Hokej je tvrdý sport, ke smrtelným úrazům při něm ale nedochází příliš často. Přesto některé případy tragicky zasáhly historii tohoto sportu. Kvůli ochraně zdraví hráčů se v minulosti postupně zlepšovala výstroj, ale měnila se i pravidla. Změnu posuzování zakázaného uvolnění přímo iniciovala tragická událost, která se odehrála v roce 1990 v nejvyšší československé hokejové lize. A kterou si díky názvu zlínského hokejového stadionu připomínáme dodnes.

Psal se 5. leden 1990. Talentovaný 26letý obránce Zlína Luděk Čajka, otec malé dcery, který byl v roce 1987 dokonce draftován do NHL, aniž by tam ale mohl hrát, se chystal na zápas proti Košicím. Nikdo v tu chvíli netušil, že to bude Čajkův zápas poslední. Pro něj samotného šlo o zápas tak důležitý, že údajně požádal svou ženu, aby mu ho doma nahrála na video.

V závěru zápasu, v němž vstřelil gól, svedl zlínský obránce souboj s útočníkem Košic Antonem Bartanusem o to, kdo se Košicemi vyhozeného puku dotkne jako první. Souboj o to, zda se bude pískat zakázané uvolnění, ale dopadl tragicky.

40 dní boje o život

„Bartanus se snaží nadzvednout Čajkovu hokejku, k přímému střetu hráčů ale nedochází. Několik setin vteřiny nato, na brankové čáře, Čajka prudce brzdí a padá k zemi, hlavou tvrdě naráží do mantinelu. Patrně najel do rýhy v ledu… U zraněného beka je jako první zlínský gólman. Čajka se ještě zdá při vědomí. To už jsou na ledě lékaři obou celků i doktor z tribuny. Musí být zahájeno oživování, Čajkovi zapadl jazyk. Je převezen do nemocnice, kde ještě na okamžik nabude vědomí. Bohužel naposledy,“ líčí 36 let starou událost oficiální web zlínského hokejového klubu.

Čajka, jehož jméno dnes nese zlínský stadion, utrpěl zlomení prvního a druhého krčního obratle a vážné poranění míchy. Lékaři ho ještě v košické nemocnici operovali a dlouho bojovali o jeho život. Luděk Čajka ale bohužel svým zraněním více než měsíc po zápase, v noci 14. února, podlehl.

Rychlá změna pravidel

Československá liga byla otřesena, brzy po tragické události přijala změnu pravidel o zakázaném uvolnění. Stejný postup následuje ještě v roce 1990 i Mezinárodní federace ledního hokeje (IIHF) pro mezinárodní zápasy. Pravidla se změnila v tom, že obránce už nemusí puk vyhozený ze druhé poloviny hřiště dojíždět a dotknout se ho jako první. Zakázané uvolnění se píská automaticky, když takto vyhozený puk přejde brankovou čáru.

V zámoří trvala změna déle. A i tam ji musel odstartovat vážný úraz, konkrétně finského obránce Joniho Pitkänena z Caroliny Hurricanes. Jeho zranění sice naštěstí nebylo fatální, komplikovaná zlomenina patní kosti ale předčasně ukončila jeho skvělou hokejovou kariéru, během níž získal například bronz na olympiádě ve Vancouveru v roce 2010.

Přijato bylo takzvané hybridní zakázané uvolnění, které kombinuje výhody obou výše popsaných postupů. Jednoznačně ale stále chrání hráče tak, aby k podobnému incidentu, který stál život Čajku, už nikdy nedošlo. V roce 2014 přijala hybridní zakázané uvolnění i IIHF a také česká Extraliga.

Mohlo by vás zajímat

Bez helmy vstříc smrti

Smrt se hokejovým zápasům sice bohužel nevyhýbá, jde však o události opravdu výjimečné. Více smrtelných úrazů se dělo v „prehistorickém období“ ledního hokeje, kdy hráči včetně gólmanů hráli prakticky nechráněni.

I když hra nebyla na začátku 20. století tak rychlá jako dnes, z dnešního pohledu zní až nepochopitelně, že hráči nepoužívali vůbec žádnou ochranu hlavy. Například v letech 1904 až 1907 proto zemřeli hned tři kanadští hokejisté po úrazech hlavy utrpěných v zápase – ve dvou případech šlo o brutální bitky, jednou hráče usmrtil zásah pukem. Funkčnost výstroje se postupem dekád zvyšovala a bezpečnost rostla.

Když zabíjí brusle

I v relativně nedávné době ale musela krokům ke zvýšení bezpečnosti hráčů předcházet smrt jednoho z nich. Hororové zranění stálo život 28letého Švéda Bengta Åkerbloma v říjnu 1995. V průběhu exhibičního zápasu mezi švédskými týmy Mora IK a Brynäs IF jel Akerblom hájící barvy Mory za svým spoluhráčem, který se srazil se soupeřem tak silně, že se ve vzduchu převrátil. Nůž brusle na jeho vzduchem letící noze pak přeťal Akerblomovu krční tepnu. Ani přes snahu lékařů se jeho život zachránit nepodařilo.

Vedení švédského hokeje reagovalo rychle, podobně jako československé po fatálním zranění Luďka Čajky. Od 1. ledna následujícího roku 1996 zavedlo pro všechny ligové hráče povinnost používat při zápasech chránič krku.

I když dnes výstroj profesionálních hokejistů svou dokonalostí připomíná vybavení kosmonautů, jednou za několik let se v různých zemích světa tragická smrt na ledě uděje i v posledních dekádách. Většinou jde o úmrtí v důsledku úderu vystřeleného puku do nechráněné části trupu, krku nebo hlavy, když se hráč vrhá do střely. Přesto dnes podle statistik mnohem více hokejistů zemře při autonehodách nebo na rakovinu než na ledě.