Upozorňovat na rizika kratomu je legitimní. Způsob, jakým to udělala Policie ČR ve své kampani, ale vyvolává otázky. Místo kontextu a srovnání s jinými návykovými látkami pracuje hlavně s emocemi. Tím může veřejnou debatu spíše zkreslovat než zpřesňovat.

Kouření zaviní 16 až 18 tisíc úmrtí každý rok. Pití alkoholu v Česku ročně připraví o život 6 až 7 tisíc lidí, z nich až pět stovek přímo na otravu. Opilí lidé způsobí ročně 4 až 5 tisíc dopravních nehod. V souvislosti s kratomem loni zemřelo 17 lidí. Do samostatné kampaně s tragickým nádechem si česká policie vybrala poslední jmenovanou látku:

Ano, kratom je méně známá látka než alkohol a tabák, a dává smysl o jeho rizicích mluvit. Důležité ale je, aby taková komunikace byla přesná, vyvážená a zasazená do kontextu. Pokud se veřejnosti předkládají zjednodušené nebo emotivně vyhrocené příběhy bez širšího rámce, nevede to k informovanosti, ale spíše ke zkreslenému vnímání rizik.

Emoce místo dat

Uváděná úmrtí v souvislosti s kratomem často zahrnují kombinaci s jinými látkami. „Za rok 2025 policie registruje 13 úmrtí. V šesti případech byl přítomen kratom jako výlučná látka ve vysokých hodnotách. Těch zbylých sedm, to byly kombinace s alkoholem, s léky a s THC,“ říká na samotném konci policejního videa ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych.

Tato informace, společně s jasným vysvětlením příčin smrti, je přitom v debatě zcela zásadní. Ve videu u jednotlivých případů chybí více detailů o množství užité látky nebo frekvenci užívání. Přitom právě to jsou klíčové faktory rizika.

Mluvil jsem nedávno s jednou paní, které někdo oznámil, že její manžel zemřel na kratom. Jenže ve finále se ukázalo, že muž měl v těle kokain, léčiva i alkohol.

„Pokud tento kontext není dostatečně zdůrazněn, vzniká dojem přímé a jednoznačné příčinné souvislosti, která nemusí odpovídat realitě a vytváří jakýsi politický nepřiměřený tlak na rozhodování vlády,“ je přesvědčen odborník na drogovou problematiku Jindřich Vobořil.

Podle Vobořila jde o záměrnou manipulaci policie. „Mluvil jsem nedávno s jednou paní, které někdo oznámil, že její manžel zemřel na kratom. Jenže ve finále se ukázalo, že muž měl v těle kokain, léčiva i alkohol. Na kratom se tedy opravdu nedá lehce předávkovat a zemřít,“ řekl serveru Seznam Zprávy.

Testosteron v ohrožení, kontext nikde

 „Vysoké dávky kratomu narušují hormonální rovnováhu a může negativně ovlivnit především tvorbu testosteronu,“ sděluje fitness trenér, jehož výpověď je ve videu prostříhána záběry na osvalené muže v posilovně.

Nabízí se otázka, co přesně kvalifikuje fitness trenéra k vyjádření v tomto typu videa. Zvlášť ve chvíli, kdy jde o téma spadající spíše do oblasti adiktologie, toxikologie nebo medicíny. Samotné upozornění na možný vliv na testosteron navíc působí poněkud vytrženě z kontextu. Hormonální rovnováhu ovlivňuje celá řada běžně rozšířených látek, včetně alkoholu, anabolických steroidů či některých léků, aniž by se právě tento aspekt stal ústředním motivem veřejných kampaní.

Pasáž „z posilovny“ tak nepůsobí jako systematické vysvětlení rizik, ale spíše jako snaha zaujmout dílčím, mediálně vděčným tématem, které s celkovou argumentací souvisí jen volně.

Mohlo by vás zajímat

Komu je vlastně kampaň určena

Vraťme se ale k podstatě věci. Není vhodné nijak zlehčovat úmrtí mladého člověka. Každý zmařený život je obrovská tragédie. Veřejná debata se ale dlouhodobě vede především o rizicích kratomu u dětí a dospívajících. O to více pak překvapí, když je jako hlavní příklad v policejním videu používán příběh dvaadvacetileté ženy. I to ukazuje, jak důležité je v podobných kampaních pracovat s kontextem a přesností.

Zvolený příběh přitom není bez významu, právě na konkrétních případech si veřejnost vytváří představu o rozsahu i povaze problému. „Přestože je zcela legitimní upozorňovat na rizika, práce s konkrétními lidskými osudy, kde nemusí jít o zcela přesnou informaci pozůstalým, takto posouvá komunikaci do roviny, která spíše mobilizuje emoce neetickým způsobem, než podporuje informované rozhodování vlády,“ říká k tomu Vobořil.

Mezi normalizací a démonizací

Zásadní otázkou zůstává už zmíněné srovnání s jinými návykovými látkami. Právě tady se ukazuje, jak rozdílně společnost k jednotlivým rizikům přistupuje. Zatímco u kratomu zaznívá silně varovná rétorika a důraz na možné negativní dopady, u alkoholu podobně intenzivní veřejná debata často chybí.

Alkohol zůstává společensky tolerovanou normou, součástí oslav, setkávání i běžného trávení volného času. Právě tato normalizace ale může zastírat jeho reálné zdravotní a společenské dopady. Vytváří se tak zvláštní nerovnováha. Zatímco nové nebo méně rozšířené látky se rychlostí blesku označují za hrozbu, u těch tradičních jako by se jejich rizikovost rozplynula v kulturním zvyku.

Edukace by přitom neměla stát na kontrastu „nové a nebezpečné“ versus „známé a tolerované“, ale na srozumitelném a konzistentním vysvětlování reálných dopadů jednotlivých látek, včetně těch, které jsou ve společnosti běžně přijímané. Nelze některá rizika zveličovat a jiná dlouhodobě přehlížet.

Jak má vypadat veřejná debata

Rizika kratomu by se rozhodně neměla bagatelizovat. Naopak, jde o látku, která si pozornost zaslouží. Veřejná debata by však měla probíhat věcně, v kontextu a na základě srovnatelných kritérií. Jen tak lze mluvit o skutečné prevenci, ne o vytváření dojmu.

Způsob, jakým policie problematiku kratomu v tomto případě předložila, tomu ale příliš neodpovídá. Pokud má mít podobná komunikace důvěru veřejnosti, nemůže stát na zkratkách a jednostrannosti, ale na přesnosti.