Spolupráce mezi diabetology a praktickými lékaři by mohla fungovat lépe, kdyby nebyla zatížena dlouhými čekacími dobami, nízkými odměnami pro diabetology a přísnými preskripčními omezeními. Co brání efektivní péči o pacienty a jaká systémová řešení by mohla situaci zlepšit, rozebrali experti v panelové diskusi sympozia Zdravotnického deníku Ekonomika a management diabetologie.
Mezi praktickými lékaři a diabetology je dnes spolupráce v terénu obecně dobrá, přesto v ní dochází k určitým drobným diskrepancím, řekl na úvod panelové diskuse místopředseda Společnosti všeobecného lékařství České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČLS JEP) pro profesní záležitosti Igor Karen. „Problémem jsou delší objednávací doby, ale to je dáno také kapacitou diabetologických ambulancí. Těch je relativně málo a jsou přetížené,“ uvedl.
Bariéry: odměňování výkonů i preskripční omezení
Diabetologické ambulance podle Karena mizí i proto, že jsou dnes diabetologové za své výkony placeni hůř než všeobecní praktičtí lékaři. „Že je specialista, který by měl poskytovat know-how a dostávat větší odměny, hůř odměňován, je tristní. Tím nechci říct, aby se snižovaly úhrady všeobecným praktickým lékařům, ale aby se naopak zvyšovaly diabetologům, u nichž jsou dnes oproti ostatním specialistům hodně podhodnocené,“ vysvětlil Karen.
Praktičtí lékaři také podle něj často posílají za diabetology pacienty prostě proto, že už jim nemají co nabídnout v rámci preskripčních omezení. Apeloval proto na to, aby praktičtí lékaři mohli předepisovat všechna perorální antidiabetika, „tak jako tomu je v celé Evropě“.
Klíčová je včasná preskripce
Včasná preskripce je totiž podle Karena zcela zásadní. „Pokud se pacient dostane ke kvalitní léčbě včas, negenerují se u něj dlouhodobě komplikace diabetu. A právě tyto komplikace jsou velký problém, který zatěžuje celý systém zdravotního pojištění,“ řekl na sympoziu s tím, že je to Achillovou patou českého zdravotnictví. „Paradoxně se čeká na zhoršení stavu pacienta, aby se mu potom nasadila léčba, která by ale měla být včasná a intenzivní. To mu neposkytne praktický lékař, ale mnohdy ani diabetolog, který má dnes preskripční omezení ekonomického rázu také,“ dodal.
Co se týče toho, zda praktičtí lékaři vědí, v jakém momentu už předat pacienta do péče diabetologa specialisty, je Igor Karen optimistou. „Obecně si myslím, že praktický lékař dnes toto už rozpoznat umí, existují na to doporučené postupy,“ řekl v panelové diskusi.
K dnešnímu stavu spolupráce mezi praktiky a diabetology se v diskusi vyjádřil také předseda ČLS JEP Štěpán Svačina. „Hodně záleží na tom, jak má praktický lékař péči zorganizovanou, jaké má vybavení a technologické zázemí. Pokud je na tom v těchto ohledech dobře, může péče o nekomplikované diabetické pacienty dobře fungovat,“ míní Svačina.
Záchyt v síti praktiků funguje
V diskusním panelu řešili experti také téma záchytu diabetologických pacientů praktickými lékaři. „Nevíme, kolik lidí je nezachyceno, takže můžeme jen spekulovat, u kolika lidí nemáme podchyceno, že mají cukrovku nebo prediabetes. Ale myslíme si, že jich máme relativně málo, že jsou to hlavně lidé, kteří nechodí k praktikům,“ uvedl předseda České diabetologické společnosti Martin Prázný.
„Nedokážu si totiž představit, že by praktik svému pacientovi, který k němu chodí, vůbec neudělal prevenci, nenabral krev, a pokud ano, že by ve vyšetření krve nebyla zaškrtnutá glukóza asi za 3,5 koruny. A protože má praktický lékař platbu za to, že má v péči prediabetika nebo diabetika, tak samozřejmě takové výsledky ochotně identifikuje a vykáže a s pacientem o všem promluví,“ vysvětlil.
Jednosměrný pohyb pacientů
Problém pohybu pacientů mezi praktiky a diabetology vnímá Prázný jako jednosměrný. „Z toho vyplývají různé animozity. Praktik se bojí poslat pacienta k diabetologovi, protože ten mu ho ‚sebere a už mu ho nevrátí‘, diabetolog má zase strach, že si praktik bude diabetického pacienta naopak ‚sušit‘ a udržovat vykompenzovaného, a to i ve fázi, kdy už přichází nějaká komplikace,“ vysvětlil.
A jak podle něj proti „nízké průchodnosti“, která v dnešním systému panuje, bojovat? „Jsme přece jenom všichni doktoři a věřím, že se nějakým způsobem mezi sebou dokážeme bavit… Byl bych moc rád, aby to fungovalo, ale záleží to na tom, aby byl takový model ekonomicky životaschopný. A tom, jak budeme za naše výkony zaplaceni a jestli si musíme ambulance ‚ředit‘ lehčími pacienty, nebo ne,“ míní Prázný. Podle něj je na expertní diskusi, jak vše spočítat a namodelovat, aby systém fungoval lépe.
Část praktiků nemá zájem
Spolupráce mezi praktickými lékaři, diabetology a internisty funguje dnes dobře – a to i díky doporučeným postupům – podle ředitelky Odboru smluvní politiky Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Heleny Sajdlové. V diskusi se ale pozastavila nad jedním překvapivým faktem. „Z analýz VZP vyplývá, že nám až 50 procent ordinací praktických lékařů nevykázalo žádný výkon na péči o pacienta s prediabetem a asi 25 procent jich nevykázalo žádný výkon na péči o kompenzovaného pacienta s diabetem,“ upozornila. Zakopaný pes je podle ní ve špatné vykazovací morálce praktických lékařů, případně neochota praktických lékařů tyto pacienty léčit.
Podle Igora Karena může být důvodem tohoto stavu nepřesné vykazování kódů v lokálních softwarech (zvláště u vykazování prediabetu).
Mohlo by vás zajímat
Martin Prázný ale se Sajdlovou souhlasil v tom, že neochota praktiků také hraje svou roli. „Máme zprávy z terénu, že se některý praktik rozhodne, že prostě diabetiky ‚dělat nebude‘ a že to není něco, čím by se chtěl zabývat. Má prostě nějak nastavený flow práce v ambulanci a nechce ho měnit,“ uzavřel.
Jeho slova podpořila také předsedkyně zdravotní sekce Svazu zdravotních pojišťoven Renata Knorová. „Pamatuji si dobu, kdy velká část praktiků fungovala víceméně jako rozesílači ke specialistům. To se dneska mění. Ale pořád tu máme generaci starších praktiků, jejichž část takhle přemýšlí a už se měnit nebude,“ uzavřela Knorová.
Foto: Radek Čepelák
Zdravotnický deník děkuje za laskavou podporu sympozia Všeobecné zdravotní pojišťovně, České průmyslové zdravotní pojišťovně a společnostem Eli Lilly a Abbott.
