Zatímco na Západě státy aktivně budují technologické huby a lákají startupy na daňové úlevy, v České republice inovacím nikdo cestičku neprošlapává. Na summitu Zdravotnického deníku Technologie a inovace ve zdravotnictví to uvedl Martin Fusek z Ústavu organické chemie a biochemie. Dobrou zprávou pro technologické firmy však je, že resort pod novým vedením chystá zásadní zjednodušení spolupráce: unifikované smlouvy, které by měly ukončit nekonečné měsíce právních bitev mezi startupy a nemocnicemi.
Česká republika se v oblasti medicínských inovací a rozvoje nových technologií pohybuje v rámci statistik Evropské unie na stabilním průměru. Podle profesora Martina Fuska z Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB) AV ČR je však tento výsledek spíše odrazem historické setrvačnosti a kvality vzdělávání než cílené státní politiky.
Desítky strategií, jeden hub
Fusek, který se dvě desetiletí věnuje přenosu výsledků vědy do praxe, upozornil, že ve srovnání se západními sousedy nám chybí jasná vize. Zatímco země jako Německo či Francie budují inovační ekosystémy shora, v Česku je proces často chaotický a postrádá stabilitu.
„Nevidím tu snahu státu do toho aktivně vstoupit a snažit se to budovat. Vzniká to vždy zezdola, ať už v rámci jedné laboratoře, jednoho nápadu nebo jedné malé instituce,“ vysvětlil Fusek. Dodal, že ačkoliv má stát desítky strategií, málokterá se skutečně stává realitou.
Zásadním kamenem úrazu je pro začínající biotechnologické firmy fatální nedostatek fyzické infrastruktury, zejména v hlavním městě. Zatímco IT startupu stačí k rozjezdu stůl a připojení k internetu, medicínské obory vyžadují specializované laboratoře a inkubační prostory, které v Praze prakticky neexistují.
Profesor Fusek v této souvislosti vyzdvihl Brno, které k problému přistoupilo podstatně razantněji. Praha však podle něj prozatím v podpoře inkubátorů pro experimentální vědu selhává. „V hlavním městě není jediný inkubační prostor pro experimentální obory. Praha pro to nic neudělala a zatím se nesnažila,“ konstatoval a dodal, že tristní je i situace s daňovými odpisy na vědu, které jsou pro začínající firmy v porovnání se zahraničím až „skandální“.
Resort místo drahých poradců?
Na kritiku experta reagovali zástupci ministerstva zdravotnictví, kteří si uvědomují, že současné prostředí je pro inovátory často nepřátelské. Adam Gřunděl, vedoucí oddělení inovací a digitálních technologií ministerstva zdravotnictví, potvrdil, že resort připravuje novou strategii s jasnými cíli. Jedním z hlavních pilířů má být zrychlení vstupu zdravotnických prostředků do klinického provozu a edukace startupů, které často tápou v přísné evropské regulaci (MDR).
Resort chce firmám pomoci s certifikačním procesem, aby nemusely utrácet miliony za externí poradce dříve, než vůbec začnou testovat. „Mezi věci, které lze změnit takřka ihned, patří možnost edukovat lidi ze startupů. Například jim vysvětlit, co všechno obnáší certifikace a nabídnout jim pomoc, která by jim pomohla s rychlejší certifikací i přípravou potřebných materiálů. Dnes si na to musí najímat odborníky, což zase zvyšuje cenu,“ uvedl Gřunděl.
Kromě toho resort plánuje také vytvoření takzvaných sandboxů, tedy chráněných testovacích prostředí pro umělou inteligenci a nové technologie, kde by bylo možné inovace ladit v souladu s legislativou, ale s menší administrativní zátěží.
Mohlo by vás zajímat
Kdo se bojí, nemůže inovovat
Jednou z největších bariér pro startupy v Česku je však momentálně neúměrná délka vyjednávání s nemocnicemi. Podle Gřunděla trvá uzavření smluvního vztahu pro klinické zkoušky či přístup k datům běžně déle než šest měsíců, což může být pro dynamický startup likvidační. Ministerstvo proto pracuje na zavedení unifikovaných smluv.
„Diskutuje se vznik unifikované smlouvy, kterou by mohly po shodě dodavatelů a zadavatelů používat startupové firmy, které by chtěly něco takového testovat. To ušetření by bylo opravdu značné,“ uvedl Gřunděl.
Vrchní ředitelka sekce zdravotnických technologií Markéta Foldyna Hellová dodala, že tyto vzory by měly být závazné či doporučené minimálně pro fakultní nemocnice, což by trhu dodalo potřebnou jistotu a standardizaci.
Důvodem, proč nemocnice inovace brzdí, však není jen byrokracie, ale i hluboce zakořeněná kultura strachu. Jan Michálek, ředitel odboru přímo řízených organizací ministerstva zdravotnictví, na summitu otevřeně pojmenoval psychologické bariéry v českém zdravotnictví.
„Ti lidé často raději neudělají nic, než aby udělali chybu. Protože ta atmosféra je bohužel taková, že za chyby se hodně trestá, ať už trestněprávně nebo mediálně,“ vysvětlil Michálek.
Podle něj navíc rozhodování o inovacích často končí na stolech právních oddělení, která necítí přímý klinický benefit nové technologie a vidí v ní pouze riziko. Právě státem posvěcené vzory smluv mají právníky a ředitele nemocnic zbavit strachu z osobní odpovědnosti a otevřít dveře moderní medicíně, na kterou český pacient zatím mnohdy čeká zbytečně dlouho.
