Česká infektologie ztratila jednu ze svých nejvýraznějších osobností. Ve věku 83 let zemřela docentka Vilma Marešová, která se věnovala zejména respiračním infekcím a infekčním dětským onemocněním. Na Facebooku to oznámil přednosta Kliniky infekčních nemocí a cestovní medicíny ve Fakultní nemocnici Motol Milan Trojánek.

„Byla člověkem, který žil medicínou, vzděláváním a neúnavnou snahou pomáhat druhým. Ztělesňovala laskavost, optimismus a hlubokou lidskost. I v těžkých chvílích dokázala povzbuzovat své okolí, rozdávat naději a nikdy se nenechala odradit překážkami ani neúspěchy. Na lidech vždy hledala to dobré a celý svůj profesní i osobní život stavěla především na tom, co může dát druhým,“ napsal Trojánek o Marešové.

Významně formovala obor infekčního lékařství

„Během své profesní dráhy významně formovala obor infekčního lékařství – jako lékařka, pedagožka, přednostka kliniky, autorka odborných publikací i člověk, který se s mimořádnou energií věnoval vzdělávání dalších generací lékařů,“ sdělil Trojánek.

Podle jejího životopisu publikovaném na webových stránkách Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ) ukončila Marešová v roce 1963 studium LF UPJŠ Košice a v roce 1967 studia na FDL (2. LF) UK Praha. V roce 1984 se stala kandidátkou lékařských věd na FDL UK Praha a v roce 1987 zde byla jmenována docentkou infekčního lékařství.

V letech 1968–1979 působila jako sekundární lékařka v Nemocnici na Bulovce, v letech 1979–1987 jako odborná asistentka na I. infekční klinice FDL UK Praha, poté dva roky jako přednostka Kliniky dětských infekčních nemocí DFN Brno. V letech 1989–1991 byla přednostkou 1. LF UK Praha na III. infekční klinice, v letech 1994–2011 působila jako přednostka I. infekční kliniky 2. LF UK. Od roku 1991 pracovala v IPVZ, kde od roku 1997 do konce března 2018 zastávala pozici vedoucí Katedry infekčních nemocí.

Budeme si ji pamatovat pro její lidskost

Podle Trojánka se Marešová dlouhodobě zasazovala o principy racionální antibiotické léčby a svým odborným přístupem ovlivnila podobu infekční medicíny daleko za hranicemi svého pracoviště. „Publikovala nespočet odborných prací a vychovala celou řadu lékařů, kteří dnes nesou dál to, co je učila – nejen medicínu, ale i způsob, jak ji dělat,“ zdůraznil Trojánek.

„Přesto si ji mnozí z nás nebudou pamatovat především pro tituly, funkce ani odborné úspěchy. Budeme si ji pamatovat pro její lidskost, laskavost, humor, příběhy, co ráda vyprávěla, povzbuzení ve chvílích nejistoty, ochotu pomoci, zájem o druhé. Byla inspirací, oporou a vzorem lidského přístupu k pacientům i kolegům,“ konstatoval.

Její odchod je podle něj velkou ztrátou pro českou medicínu i pro všechny, kteří měli možnost ji poznat. „Zůstává po ní však něco, co nelze ztratit – stopa, kterou zanechala v oboru, v životech pacientů, svých žáků i lidí kolem sebe,“ dodal Trojánek a poděkoval za vše, co pro své pacienty, kolegy, studenty a pro medicínu vykonala.