Rakovina slinivky patří k nejsmrtelnějším nádorům. Do pěti let od vyslechnutí diagnózy na ni zemře 94 % tuzemských pacientů. Personalizovaná mRNA vakcína ale dává části pacientů šanci na delší život bez návratu nemoci. Téměř všichni pacienti, u nichž při klinické studii zabrala, jsou i po šesti letech stále naživu. Studii publikovanou v žurnálu Nature i příběh její první pacientky popisuje web NBC News.

Vyslechnout si diagnózu rakoviny slinivky břišní je pro pacienty noční můrou. Jde o jeden z nejsmrtelnějších druhů rakoviny. V Česku s touto diagnózou žije jen 6 % pacientů déle než pět let. Úmrtnost je vysoká i proto, že na nemoc neexistuje běžné screeningové vyšetření a příznaky se obvykle projeví až v pokročilém stadiu onemocnění. A v tu dobu už existuje jen málo možností léčby. Pouze zhruba pětina pacientů je uznána jako schopných toho, aby podstoupili operaci. A právě ty zařadili vědci do klinické studie vakcíny proti rakovině slinivky břišní. A vakcinaci podstoupili po operaci.

Vakcíny na bázi mRNA, které vědci v klinické studii testují fungují jako imunoterapie. Využívají tedy imunitní systém pacienta k boji proti rakovinným buňkám. Cílem takové léčby není odstranit stávající nádory, ale zničit setrvávající nezjištěné rakovinné buňky a v pozdější fázi i jakékoli nové buňky, které se vytvoří. Ty musí zmizet dříve, než mohou způsobit recidivu.

Poté, co pacienti podstoupí operativní odstranění nádorů, jsou jim vakcíny „namixovány na míru“ na základě genetického materiálu odebraného z nádorových buněk. V klinické studii pacienti po podání vakcíny podstoupili také chemoterapii, která je standardní pooperační léčbou operovatelného karcinomu slinivky břišní.

Přelomový objev

Tradiční imunoterapie není při léčbě rakoviny běžně používanou metodou. „Často je sice velmi účinná, ale zabírá jen u zhruba 20 % druhů rakoviny, takže pro většinu z nich neexistuje žádná léčba založená na imunitním systému. A rakovina slinivky břišní je typickým příkladem těchto obtížně léčitelných nádorových onemocnění,“ vysvětluje Vinod Balachandran, ředitel Olayanova centra pro rakovinové vakcíny v Memorial Sloan Kettering Cancer Center v New Yorku, který klinickou studii mRNA vakcín proti rakovině slinivky vedl. Odborníci byli dlouho přesvědčeni, že u lidí s rakovinou slinivky není možné vyvolat imunitní reakci proti nádorům.

Nová studie ale dává velkou naději na změnu. Vědci v první fázi studie aplikovali 16 pacientům 9 dávek personalizované vakcíny. A u 8 z nich se úspěšně vytvořila „armáda“ imunitních buněk (T-lymfocyty nebo také T-buňky), které vyhledávají a ničí nádorové buňky. „Přitom jde o jeden z nejobtížněji léčitelných typů rakoviny, u kterého je velmi těžké vyvolat jakoukoli imunitní reakci, natož tak silnou,“ zdůrazňuje Balachandran.

Mohlo by vás zajímat

Ten se svým týmem zveřejnil výsledky první fáze klinické studie v loňském roce. V době, o níž výsledky referovali, ale byli pacienti, kteří všichni měli před vstupem do studie onemocnění v raném stadiu. Sledováni byli pouze něco málo přes tři roky. Nebylo proto jasné, zda imunitní reakce vydrží a povede k prodloužení jejich života.

7 z 8 pacientů přežilo

Nová data shromážděná během šestiletého sledovacího období studie ale ukazují, že tomu tak může být. Šest let po léčbě totiž 7 z 8 pacientů, kteří na léčbu reagovali, stále žije. Stejně jako 2 z 8 pacientů, kteří na léčbu nereagovali. U 2 pacientů, kteří na léčbu reagovali, včetně toho, který zemřel, došlo k recidivě rakoviny.

