„Pacientky si většinou nepamatují přesné věty, které jste řekli. Zato si dobře uchovávají pocit, jaký vedle vás měly,“ říká koordinátorka péče o pacientky s rakovinou prsu v Nemocnici Na Františku Markéta Zrubecká. Popisuje, jak vypadá provázení pacientek, s jakými obavami se ženy nejčastěji potýkají a proč jsou empatie, komunikace a prevence v onkologické péči stejně důležité jako samotná léčba.
Povídat si budeme hlavně o vaší pozici koordinátorky onkologické péče, v Nemocnici Na Františku ale zastáváte i jiné role. Podělte se na začátek o svou profesní cestu v tomto zařízení.
Do Nemocnice na Františku jsem nastoupila téměř před deseti lety na oddělení jednodenní ortopedie. Postupem času jsem se však přesunula do odborných ambulancí ortopedie a chirurgie, jejichž součástí je také mamologická ambulance, tedy poradna zaměřená na onemocnění prsu. Často nás navštěvují pacientky s onkologickou diagnózou, které čeká operace. Ráda bych ale zmínila, že nádor prsu se netýká pouze žen. U mužů je sice výskyt velmi vzácný, tvoří jen pár procent, ale objevuje se.
Na podzim roku 2024 se nám s podporou vedení, v čele s tehdejším ředitelem Erhartem, podařilo otevřít ambulanci onkologie. Měla jsem tehdy příležitost podílet se na jejím zrodu, a protože vítám nové výzvy, neváhala jsem ji přijmout. Dnes se věnuji především mamologii a onkologii.
Od loňského podzimu působím jako koordinátorka péče o pacientky s onemocněním prsu a zároveň jako úseková sestra. Snažím se vzdělávat a doplňovat si v daném oboru nové informace tak, abych mohla být pacientům tou správnou koordinátorkou péče. Ve 46 letech jsem vystudovala vysokou školu, jsem certifikovaná ranhojička, doplnila jsem si vzdělání v péči o cévní vstup (PORTY, PICC). A nyní získávám specializační vzdělávání v oboru onkologie a hematoonkologie.
Jak konkrétně v Nemocnici Na Františku funguje propojení mamologie a onkologie?
Zjednodušeně řečeno, pacientky s onemocněním prsu k nám nejprve přicházejí do mamologické poradny, kde se připravují k operaci. Po zákroku docházejí do mamologické ambulance k pooperačním kontrolám, s případnými komplikacemi, a po čase na běžné kontroly. Do onkologické ambulance míří později, zhruba 10. až 21. den po operaci. Tam jim sdělujeme konečné výsledky, poskytujeme další léčbu, zajišťujeme následné odesílání na specializované pracoviště a případně sledování u nás.
Od letošního března navíc v rámci onkologie funguje genetická ambulance zaměřená na pacienty s pozitivní rodinnou anamnézou genů BRCA1 a BRCA2, které předisponují k rakovině prsu. Tito pacienti k nám pravidelně docházejí na monitorování zdravotního stavu.
Průvodkyně celým procesem
Dá se popsat, jak vypadá váš běžný pracovní den?
Práce v ambulancích je velmi rozmanitá. V běžné mamologické ambulanci se podílíme na činnostech, jako jsou asistence lékařům při převazech, aplikace injekcí a odběry krve. Významnou součástí naší práce je také administrativa a organizace. Zajišťujeme objednávání vyšetření, komunikaci s jinými pracovišti a telefonické rozhovory s pacienty. K dispozici máme služební mobilní telefon, na který se mohou během pracovní doby dovolat a obrátit se na nás s jakýmkoliv dotazem nebo prosbou o pomoc.
Nezůstáváme jen u praktické péče. Velký důraz klademe na edukaci. Pacientkám vysvětlujeme, jak pečovat o jizvy, jak se vypořádat s případnými komplikacemi při hojení ran nebo s reakcemi na radioterapii. Díky mému certifikátu v oboru péče o rány umím tyto situace jako ranhojička efektivně zvládnout. Dále radíme ohledně vhodných režimových opatření a informujeme pacientky o zásadách zdravého životního stylu, které mohou pozitivně ovlivnit jejich celkové zotavení a pohodu.
