Selhání v podobě zákazu onkologických operací prsou v jednodenní péči či nedostatečná podpora dlouhodobé a domácí péče. To jsou některá z největších pochybení, kterých se podle předsedy zdravotnické sekce Asociace krajů a hejtmana Plzeňského kraje Kamala Farhana (ANO) dopustilo ministerstvo zdravotnictví při psaní úhradové vyhlášky.

Vyhlášku ministerstvo napsalo deficitně. Jde o krok správným směrem, když se rezervy na účtech zdravotních pojišťoven ztenčují?

Jeden rok by se to dalo ještě pochopit, ale tady mluvíme o stavu, který trvá v podstatě celé funkční období pana ministra. Samozřejmě, že je to špatně. Vláda svým nezodpovědným jednáním vytváří u vedení zdravotních pojišťoven nejistotu, která se přirozeně promítá do jejich chování vůči klientům i zdravotním institucím. Takto to nemůže pokračovat, protože rezervy pojišťoven prostě nejsou kasička, ze které si mohou neúspěšní ministři jen tak brát. Když to řeknu přísně, tak vláda Petra Fialy vytunelovala touto cestou ze zdravotních pojišťoven 14 miliard korun ročně, když snížila platby za státní pojištěnce. Za tři roky tak vzala zdravotnictví 42 miliard korun. Tyto peníze logicky chybějí a přivedly veřejné zdravotní pojištění do deficitů.

Místo restrikce je třeba jednat s výrobci

Ministerstvo zdravotnictví se snaží brzdit růst centrové léčby. Mají mechanismy v úhradové vyhlášce potenciál toho dosáhnout, aniž by omezily péči?

Nesouhlasím se strategií omezování přístupu pacientů k centrové léčbě u závažných onemocnění. To je přesný opak toho, co chceme. Dlouhodobě tvrdím, že musíme umět posunout zdravotnictví dál. Kromě léčby musíme stále více zohledňovat i budoucí kvalitu života pacientů. Jsem rád, že právě tuto výzvu si uvědomuje stále více lékařů a sester.

Mohlo by vás zajímat

Podle mého tyto restrikce moderní léčby ze strany ministra ukazují jen to, že vůbec nechápe, jak funguje moderní svět. Místo omezování léčby je třeba jednat s výrobci, aby centrové léky byly dostupné a současně jsme je zvládli ufinancovat. Za vlády ANO to tak fungovalo a čekací listiny na tyto léky zmizely. Nechápu, proč v tomto přístupu ministr Válek nepokračoval.

Nemocnicím úhrady reálně poklesnou s tím, že mají rezervy na účtech. Malé nemocnice si navíc stěžují, že zůstávají rozdíly v úhradách mezi malými a velkými zařízeními. Měl by být zachován? Je v segmentu nemocnic na místě tlak na ekonomiku?

Rozdíly v úhradách mezi malými a velkými nemocnicemi jsou velké a podle mého naprosto neobhajitelné. Systém je nespravedlivý, protože velké nemocnice mají výhodu, že mohou využít takzvané úspory z rozsahu. Jsem zastáncem toho, aby všichni měli rovné podmínky, ať se hraje fér.

Místo omezování centrové léčby je třeba jednat s výrobci, aby léky byly dostupné a současně jsme je zvládli ufinancovat.

Dostupnost operací karcinomu prsu se omezí

Vyhláška obsahuje pilotní testování soutěží u totálních endoprotéz. Jak nápad hodnotíte? Jsou tyto výkony pro pilot vhodné?

Nepřijde mi to špatné. Souhlasím s tím, že zdravotní pojišťovny mají být aktivnější. Měly by se více starat o to, jaké jsou čekací lhůty na operace. A především, jakou kvalitu práce platí a zda odpovídá poměr cena/výkon.

Ministerstvo proklamuje, že podporuje jednodenní péči. Ve finále ale při psaní vyhlášky vyhovělo tlaku výboru České chirurgické společnosti a navzdory odlišnému názoru České onkologické společnosti nedalo zelenou dvěma výkonům onkologických operací prsou – ačkoliv se v zařízeních jednodenní péče dlouhodobě provádějí. Je na místě v tomto i dalších ohledech větší podpora jednodenní péče, nebo ne?

Chápu to jako naprosto neobhajitelné selhání ministerstva. Jedna věc je samotné selhání, a pak opětovná naprostá komunikační neschopnost, kdy se nikdo ani neobtěžoval tento lapsus vysvětlit. Podle toho, co vím, ohrozí rozhodnutí rychlost a dostupnost operací karcinomu prsu pro pacientky, kterým bylo diagnostikováno onkologické onemocnění! Nevidím žádný racionální důvod rušit jednodenní operace karcinomu prsu, které se roky úspěšně provádějí. Velmi by mě zajímaly „důvody“, kvůli kterým se ministerstvo takto rozhodlo. 

Nevidím žádný racionální důvod rušit jednodenní operace karcinomu prsu, které se roky úspěšně provádějí.

Vyhláška navyšuje úhrady většině ambulantních specialistů. Podle Sdružení ambulantních specialistů ale ne dost, aby se zlepšila dostupnost péče. Je navýšení adekvátní? Jak by podle vás mělo vypadat?

Obecně podle mého platí, že každá úhradová vyhláška je bolestný kompromis. Tak to prostě je. O tom, že rozložení ambulantních specialistů je v Česku nerovnoměrné, víme všichni dlouho. Ale ono je to podobné jako s jinými službami. Ve velkých městech jich je také dostatek a v regionech ne. Řekl bych, že jde o širší problém, který souvisí i s kvalitou života v regionech.

V Plzeňském kraji hodně investujeme do toho, aby se tu všem lidem žilo dobře, ale trend přesunu lidí do velkých měst prostě existuje. I proto si myslím, že samotné plošné navyšování úhrad nic nevyřeší. Dal bych asi více prostoru zdravotním pojišťovnám, aby mohly cíleně navyšovat platby v odbornostech a v oblastech, kde péče o pacienty chybí.

Záleží i na formě komunikace

Další proklamovanou prioritou vyhlášky je podpora dlouhodobé a domácí péče. Je dostatečná?

To je věc, kterou této vládě strašně vyčítám. Měli spoustu siláckých řečí o reformách, ale skutek utekl. V podpoře dlouhodobé a domácí péče je potřeba udělat daleko více, protože populace stárne a my budeme potřebovat kapacitní péči blíže lidem. Nárůsty počtu pacientů v dalších letech nemůžeme řešit pouze v nemocnicích. Myslím, že to je velké téma pro ministra na další roky. Ale podotýkám, že tady bude strašně důležitá komunikace, protože k řešení musí dojít ve shodě, ne direktivou.

V podpoře dlouhodobé a domácí péče je potřeba udělat daleko více, protože populace stárne a my budeme potřebovat mít kapacitní péči blíže lidem.

Které segmenty zaslouží podle vás větší podporu a kde by naopak bylo vhodné šetřit?

To je nefér otázka. Jak jsem říkal, každý z oborů jde do jednání o úhradové vyhlášce s tím, že chce více. Na druhé straně stojí pojišťovny a ministerstvo, které ví, že více často prostě dát nemohou. Je to vždy o jednání. Dodal bych, že je to i o formě, jakou se jednání vedou. Pokud mám ale odpovědět, kde bych si uměl představit jistou korekci, tak v kapitole laboratoří. Tady se toho hodně změnilo a je na čase reagovat.