„Nejdůležitějším zjištěním je, že lidé, u nichž se vyvolá imunitní reakce na vakcínu, žijí déle než ti, u nichž k tomu nedojde,“ popisuje William Freed-Pastor, lékař a vědec z Dana-Farber Cancer Institute, který se na studii nepodílel. Upozornil nicméně, že výsledky vycházejí z velmi malé skupiny pacientů. Proto by bylo vhodné provést další výzkum.

Balachandran a jeho tým se nyní zabývají podrobným zkoumáním toho, co se zřejmě děje v imunitním systému. Podle jejich zjištění dva typy T-buněk pravděpodobně spolupracují na vytvoření trvalé imunitní reakce, která je pro dlouhodobé přežití zásadní. Prvním typem jsou „zabijácké T-buňky“, které napadají rakovinu. Následný výzkum potvrdil, že jejich životnost byla zřejmě posílena „pomocnými T-buňkami“, jejichž tvorbu vakcíny zřejmě také podněcovaly. „Předpokládáme, že pro optimální reakci na vakcínu proti rakovině je třeba vytvořit obě,“ uvádí Balachandran.

Mezitím dva výrobci vakcíny, společnosti Genentech a BioNTech, už zahájily rozsáhlejší klinickou studii fáze 2.

Možné řešení i pro pokročilejší nemoc

Nejde o první výzkum mRNA vakcín při léčbě pacientů s pokročilým stadiem rakoviny. Ty předchozí ale nepřinesly uspokojivé výsledky. „Mysleli jsme si, že nemáme vakcínu, která by fungovala,“ komentuje to Robert Vonderheide, nastupující předseda Americké asociace pro výzkum rakoviny a ředitel Abramsonova onkologického centra na Pensylvánské univerzitě. Ve skutečnosti však novější výzkumy, jako je fáze 1 popisované studie, naznačují, že imunoterapie může být účinná i u méně pokročilých stadií rakoviny.

„Teprve když jsme změnili způsob uvažování, začali jsme si uvědomovat, že vakcíny mohou u některých pacientů fungovat. Nyní, když se dostáváme k jejich mechanismům, bychom se mohli vrátit a zjistit, jak je můžeme přimět fungovat u lidí s pokročilejším stadiem rakoviny,“ míní Vonderheide, který se na studii osobně také nepodílel.

Výsledky jsou podle něj velmi slibné, ale i on upozorňuje, že je ještě brzy. „Vždy totiž existuje podskupina lidí s diagnózou rakoviny slinivky, kteří přežívají déle než pět let. To je důležité mít na paměti u jakékoli nové terapie,“ vysvětlil Vonderheide.

Příběh první pacientky

NBC News popsal i příběh jednoho ze 7 pacientů, kteří na imunoterapii reagovali a stále žijí. Donně Gustafsonové je nyní 72 let a žije v Delray Beach na Floridě. Té před lety trvalo déle než obvykle, než se zbavila jet lagu po 22hodinové cestě z Floridy do Austrálie. Druhý den pobytu v Austrálii se její pokožka zbarvila do žluta. Gustafsonová se vydala na pohotovost, aby dostala infuzi, protože si myslela, že je dehydrovaná. Australští lékaři jí ale šokovali, protože jí sdělili, že má rakovinu slinivky. „Byli v tom naprosto nekompromisní. Říkali, že to bezpochyby je rakovina slinivky břišní,“ popisuje Gustafsonová.

Ona a její manžel Ed odletěli nejbližším letem domů. O devět dní později podstoupila Gustafsonová operaci, při které jí lékaři z pankreatu odstranili rakovinu ve druhém stadiu. Den předtím, než měla začít s chemoterapií, jí lékaři řekli o klinické studii zkoumající použití personalizovaných vakcín na bázi messengerové RNA proti rakovině. Bylo to v únoru 2020, několik měsíců předtím, než se vakcíny na bázi mRNA proti covidu staly jedním z nejžádanějších produktů na světě. Velmi brzy poté se Gustafsonová stala první osobou, která takovou vakcínu proti rakovině slinivky břišní dostala.

„Bylo to jasné. Věděla jsem, že statisticky jsou šance proti mně,“ řekla Gustafsonová o svém zapojení do studie. Dnes je ale zřejmé, že vsadila na správnou kartu.