Co všechno musí koordinátorka péče zařizovat a vykomunikovat?
Koordinátorka péče funguje jako průvodkyně celým procesem, kterým pacient prochází od první návštěvy až po následné kontroly po ukončení léčby. Pomáhá pacientům zorientovat se v množství informací, zajišťuje objednávání vyšetření jak v daném zařízení, tak i mimo něj, a komunikuje s jejich lékaři a dalšími specialisty.
Pacienti mají k dispozici informační materiály, včetně přehledné kartičky s důležitými údaji o termínech a místech, kam se mají dostavit. Navíc dostávají kontakt na služební telefon koordinátorky a mohou se na ni během pracovní doby kdykoliv obrátit s dotazy či pro řešení aktuálních problémů. Je to praktické zejména proto, že si člověk mnoho věcí po odchodu ordinace nemusí pamatovat.
Mohlo by vás zajímat
Co bývá pro pacientky s rakovinou prsu nejnáročnější?
Ta situace je sama o sobě velmi náročná. Většina pacientů má strach a ptá se: „Přežiju to? Zvládnu to? Proč se to stalo zrovna mně?“ Vždy se jim snažím vysvětlit, že strach je přirozený – i já bych ho měla. Pokud projeví zájem, podrobně jim popisuji celý proces od hospitalizace přes samotnou operaci až po propuštění a následnou péči.
Když jsem s koordinací začínala, prošla jsem si osobně celou cestu od návštěvy v ordinaci, přes přijetí na oddělení, samotný operační sál, operaci, pooperační péči, abych pochopila, co pacienti zažívají. Musím říct, že dnešní chirurgie i onkologie jsou úplně na jiné úrovni než před lety. Operace se provádějí šetrněji, stejně tak i anestezie je méně zatěžující. Po operaci o pacienty pečují nejen lékaři a sestry, ale také fyzioterapeuti a – pokud je to potřeba – i nutriční terapeuti. Máme široký tým vynikajících operatérů a onkoložku.
Neptejte se: „Proč zrovna já?“ Nemoc může mít mnoho příčin a sebeobviňování nikomu nepomůže. Důležité je se dívat dopředu a soustředit se na léčbu a uzdravení.
V samotné onkologii došlo k výraznému pokroku. Už nejde jen o chemoterapii a ozařování, i když tyto metody stále tvoří základ léčby, přibyly další moderní metody. A nejdůležitější rada zní: Neptejte se „Proč zrovna já?“ Nemoc může mít mnoho příčin a sebeobviňování nikomu nepomůže. Důležité je se dívat dopředu a soustředit se na léčbu a uzdravení.
Pozitivní ohlasy pacientek
Jak se mění potřeby pacientek v různých fázích léčby – například mezi diagnózou, operací a následnou péčí?
Potřeby pacientek se během jednotlivých fází léčby výrazně liší a je důležité přistupovat ke každé etapě individuálně. Bezprostředně po sdělení diagnózy je pro ně klíčové mít čas na zpracování nové situace. Poskytuji jim rozsáhlé informace a opakuji, že se mohou kdykoliv obrátit s jakýmkoliv dotazem, ať už se týká zdravotního stavu, nebo třeba jen praktických záležitostí, třeba přípravy na hospitalizaci.
I taková jednoduchá věc, jako být k dispozici a ochotně odpovídat na otázky týkající se například konkrétních vyšetření či příprav na operaci, může pacientce hodně pomoci zorientovat se a zbavit se obav.
Před samotnou operací je mým cílem pomoci pacientkám dosáhnout co nejlepšího psychického i fyzického stavu. Probereme všechno, co je zajímá nebo znepokojuje – od průběhu vyšetření až po to, co může během hospitalizace očekávat. Pokud má pacientka speciální přání, například být doprovázena až na operační sál před uspáním, snažím se jí vyjít vstříc.
