Volba nemocnice může v onkochirurgii znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Ministerstvo zdravotnictví proto zveřejnilo seznam 13 center, která jako jediná budou moci dělat resekce jater a slinivky, a 6 center pro operace jícnu. A od jejich šéfů získalo tento týden příslib, že zvládnou odoperovat zhruba pětinu výkonů, která doposud probíhala na menších pracovištích.
Ministerstvo si na pondělí sezvalo šéfy fakultních a velkých krajských nemocnic, které mají centra. Tématem bylo, zda dokážou převzít resekční výkony na játrech, slinivce a jícnech, jež doposud probíhaly mimo centrová pracoviště. Jde o zhruba pětinu z celkového počtu u nás prováděných operací. Nově by se tyto zákroky měly koncentrovat do 13 hepatopankreatobiliárních center a 6 center pro resekce jícnu.
„Ředitelé potvrdili, že kapacity, které po nich chceme, mají. Nebude to tedy problém. Přesto ale děláme síť a komunikační platformu na interoperabilitu, což je v zahraničí běžná věc. Propojíme koordinátory péče napříč centry. Jedna vrstva budou jícny, druhá slinivky a játra. Kdyby bylo některé centrum náhodou přehlcené, automaticky zkontaktujeme jiné a domluvíme termín. Slinivku či jícen si totiž člověk nechá operovat maximálně jednou za život, ale zásadní je, aby to bylo brzy a v excelentním centru,“ popisuje předseda pracovní skupiny pro centra specializované péče ministerstva zdravotnictví Tomáš Hauer.
Dost řečí, teď se bude skutečně centralizovat
V úterý pak pro změnu proběhla schůzka s přednosty chirurgických klinik, které budou muset přestat s operacemi jícnu.
„Přišel čas, kdy skončily řeči a začalo se to realizovat. Naše síla je v tom, že si myslíme, že víme, jak o tom nejen mluvit, ale otočit kolem tak, aby se centralizace reálně pohnula. Je potřeba říci, že v centrech se udělal obrovský kus práce, ale nikdo neměl snahu to doťuknout. K tomu je potřeba politická podpora – a je to agenda pana ministra Vojtěcha, který to zaštítil a jasně říká, že to pacientům dlužíme,“ poukazuje Hauer.
Plán je takový, že nyní se finišují metodické pokyny k centralizaci, které by příští měsíc měly vyjít v ministerském věstníku. Na 28. května je pak naplánovaná konference o budoucnosti vysoce specializované péče, kde chce ministerstvo své záměry vůči poskytovatelům jasně komunikovat.
A ve druhé polovině roku přistane míč u zdravotních pojišťoven, které by měly se všemi necentrovými nemocnicemi péči odsmlouvat. Zároveň by v příštím roce měly být inkriminované hospitalizační případy mimo centra hrazeny jen z 25 %.
Mohlo by vás zajímat
Desítky nemocnic budou mít utrum
Jak se přitom ukázalo v minulosti, bez jednoznačných kroků tlačících k centralizaci se nic nezmění. Ačkoliv už několik let měříme indikátory kvality a ví se, že pracoviště s malým počtem výkonů mají o dost horší výsledky (třeba standardizovaná 90denní mortalita po resekci jater dosáhla mezi lety 2022–2024 na velkoobjemových pracovištích 6,15 %, zatímco v nemocnicích s méně než 20 operacemi ročně činila 11,76 %), i nadále se tu operace prováděly. Například resekcí slinivek proběhlo v roce 2024 na těchto pracovištích více než o několik let dříve (i když nutno říci, že rostl i počet operací celkově).
Resekce jícnu by tak od příštího roku měly provádět jen tyto nemocnice:
- FN Motol a Homolka,
- FN U sv. Anny v Brně ve spolupráci s FN Brno a Masarykovým onkologickým ústavem,
- FN Plzeň,
- FN Ostrava,
- FN Olomouc,
- Nemocnice AGEL Nový Jičín.
