zaměřeným na obézní děti.
„Pod Národní radou pro veřejné zdraví je komise pro stravování a pro pohyb. Jednou z věcí, kterou vymysleli, je aktivita zaměřená na malé děti s nadváhou. Cestou pediatrů se děti vytipovaly, dostaly chytrý náramek a aplikaci na mobil, kde mají sbírat body za pohyb. Nyní vyhodnocujeme efekt, a zdá se, že je velmi dobrý. Proto bychom to chtěli rozšířit,“ načrtává Válek.
Každý může být vítěz
Doposud se ale zdravotním pojišťovnám cílit na podporu pohybu u dětí, které to potřebují nejvíce, příliš nedařilo. „Nám selhává strategie fondu prevence v oblasti podpory sportu, protože pomocí našich programů podporujeme hlavně děti, které by stejně jinak sportovaly. Proto se do budoucna chceme zaměřit na to, abychom přesvědčili rodiče dětí, které dnes ke sportu pozitivní vztah nemají, aby sportovat začaly,“ přibližuje ředitel VZP Zdeněk Kabátek.
Laťku je proto potřeba nastavit individuálně tak, aby k pohybu byli motivováni všichni. „Český olympijský výbor dělal při olympiádě v Londýně moc pěknou kampaň, která se jmenovala Každý může být vítězem. Každý může mít vlastní olympiádu – pro někoho to může být, že se probojuje na okresní přebor nebo vůbec začne chodit na tréningy. Je třeba pěstovat přirozené cíle – překonat své vlastní překážky, které máme každý nastavené jinde,“ uzavírá Kateřina Neumannová.
Zdravotnický deník děkuje za laskavou podporu sympozia Všeobecné zdravotní pojišťovně, EUC, Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra a společnostem AKESO, Sprinx Systems, Eli Lilly a Tiscali Media.
Foto: Radek Čepelák
