Nemocnice Na Františku překonala složité období a dnes se může pochlubit stabilním chodem, modernizovanými odděleními a spokojenými zaměstnanci. Jak se dokáže prosadit mezi velkými nemocnicemi, udržet personál a zároveň inovovat klíčové služby? To v rozhovoru pro Zdravotnický deník prozradil ředitel David Erhart.
V roce 2024 se nemocnici podařilo udržet vyrovnané hospodaření i při téměř 14% růstu nákladů. Co bylo pro tuto stabilitu klíčové?
Nelze opomenout finanční podporu od zřizovatele, Prahy 1, bez té bychom v takto dobré kondici nebyli. Zásadní je také odborné ekonomické vedení. Tím nemyslím svou osobu, ale tým ekonomů, který se v nemocnici vytvořil. Roli hrálo i posílení úseku zdravotních pojišťoven, které přineslo úplně jiný pohled na strategii nemocnice.
Společně se zřizovatelem jsme před rokem a půl vytvořili pětiletou koncepci nemocnice, kde už oba tyto úseky – ekonomický a zdravotních pojišťoven – měly poměrně významné slovo. I to je důvodem úspěšnosti stran bodových výnosů pro naši nemocnici. Podařilo se navíc najít společnou řeč se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Po mnoha letech, kdy jsme dostávali smlouvu pouze na rok, jsme se dobrali víceletých smluv. Díky nim mají naši zaměstnanci jistotu, že se péče v naší nemocnici zachová.
Urgentní příjem je klíčový
Možná je to předčasná otázka, ale daří se na dobrý hospodářský výsledek navázat i v letošním roce?
Byl jsem v tomto ohledu původně trochu skeptik a očekával jsem ústup, ale zatím čísla jednoznačně říkají, že se daří. Máme zpracovány první dva kvartály letošního roku. Třetí kvartál je vždy poněkud slabší, ale predikce do konce roku od obou zmíněných odborů je velmi pozitivní. Věřím, že se naplní.
Letos plánujete zahájit rekonstrukci urgentního příjmu. Jak moc je tento krok pro nemocnici zásadní?
Urgentní příjem je pro nás klíčový, bez něj bychom nemohli mít akutní péči. Když jsme před sedmi lety tvořili první koncepci nemocnice, hledali jsme možnosti, jak můžeme být na zdravotním trhu na území Prahy a přilehlých okresů prospěšní. A právě péče o akutní pacienty v mezích možností naší malé nemocnice byla jedním z bodů, který se líbil jak zřizovateli, tak pojišťovnám.
Prostory současného urgentního příjmu jsou z hlediska moderní akutní péče zcela nevyhovující. Investice na rekonstrukci pokrývají zdroje našeho zřizovatele. Praha 1 bude samozřejmě ráda, když se podaří naplnit finance i ze zdrojů, které byly na rekonstrukci urgentních příjmů vypsány na ministerstvu zdravotnictví. Ale bez ohledu na to rekonstrukce proběhne, zahájíme ji v závěru letošního roku. Vše je v gesci městské části Praha 1. My se jednání účastníme a víme, že termíny se podaří naplnit.
Nemocnice Na Františku má za sebou řadu klíčových projektů – zejména novou onkologii a novou stomatologickou pohotovost. Proč zrovna tato oddělení?
Chirurgickou léčbu karcinomu prsu historicky děláme na vysoké úrovni. Pacientky ale potřebují onkologickou návaznost. Právě to byla hlavní myšlenka zřízení onkologické ambulance, kterou zaštitují docentka Zuzana Bielčiková s profesorkou Jitkou Abrahámovou – renomované onkoložky specializující se i na zhoubné nádory prsou.
Co se týče stomatologické pohotovosti, tam jsme vyšli vstříc Praze, která nás požádala, zda bychom tuto činnost převzali za některé zrušené pohotovosti. Velmi rádi jsme na to přistoupili, za podpory magistrátu nám to nyní dokonce velmi slušně ekonomicky vychází.
Celkově šlo o koncepčně správné kroky, které se budeme snažit vylepšovat. Nebudeme zahajovat další projekty, chceme spíše, aby dobře fungovaly ty rozběhlé. K těm patří také nově vzniklé gynekologické oddělení nebo bariatrický a obezitologický program.
Každá personální změna s sebou nese značné komplikace
Aktuálně zaměstnáváte více než 600 lidí. Jak se vám daří udržet personál v době, kdy celé české zdravotnictví trpí jeho nedostatkem?
Pro mě je to v posledních dvou letech překvapující. Museli jsme udělat několik poměrně zásadních personálních změn, které vyplynuly z požadavků zřizovatele na to, aby se kvalita péče posouvala. A přestože každá personální změna s sebou nese poměrně značné komplikace pro vrcholný management, se to podařilo – na úrovni lékařů, středního i nižšího zdravotnického personálu. Možná je důvodem i fakt, že jsme v Praze, kde je řešení personálních obtíží jednodušší.