Operativa by naopak měla skončit na následujících pracovištích, která provedla méně než 10 případů ročně:
- Všeobecná fakultní nemocnice v Praze,
- Thomayerova nemocnice,
- ÚVN – Vojenská fakultní nemocnice Praha,
- Nemocnice Na Bulovce,
- Nemocnice Jablonec nad Nisou,
- Krajská nemocnice Liberec,
- FN Hradec Králové,
- Nemocnice Pardubice.
Pro resekce jater a slinivky budou centra v těchto nemocnicích:
- FN Olomouc,
- FN Královské Vinohrady,
- IKEM,
- ÚVN,
- FN Hradec Králové,
- FN Plzeň,
- FN Motol a Homolka,
- VFN,
- Masarykův onkologický ústav ve spolupráci s FN U sv. Anny a FN Brno,
- FN Ostrava,
- Fakultní Thomayerova nemocnice,
- Nemocnice AGEL Nový Jičín,
- Nemocnice České Budějovice.
Kritéria tak nesplňují tyto nemocnice, kde se dosud játra operovala v počtech pod 20 výkonů za rok:
A resekce slinivek by měly skončit na těchto pracovištích:
Kdo nedostojí kritériím, přijde o statut
Ruku v ruce s důslednou centralizací půjde rovněž o větší důraz na kvalitu a její hlídání. „Čím více centralizujete, tím více musí být centra odpovědná za kvalitu. Nad nimi pak totiž už nic není. Jsou státy, které mají pro danou diagnózu třeba jen dvě centra. Musí proto být každý den naprosto špičková a jsou proto pravidelně auditovaná, interně i externě. Tak daleko ještě nejsme, ale už vzniká metodika hodnocení center, abychom sledovali, jak to dělají. A je to o to důležitější, o co menší počet pracovišť existuje,“ načrtává Hauer.
Ministerstvo tak hodlá stávající centra hlídat a komunikovat s nimi o jejich výsledcích. A v případě, že nebudou naplňovat kritéria, může sáhnout i po odebrání centrového statutu.
„Centra mají být hodnocena na základě dat. Teď cizelujeme praktickou metodiku, jaká kritéria sledujeme. Zavádíme také takzvaný selfreporting, kdy na konci každého roku budou mít centra povinnost reportovat sama sebe, jak jsou na tom. A když zjistíme, že kritéria neplní, což se může ukázat i na datech pojišťoven či ÚZIS, tak už dnes jezdíme do center na opakované návštěvy. Ptáme se, jak můžeme pomoci, aby měla lepší výsledky. Pakliže se v průběhu tohoto roku na nejproblematičtějších pracovištích nepodaří dostát nápravy, mohou příští rok o statut přijít,“ načrtává Hauer.
Nejlepší centra dají šanci nejtěžším pacientům
Centra by měla mít jak nejmodernější technologie – dnes lze například některé zákroky na slinivce provádět laparoskopicky a budoucností je robotická chirurgie, tak zázemí k operování nejtěžších pacientů. Menší pracoviště, která například nemají intervenčního angiologa, totiž mohou vyřazovat rizikovější pacienty. Přitom by těmto nemocným zákrok na špičkovém pracovišti mohl zachránit život – jenže o možnost přicházejí.
Právě to je také důvod, proč je nyní nutné se na indikátory kvality v podobě mortality a morbidity na jednotlivých pracovištích dívat v kontextu. Ta největší centra totiž dávají šanci i pacientům, kteří by jinak bez debat zemřeli, rizikovost zákroku je ale vysoká.
„Plzeňské nebo vinohradské pracoviště to dělá, ale tato centra pak budou selhávat v indikátorech. Počítá se s tím, že budou mít desetiprocentní mortalitu jako ukazatel, který je dobrý. Jsou to extrémně náročné výkony, které mají své komplikace. Alternativou je ale jistá smrt,“ dodává Hauer.
