Odesílat povinná data dnes umí zdravotnické informační systémy odesílat automaticky. Přesto je ve fakultních nemocnicích běžnou praxí, že je s ročním zpožděním opisují lékaři z jedné obrazovky do druhé. Laxní přístup k zákonem dané povinnosti ale musí podle šéfa Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) Ladislava Duška skončit. A to tak, že kdo nebude data posílat, může přijít o peníze z Národního plánu obnovy, řekl na konferenci NZIP a NZIS Open 2025.

Data jsou nezbytným podkladem každého kvalitního plánu či strategie. Přesto dnes mnohé fakultní nemocnice nehlásí onkologická (a další) data, jak jim to ukládá zákon. Výsledkem jsou vedle spousty zbytečné práce zpožděné souhrny Národního onkologického registru (NOR), což ve výsledku mohou pocítit i pacienti.

„Situace je už do takové míry brzdou kvalitní péče, kdy kvůli nedohlášeným datům o některých nádorech nedokážeme kontrolovat centralizaci péče, že už se do toho dostává i pacient. A tam bychom opravdu měli odložit rukavičky,“ zlobí se Dušek.

Podle něj do Národního onkologického registru bez problémů hlásí řada oblastních a krajských nemocnic. Jenže z velkých fakultních nemocnic a komplexních onkologických center to dělají asi tři.

Mohlo by vás zajímat

„Zbytek ani necinkl. Data tam netečou, zákon nezákon. A vysoce vzdělaní lidé, profesoři a docenti onkologie, pak zpětně z obrazovek opisují záznamy do NOR s ročním zpožděním,“ popisuje současnou situaci Dušek. „Ve víc a víc agendách drhneme o nemocniční informační systémy. Nedrhneme o informační systémy laboratoří, praktiků ani ambulantních specialistů, ale nemocniční informační systémy, zejména některých velkých fakultek, nepatří do tohoto století,“ dodává.

Raději otravovat doktora, než zaplatit ajťáka

Data o cytologických a patologických vyšetřeních by přitom dávno měla do registru chodit automaticky. K tomu nemocnice mají podle zákona posílat hlášení o novotvarech, a to do tří měsíců. Roční souhrn z Národního onkologického registru by tak měl být automaticky uzavřen v dubnu či květnu dalšího roku (s časovou rezervou na validaci dat). Jenže se to neděje.

„Je to jen o tom, že si nastaví exporty. Nebudeme nutit profesora medicíny opisovat z obrazovky do obrazovky, protože je to pořád levnější, než zaplatit ajťáka. Pokuta pro nemocnice to bohužel nespraví, protože je směšná a administrativně náročná,“ konstatuje Dušek s tím, že penalizace v řádu tisícikorun s fakultkami příliš nepohne.

Podle zákona mají hlášení dat na starosti poskytovatelé. Ti by měli do Národního informačního zdravotnického systému (NZIS) hlásit zhruba 15 datových struktur, a to už od roku 2019. Celá věc může fungovat zcela jednoduše. Onkolog vše zadá, jak to dělá i dnes, do nemocničního informačního systému. Ten pak data automaticky sám exportuje, takže nikdo nemusí v rámci povinných hlášení zadávat ani slovo navíc.

Kaňka na elektronizační gamese

ÚZIS už ale došla s nemocnicemi trpělivost a chce jejich současnému počínání udělat konec. „Musí to skončit. Hlášení do NOR tak je podmínkou plnění Národního plánu obnovy. Ředitelé nemocnic byli adresně informováni dopisem, že pokud nebude hlášení běžet B2B podle platných zákonných časových norem, tak nesplní Národní plán obnovy ve všech projektech, které z něj mají. V tuto chvíli to neběží dobře, není to dohlášeno, validuje se to ručně a je v tom obrovské množství práce odborníků, kteří to vůbec nemají dělat. Je to obrovská kaňka na elektronizační gamese, na kterou si tu hrajeme,“ pozastavuje se Dušek.

Proto chce jako jednu z prvních věcí řešit s ministrem Adamem Vojtěchem setkání s řediteli fakultních nemocnic, na němž dostanou jasně najevo, co je v sázce. Riziko ztráty mnoha desítek milionů pro ně bude podstatně větší motivací než pokuta v řádu tisícikorun.

Nejen onkologická data

Nehlášení dat se ale netýká jen Národního onkologického registru. „Jde i o data z porodnic – modul matka a novorozenec, kde je to také podle zákona. My ale nemáme ze všech nemocnic a porodnic standardizovanou zprávu,“ poukazuje Dušek.

A stejný problém platí i u listu o prohlídce zemřelého. Ačkoliv by podle zákona měl poskytovatel, u něhož pacient zemřel, věc nahlásit do 30 dnů, běžnou praxí je 90 i 120 dnů. A z některých subjektů musí ÚZIS tahat data téměř násilím. Každoročně je tak podle Duška potřeba dohlásit kolem tří tisíc mrtvých.

„Máme tu fakultní nemocnici tak velkou, že můžete celý den jezdit výtahem a nenavštívíte všechna patra, která dodnes hlásí prohlídku zemřelého na papíře. A to bez ohledu na to, že legislativa stanovuje, že nemocnice, která léčila pacienta, má právo dostat adresně data, že zemřel, aby mu neposílala dopis s pozvánkou na kolonoskopii,“ popisuje Dušek.

Podle něj je právě ťukání zpráv do psacích strojů a zastaralých, nepropojených informačních systémů brzdou všeho, co Evropa plánuje s otevřenými daty.

Brzy bude cholesterolová mapa

Není ale všechno jen špatně. Kde naopak sběr dat odstartoval na jedničku, jsou laboratoře. Jde o projekt, v jehož rámci ÚZIS začal loni v květnu oslovovat poskytovatele, zda se chtějí zapojit. Data se pak začala sbírat v září, kdy se ze 170 oslovených se zapojilo 117. Ti pak do NZIS poslali data o 300 milionech (!) vyšetření u více než dvou desítek markerů, která nyní ÚZIS zpracovává.

„Když to porovnáme s daty vykázanými na zdravotní pojišťovny, dostáváme se nad 80 % všech vyšetření v republice,“ říká k tomu Daniel Klimeš z ÚZIS. Tři velké řetězce laboratoří přitom dobrovolně poskytly data pět let zpátky.

A k čemu to všechno bude? Doposud pojišťovny sice věděly, že pacient podstoupil laboratorní vyšetření, už ale neměly informaci o tom, co mu bylo odebráno a jaký byl výsledek. „Jak potom posuzují kompenzaci diabetika bez glykovaného hemoglobinu? To musíme napravit. Data pak dáme pojišťovnám,“ objasňuje Dušek důležitost sběru těchto dat.

První data po validaci by ÚZIS chtěl ukázat v březnu či dubnu. „Uvidíte cholesterolovou mapu ČR. Můžeme soutěžit, ve které dědině mají vyšší cholesterol,“ dodává.