Očkování, výdej chronických léků bez nového receptu od lékaře či léčba lehčích onemocnění. To jsou kompetence, které mají lékárníci v některých evropských státech. Debata o rozšiřování pravomocí farmaceutů běží naplno i u nás. Zatímco někteří odborníci hlasují pro, podle prezidenta České lékařské komory si tak jen jednotlivé profese lezou do zelí. Problematice se věnoval klub České lékařské společnosti na téma delegování kompetencí ve zdravotnictví.

„Když se podíváme, co mají za kompetence lékárníci v Evropě, je jich tam mnohem více. Máme v Česku co dohánět,“ říká předseda České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČLS JEP) Štěpán Svačina.

„Spousta kompetencí se posunula v době covidu, kdy byl nedostatek zdravotníků. A drtivá většina států, které na začátku přijaly dočasná opatření, je pak kodifikovala a fungují doteď,“ doplňuje místopředseda České farmaceutické společnosti ČLS JEP Petr Horák.

Zapomenuté léky na dovolené nemusí být drama

Tak třeba léčba lehčích onemocnění. Ve Velké Británii mají seznam necelé desítky onemocnění, které mohou na základě doporučení řešit lékárníci. A smí na ně vydávat léky, které jsou jinak vázány na lékařský předpis.

V řadě evropských zemí také může lékárník vydávat chronické léky. „Pacienti v létě, kdy jsou všichni na dovolené, zažívají hrozné věci. Přitom existuje lékový záznam, takže by lékárník mohl chronické léky vydat,“ míní Svačina. „Je to případ každého večera na urgentním příjmu: pacient je na pracovní cestě a zapomněl si léky. Nebo jeho lékař onemocněl,“ připomíná každodenní realitu Horák.

Mohlo by vás zajímat

Žhavou otázkou je v Česku také očkování v lékárnách. U chřipky či covidu už nakonec na možnost začínají kývat i některé odborné společnosti.

Kubek: Řadový lékárník nemá roupy vymýšlet, jak vydělat peníze

Ambice lékárníků jsou ovšem velmi proti srsti prezidentovi České lékařské komory Milanu Kubkovi.

„Plně respektuji lékárníky. Byl bych ale rád, aby i lékárníci respektovali nás, takže si vzájemně nepolezeme do zelí. Řadový lékárník v okresním městě má svých starostí dost a nemá roupy vymýšlet, jak by se daly vydělávat peníze. To ale mají lékárenské řetězce. Ambice jsou dalekosáhlé. A ministerstvo zdravotnictví je náchylné trendům naslouchat,“ nelíbí se Kubkovi.

A zmiňuje úkony, jako jsou měření tlaku, cukru či cholesterolu, prevenci civilizačních chorob, nácvik inhalačních technik či odnaučování kouření.

Cíl? Včasný záchyt a pomoc lékaře

Jenže podle Horáka není takový pohled na místě. „Nemělo by to být vnímáno jako lezení do kompetence praktických lékařů. Tam, kde tyto modely fungují, jsou k včasnému záchytu například prediabetických pacientů. Neslouží to k ničemu jinému, než aby se tito pacienti včas dostali do rukou praktického lékaře. V každém státě je skupina lidí, kteří k lékaři nepůjdou a raději zajdou do lékárny. Změny ale musí být dobře naplánované a výkon musí mít účel. Samozřejmě to nesmí být tak, že člověku změří tlak, řeknou mu, že ho má špatný, a tím to skončí,“ reaguje.

„Jde o to, aby byl pak pacient referován k příslušnému odborníkovi, který s ním pak bude pracovat dál,“ doplňuje Horák.

Kubek má ale jasno – a vedle nejrůznějších testů se mu nelíbí ani nápad očkovat. Nízkou proočkovanost je podle něj třeba řešit jinak.

„Lidi nemají důvěru v očkování. To je úkol pro ministerstvo zdravotnictví, ne vymýšlení nesmyslných převodů kompetencí. Každý doktor, který je ochotný očkovat, nechť očkuje. Systém je hrozně komplikovaný, a pak se vymýšlí řešení, které není nic jiného než byznysový zájem řetězců, jak dostat zdravé lidi do lékáren,“ tvrdí Kubek.

Podle náměstka ministra zdravotnictví Ladislava Švece je ale potřeba využít všechny cesty, které mohou pomoci s vyšší proočkovaností. A v cizině očkování v lékárnách k vyšší proočkovanosti skutečně přispělo. „Tak pojďme tuto možnost, nikoliv povinnost, lidem, potažmo farmaceutům, dát,“ vyzývá Švec.

Pacient je v přítomnosti lékaře pasivnější

Aby k něčemu takovému došlo, je ale třeba legislativní úprava. Na rozdíl od sester, které dnes v praxi běžně dělají věci, které by podle zákona dělat neměly, jsou lékárníci opatrnější. „Často se bráníme dělat cokoliv, co nemáme napsáno. Naše povaha je z principu velmi puntičkářská. Usilujeme ale o to, aby tu možnosti byly,“ konstatuje Horák.

Podle něj by se ovšem debata o kompetencích lékárníků neměla smrsknout na testy a očkování v lékárnách. Vzhledem k demografickému vývoji bude přibývat chronických a geriatrických pacientů. A farmaceuti by podle Horáka měli mít svou roli třeba i v zařízeních sociální péče, kde by mohli pomáhat lékařům s vhodným nastavováním medikace.

Každopádně ale podle Horáka není na místě argumentace, že lidé o větší pravomoci lékárníků nestojí. „Pacient se bojí změny. Spousta odborné literatury však říká, že pokud se farmaceuti podílejí na managementu nasazené terapie, co se týče monitoringu a adherence k léčbě, tak to naopak pacienti hodnotí velice dobře. A to už proto, že v přítomnosti lékaře se cítí pasivnější než v přítomnosti jiného zdravotníka,“ dodává Horák.