Vládní novela stavebního zákona přináší změnu v definici přístupnosti staveb, která nově zobecňuje okruh chráněných osob na lidi se zdravotním postižením. Lidovecký poslanec Václav Pláteník tento krok kritizuje a předkládá k zákonu pozměňovací návrh. Varuje, že úprava fakticky ignoruje potřeby seniorů či rodičů s kočárky a nadřazuje ekonomické zájmy nad bezpečnost občanů. Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) však úpravu hájí jako nezbytné zpřesnění, které má odstranit dřívější legislativní zmatky a umožnit praktičtější projektování.

Debata o nové legislativě se vyostřuje. Jádrem sporu jsou paragrafy 13 a 149, kde aktuální návrh nahrazuje široký výčet osob (senioři, těhotné ženy, doprovod s kočárkem) užším termínem „osoby se zdravotním postižením“. Vládní zmocněnkyně pro implementaci stavebního práva Hana Landová nedávno za MMR Zdravotnickému deníku sdělila, jde pouze o zpřesnění definic, které má například umožnit instalaci van v hotelových pokojích tam, kde předpisy dříve vyžadovaly sprchové kouty.

Lidovci však tento výklad odmítají a varují před nebezpečným precedentem. Podle nich se z přístupnosti, která má sloužit všem, stává technický požadavek ořezaný na minimum.

Přístupnost není výsada, ale základ

Podle poslance Václava Pláteníka (KDU-ČSL) je nepřípustné, aby stát v legislativě ignoroval demografickou realitu. „Moderní stavební právo chápe přístupnost jako vlastnost prostředí, které mohou bezpečně a samostatně používat různé skupiny lidí. Pokud ji ale zákon začne posuzovat jen podle ekonomické přiměřenosti nebo úzké definice zdravotního postižení, vzdálíme se od vyspělých zemí,“ uvedl Pláteník v tiskovém prohlášení své politické strany.

Lidovci upozorňují, že lidé starší 65 let tvoří pětinu populace a jejich počet roste. Zúžení definice tak podle nich mohlo zasáhnout miliony občanů, kteří sice nemají průkaz ZTP, ale bariéry v prostoru pro ně představují překážku.

Stopka „ekonomické nepřiměřenosti“

Kritickým bodem je podle lidovců navrhovaná možnost upustit od požadavků na přístupnost, pokud by náklady byly vyhodnoceny jako „ekonomicky nepřiměřené“. Lidovci se obávají, že tento vágní pojem se stane univerzální propustkou pro stavebníky, jak přístupnost neřešit.

S tím souhlasí i Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR. „Přístupnost prostředí je pro lidi se zdravotním postižením základní podmínkou samostatného života. Zúžení její definice ve stavebním zákoně považujeme za problematické. Přístupné prostředí potřebují i senioři, rodiče s kočárky nebo lidé po úrazech,“ uvedl.

Co požaduje lidovecký pozměňovací návrh?

  • Návrat k širší definici: Přístupnost musí být garantována pro „samostatné, bezpečné a důstojné užívání staveb všemi uživateli bez ohledu na zdravotní stav, znevýhodnění, věk a pohlaví, a to včetně osob s pohybovým, zrakovým nebo sluchovým postižením, osob pokročilého věku, těhotných žen a osob doprovázejících dítě v kočárku nebo dítě, s cílem bezbariérového užívání“.
  • Konec úspor na bariérách: Odmítnutí možnosti zrušit požadavky na přístupnost pouze s odkazem na ekonomickou náročnost.

KDU-ČSL při přípravě pozměňovacího návrhu spojila síly nejen s Národní radou osob se zdravotním postižením, ale i se Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých či Aliancí pro individualizovanou podporu. Proti omezení přístupnosti je i Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Podle lidovců nesmí být bezbariérovost vnímaná jako zbytečný náklad, ale jako základní princip moderního stavitelství, který chrání důstojnost všech občanů.