Z pohledu Nemocnice Na Františku zřejmě hraje roli i atraktivní poloha v centru města nebo velmi vstřícný přístup zřizovatele k bytové otázce. Snažíme si naše zaměstnance vychovávat – aby po absolvování školy nastoupili k nám, dodělali si tu v rámci postgraduálního studia odbornosti, které chtějí dělat, a aby získali vztah k nemocnici a spolupracovníkům. I to je možná další aspekt – rodinná atmosféra. A samozřejmě nabízíme benefity jako velké pražské nemocnice.
Mohlo by vás zajímat
V čem ještě vidíte jedinečnost Nemocnice Na Františku, díky které se dokáže prosadit v poměrně husté pražské zdravotnické síti?
Když to vztáhnu k našim pacientům a jejich rodinným příslušníkům, protože máme hospitalizované i dlouhodobě nemocné, většina z nich si cení většího klidu oproti velkým nemocnicím a toho, že mají blíže k ošetřovatelskému personálu a lékařům.
Máme také daleko rychlejší proces diagnostiky – od definitivní diagnózy k řešení. Nemyslím jenom operace, ale řešení i v rámci interny, kardiologie nebo endoskopické jednotky.
S jakými zdravotnickými zařízeními v Praze nemocnice naopak spolupracuje?
Velmi dobrou spolupráci máme nastavenou s několika zařízeními. První je Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, která nám velmi pomohla a pomáhá stran doškolování lékařů. Jsme malou nemocnicí – máme sice na většině oddělení akreditace, aby postgraduální studium mohlo zčásti probíhat u nás, ale ne tak, aby daní lékaři a lékařky byli dovedeni k atestaci.
U složitějších diagnóz si velmi vážíme spolupráce s Institutem klinické a experimentální medicíny. V poslední pak době rozvíjíme spolupráci se Všeobecnou fakultní nemocnicí, a to díky jejímu řediteli Davidu Feltlovi. Týká se to zejména onkologické léčby.
Před rokem se navíc podařilo nastavit spolupráci s 1. lékařskou fakultou a část mediků stážuje chirurgii u nás. Tomu jsem velmi rád, protože jde o mou almu mater. A z ohlasů tamních mediků vyplývá, že jsou s námi spokojení.
V budoucnu by mohl být areál dostavěn
Funkce ředitele jste se ujal v roce 2018. Když se ohlédnete zpět, co pro vás bylo za těch sedm let nejtěžší? Co vás naopak nejvíce povzbudilo, abyste v této práci pokračoval?
Nejtěžší asi bylo počáteční období v létě 2018, které vlastně trvalo až do konce roku. Zpětně se divím, že management nemocnice tehdy neutekl. Nebyla to procházka růžovou zahradou. Ale brali jsme to zkrátka tak, že chceme chodit do práce, potřebujeme výplaty. Takže jsme bojovali.
Nemocnici zachránili sami zaměstnanci. Posunuli ji svou prací a loajalitou.
S tím souvisí i to, co mě naopak velmi potěšilo – že nemocnici zachránili sami zaměstnanci. Posunuli ji svou prací a loajalitou. Tomu, kde je nemocnice z hlediska poskytování zdravotní péče dnes, vděčí jim. Neměli to jednoduché, ale vytrvali.
Za uplynulých sedm let se také narovnala spolupráce s městskou částí Praha 1, která nás dnes bere jako svou významnou příspěvkovou organizaci a velmi dobře se o nás stará. V neposlední řadě se radnímu Michalu Müllerovi podařilo napravit komunikaci s magistrátem. To je zásadní, protože obyvatelé Prahy 1 tvoří pouze 9 procent našich pacientů, zbytek pochází z jiných městských částí nebo nejbližšího okolí Prahy.
Kde byste rád viděl nemocnici na Františku za 5-10 let?
Všechny zmíněné služby chceme zkvalitňovat a rozšiřovat péči. Věřím, že v horizontu pěti, osmi let dojde k dostavbě areálu. Díky tomu by se velmi posunula možnost poskytování hlavně neakutní péče. Vybudoval by se monoblok, kam by se přestěhovala kompletní akutní péče, a současný areál by se dal využít na neakutní péči.
Nemocnice Na Františku funguje sedm století. Věřím, že své místo z hlediska poskytování zdravotní péče má a že bude respektovaným zdravotnickým zařízením.
Jakým výzvám bude v následujících letech české zdravotnictví čelit?
Kruciální podle mě bude ekonomika zdravotnictví. Odpovědné instituce čeká poměrně zásadní rozhodování o tom, kam bude hrazení zdravotní péče směřovat. Právě tam totiž mohou být nemocnice naší velikosti ohroženy z hlediska poskytování akutních služeb.
Chápu, že nikdo nebude utlumovat fakultní nemocnice, protože v rozsahu péče jsou naprosto jedinečné. Ale u malých nemocnic se jistě bude řešit, zda je rozsah jejich činností potřebný, či nikoli. Takže v tomto směru bude ekonomika zdravotnictví v následujících letech klíčová – v případě, že se k ní někdo postaví čelem a bude to chtít řešit.
