Radioligandové terapie jsou v současné době poslední možností pro pacienty s nejpokročilejším stadiem onkologického onemocnění. Miliony lidí v Evropě k nim stále nemají přístup. Europoslanec Nikos Papandreou (S&D/GRC) tlačí na EU, aby využila své finanční a regulační pravomoci ke změně. „Zdraví je právem, nikoli výsadou,“ řekl politik v rozhovoru pro EU Perspectives.
Co vás přimělo zabývat se radioligandovou terapií?
O radioligandové terapii jsem se dozvěděl díky diskusím s klinickými lékaři a pacienty. Ale i kvůli širšímu trendu, který v evropské zdravotní politice vidíme opakovaně. Evropa je často úspěšná v inovacích, ale selhává v rovnoměrném poskytování služeb.
To je zvláště patrné v nukleární medicíně, která už hraje ústřední roli v péči o pacienty. Každý rok se v celé Evropě provádějí miliony zákroků, přesto zůstává přístup k nejmodernějším terapiím nerovnoměrný. Jasně to ukazuje nedávný návrh zprávy o rakovině v Evropském parlamentu. Rozdíly v přežití, screeningu a přístupu k lékům zůstávají napříč členskými státy i v jejich rámci velmi významné
Radioligandové terapie vyžadují specializovanou infrastrukturu a pracovní sílu. Kdo by to měl řídit: členské státy nebo EU?
Členské státy organizují zdravotní péči, ale u vysoce specializovaných terapií, jako je léčba radioligandy, čistě vnitrostátní řešení nestačí.
Z mého pohledu je zdraví právem, nikoli výsadou. Pokud přístup k péči závisí na tom, kde člověk žije, má EU povinnost pomáhat tuto nerovnost snížit prostřednictvím koordinace, investic a podpory infrastruktury a dovedností. Radioligandové terapie jsou toho jasným příkladem, zejména u lékařských radioizotopů, které nelze efektivně vyvíjet izolovaně.
Kapacity odborných center by se podle vás měly organizovat prostřednictvím evropských referenčních sítí (ERN). Jak by to mělo vypadat v praxi?
Jsem pro silnější podporu EU centrům excelence, propojených prostřednictvím ERN, s jasnějšími postupy při předávání pacientů a praktickou podporou pro pacienty a rodiny v případech přeshraniční léčby. Ne každá země může nebo by měla budovat všechny kapacity sama.
I v tomto ohledu je návrh zprávy o rakovině užitečný. Uvádí, že evropské referenční sítě jsou pro vzácné druhy rakoviny nezbytné, ale že přeshraniční postupy při předávání pacientů nejsou dostatečně využívané. Vyzývá k trvalým investicím, aby měl každý pacient přístup k multidisciplinární odbornosti.
Naznačil jste, že jakmile Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) schválí léčbu, měla by být automaticky přijata na vnitrostátní úrovni. Vyzýváte tedy k ukončení duplicity vnitrostátního proplácení a posuzování?
Nevyzývám k odstranění pravomocí členských států, ale ke snížení zbytečných prodlev. Příliš často se stává, že léčba může být vědecky ověřena na evropské úrovni, ale pacienti poté stále čelí roztříštěným a pomalým přístupovým cestám.
Potřebujeme lepší koordinaci mezi EMA, procesy HTA a vnitrostátními systémy, větší transparentnost lhůt a méně zdvojování tam, kde už došlo k důkladnému posouzení důkazů. Cíl je jednoduchý: Inovace schválené v Evropě by se měly k pacientům dostat rychleji a spravedlivěji.
Mohlo by vás zajímat
Financování EU se podle vás stále více orientuje na výsledky. To je ale v medicíně obtížné. Jak by měly projekty v oblasti zdraví prokazovat „výsledky“?
Potřebujeme širší a realističtější chápání výsledků ve zdravotnictví. Přežití je samozřejmě důležité, ale stejně tak i kvalita života, včasnější diagnostika, zkrácení čekacích dob a to, zda se léčba skutečně dostane k pacientům ve všech členských státech.
To je také důvod, proč se domnívám, že příští fáze zdravotní politiky EU se musí zaměřit nejen na objevy, ale i na jejich realizaci. Evropa nepotřebuje jen inovovat, musí se zorganizovat tak, aby se inovace promítly do spravedlivého přístupu.
Článek byl převzatý ze zpravodajského portálu EU Perspectives, který stejně jako Zdravotnický deník, Ekonomický deník a Česká justice patří do vydavatelství Media Network.
