Domácí zdravotní péče se rychle mění z okrajové služby v jeden z pilířů zdravotnictví. Na kulatém stole Asociace soukromých poskytovatelů zdravotních služeb na to upozornila generální ředitelka EUC Jana Thomas Cílková. Popsala hlavní bariéry, které brzdí její rozvoj, i konkrétní kroky, bez nichž podle ní systém narazí na své limity.
Domácí péče už dávno není jen službou pro seniory. Vedle chronicky nemocných ji stále častěji využívají pacienti po operacích, po akutních stavech nebo děti. Zároveň roste její odborná náročnost. „U pacientů vidíme daleko vyšší nároky na péči a daleko sofistikovanější péči. Je třeba se daleko více vzdělávat, než tomu bylo dříve,“ popisuje Jana Thomas Cílková.
Změna souvisí i s proměnou nemocnic. Ty se více soustředí na akutní péči, zatímco doléčování a dlouhodobá péče se přesouvá do domácího prostředí. To je podle ředitelky EUC výhodné nejen pro pacienty, ale i pro systém jako celek.
Domácí péče je totiž levnější a zároveň přirozenější. „Pacient se v domácích prostředích hojí a dostává do lepšího stavu daleko lépe,“ říká Thomas Cílková s tím, že zásadní roli hraje i zapojení rodiny a psychická pohoda pacienta.
Čtyři kroky, bez kterých se domácí péče neposune
Navzdory rostoucímu významu a poptávce ale domácí péče naráží na řadu překážek. Podle Thomas Cílkové je potřeba řešit několik klíčových oblastí, které dnes brzdí její rozvoj.
1. Více kompetencí pro sestry
Největší problém vidí poskytovatelé v nedostatku personálu, který se bude s demografickým vývojem dále zhoršovat. Řešením nemá být jen hledání nových lidí, ale i lepší využití těch stávajících. „Největší změnou, kterou bychom chtěli prosadit, je posílení kompetencí nelékařského personálu a zejména sester,“ říká Thomas Cílková.
Domácí péče by podle ní měla více pracovat i s praktickými sestrami, které dnes nemohou vykonávat řadu výkonů, přestože by na ně byly připravené. Poskytovatelé proto navrhují jasně rozdělit, které výkony mohou vykonávat jednotlivé typy zdravotníků – a opřít to o data z praxe.
Nedostatek personálu se navíc promítá i do vzdělávání. Specializované výkony vyžadují dlouhodobé školení, na která ale často není prostor, protože personál musí pokrýt aktuální péči.
Mohlo by vás zajímat
2. Stejná pravidla pro všechny
Další zásadní bariérou je roztříštěnost smluvních vztahů se zdravotními pojišťovnami. Poskytovatel může mít v jednom regionu smlouvu jen s některými, což komplikuje dostupnost péče.
„Stává se, že máme v daném regionu smlouvu třeba od VZP a ne od ostatních pojišťoven. To je obrovská komplikace pro lékaře, který má domácí péči předepisovat, protože se musí rozhodovat nikoliv na základě kvality, ale na základě toho, s kým má daná domácí péče smlouvu,“ upozorňuje šéfka EUC.
Řešením má být sjednocení pravidel výběrových řízení a větší transparentnost systému.
3. Standard péče napříč regiony
Domácí péče je dnes v Česku dostupná nerovnoměrně. „Jsou regiony, kde jsou sice domácí péče takzvaně pokryty, nicméně ani jedna není schopná poskytovat specializovanou péči,“ říká Thomas Cílková.
Budoucnost domácí péče totiž podle ní nespočívá jen v základních úkonech. Měla by standardně zahrnovat i náročnější služby, jako jsou domácí dialýza nebo plicní ventilace. Zároveň by měla být dostupná nepřetržitě.
4. Jednotné metodiky místo chaosu
Velkým problémem je i roztříštěnost pravidel a metodik. Dnes se liší nejen mezi pojišťovnami, ale někdy i mezi regiony jedné pojišťovny. Jde například o výjezdová místa pro domácí péči nebo certifikace různých kurzů.
To komplikuje fungování poskytovatelů i rozvoj služeb. Řešením má být sjednocení pravidel napříč systémem tak, aby byla péče předvídatelná a transparentní.
Mohli jste přehlédnout: Zdravotní rizika při darování krevní plazmy: Čeho se (ne)bát?
