Přeměna fakultních na univerzitní nemocnice sama o sobě nezajistí lepší dohled nad řediteli, říká Albert Štěrba, kandidát Pirátů do Sněmovny. Klíčové je podle něj otevřené výběrové řízení na šéfy nemocnic, zapojení pacientů i odborné veřejnosti do kontrolních orgánů a pravidelné zveřejňování hospodářských výsledků.

Snížit riziko korupce ve fakultních nemocnicích by podle ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09) mohla pomoci jejich proměna na nemocnice univerzitní. Přinesla by podle něj lepší a efektivnější kontrolu ředitelů a managementu „fakultek“. Že systém univerzitní nemocnic funguje, potvrzují podle Válka i četné zahraniční zkušenosti.

Před volbami se Zdravotnický deník zeptal politiků z různých stran, jak se k takovému návrhu staví a zda by ho v budoucnu podpořili. Po poslanci Tomu Philippovi (KDU-ČSL) odpovídá tentokrát předseda spolku Mladí lékaři a zároveň pražský kandidát do Sněmovny za Piráty Albert Štěrba.

Změna zřizovatele nic neřeší

Ministr Válek v tomto volebním období znovu otevřel již několika svými předchůdci plánovanou přeměnu fakultních nemocnic na nemocnice univerzitní. Jaký je váš názor na takový návrh? Získal by vaši podporu v příštím volebním období?

Piráti nejsou pro převedení fakultních nemocnic pod univerzity. Pokud má být cílem jen změna zřizovatele z ministerstva zdravotnictví na ministerstvo školství, nepřinese to podle našeho názoru žádnou zásadní změnu fungování.

Univerzity už dnes mají na fakultní nemocnice významný vliv, protože přednosty klinik vybírá ředitel společně s děkanem. Úprava současného systému řízení a vybírání ředitelů fakultních nemocnic je určitě žádoucí. Ale samotné převedení nemocnic pod ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy jejich problémy nevyřeší.

Statut univerzitní nemocnice by ale měl zajistit větší dohled nad počínáním ředitele. Diskutuje se o tom především po kauze bývalého ředitele FN Motol Ludvíka. Dohled by prováděly správní rada a dozorčí rada složené ze zástupců státu, školy, kraje a zaměstnanců. Jaké by podle vás bylo ideální složení těchto rad?

Pokud má mít rada skutečný dohled a kontrolní funkci, nemůže být složena jen z politiků a univerzitních nominantů. Měli by v ní sedět i nezávislí zástupci pacientů, zaměstnanců a odborné veřejnosti. Jen tak vznikne vyvážený orgán, který nebude jen formální, ale skutečně ohlídá transparentnost, kvalitu péče a dobré hospodaření.

Ředitelem jen na omezenou dobu

Existují podle vás i jiné způsoby, jak fungování fakultních nemocnic proměnit, aby se v nich zvýšil dohled nad konáním jejich ředitelů a managementu?

Ano. Jako Piráti jsme v prvé řadě za otevřené a transparentní výběrové řízení na ředitele nebo ředitelky s jasnými kritérii na kompetence a konflikty zájmů. Jednoduše musíme přestat s praxí politických nominací do vedení nemocnic – místo politických dohod by měla rozhodovat odbornost.

V úvahu připadá i časové omezení funkčního období. Ředitel či ředitelka by mohli být zvoleni nebo vybráni maximálně dvakrát na čtyři až pět let.

Mohlo by vás zajímat

Dále je klíčová větší transparentnost a kontrola ze strany veřejnosti – pravidelně zveřejňované hospodářské výsledky, smlouvy, indikátory kvality péče i přehledná personální politika. Posílit by se měly rovněž pravomoci dozorčích orgánů, aby nešlo jen o formalitu, o ono pověstné „razítko“. 

Podle ministra Válka by univerzitní nemocnice měly být neziskové a odstátněné, v zákoně by měla být pojistka proti jejich privatizaci. Považujete to za vhodné řešení?

Samotná právní forma není řešením. To, co potřebujeme, není jen změna názvu nebo zřizovatele, ale funkční model řízení, který zajistí dostupnou péči a efektivní hospodaření. Zásadní je, aby fakultní nemocnice nebyly vnímány jako podnikatelský subjekt, ale především jako veřejná služba.

Pojistka proti privatizaci je důležitá – ale znovu platí, že rozhodující není jen forma, ale hlavně obsah – transparentní řízení a kontrola.

Univerzitní nemocnice by měly mít možnost smluvních odměn zaměstnanců, nemusely by se řídit platovými tabulkami. Jaký na to máte názor?

Tento návrh vnímám tak, že flexibilita odměňování by mohla pomoci nemocnicím motivovat kvalitní odborníky a držet je v systému.

Na druhou stranu je třeba dát pozor, aby se rozdíly mezi zaměstnanci, zejména těmi, kteří dělají stejnou nebo podobnou práci se srovnatelnou kvalitou, zásadně neprohlubovaly – třeba z důvodu osobních sympatií či antipatií.

Myslím, že model tabulkového základu, tedy minimální částky, s transparentním, meritokraticky nastaveným systémem motivačních příplatků a odměn by si mohl vzít to nejlepší z obou forem odměňování – té státní i té privátní.