A v období po operaci?
V období po operaci se zaměřujeme na zajištění hladkého průběhu rekonvalescence. Mohu za pacientkami zajít na oddělení a řešit aktuální potřeby, aplikovat potřebné léky a podobně. V následné péči už častěji jde o praktické záležitosti – například o vyřízení administrativních dokumentů, jako je potvrzení k nemocenské, či poskytnutí informací o kompenzačních pomůckách a rehabilitaci.
Společně také řešíme problémy, jako jsou lymfatický otok či reakce rány na ozařování a péče o ní, dám jim odkazy na pacientské organizace a cvičební programy. Důležité je zajistit, aby pacientky věděly, že vždy mají podporu a že jejich otázky či obavy nebudou brány na lehkou váhu.
Máte nějaký příběh z praxe, kdy jste si uvědomila, jak velký smysl role koordinátorky má?
Doufám, že to nebude působit příliš sebejistě, ale v této náročné době potěší pozitivní ohlasy pacientek na naši péči. Několikrát jsem se zúčastnila setkání Bellisek a vždy mě zahřeje, když mě pacientky poznají i mimo nemocniční prostředí a ostatním chválí péči, kterou dostaly v Nemocnici Na Františku.
Samozřejmě nejkrásnější momenty přicházejí, když můžeme vyléčené pacientce s úsměvem říct, že je vše v pořádku a uvidíme se až za rok na kontrolním vyšetření. Právě tehdy nás často zaplaví slzy radosti a dojde i na objímání.
Klidný tón, úsměv, nabídnutí kapesníku nebo někdy i objetí – všechny tyto věci nic nestojí, ale mohou mít velký význam.
Velmi mě také potěšily hezké zprávy na nemocničním Facebooku u příležitosti medailonku o mé práci koordinátora péče. Bylo milé vidět, jak si toho lidé váží. Klíčová je komunikace a empatický přístup. Často si vzpomenu na slova svého pana profesora ze střední školy: Dívejte se na pacienta jeho očima. Tímto přístupem se snažím řídit. Klidný tón, úsměv, nabídnutí kapesníku nebo někdy i objetí – všechny tyto věci nic nestojí, ale mohou mít velký význam. Pacientky si většinou nepamatují přesné věty, které jste řekli. Zato si dobře uchovávají pocit, jaký vedle vás měly.
Plány na rozšiřování péče
Nemocnice Na Františku nedávno otevřela nové prostory mamologické a onkologické ambulance. Jak velkou roli hraje prostředí v psychice člověka, který prochází onkologickou léčbou?
Myslím, že se naše takzvaná „růžová“ ambulance opravdu povedla. Celý prostor je laděný do decentních odstínů bílé, béžové a růžové, takže působí jemně a útulně, s takovou ženskou atmosférou. Rozhodně nepůsobí chladně nebo neosobně. Dokonce i my, kteří v ní pracujeme, se tam cítíme velmi dobře. Když se přijdou podívat kolegové z nemocnice, bývají nadšeni.
Každý z nás, když jde k lékaři, je ve stresu nebo má strach. A nepříjemné prostředí tyto pocity ještě zhoršuje. Člověk si pak říká: „Kde jsem se to ocitl? Pomohou mi tady vůbec?“ U onkologických pacientů, kteří jsou často velmi křehcí a citliví, je o to důležitější vytvořit místo, které jim alespoň trochu zpříjemní jejich těžkou situaci. Ráda bych poděkovala celému týmu technického oddělení za to, že naslouchali našim požadavkům a pomohli nám ordinaci vytvořit přesně podle našich představ.
Jaké další ambice máte s týmem do budoucna?
Máme spoustu plánů, jak péči dál rozšířit. Chceme například vytvořit zázemí pro setkávání pacientských organizací Aliance žen proti rakovině prsu a Bellisek, podporovat odborná setkávání a také otevřít denní stacionář pro onkologické pacienty. Sloužil by nejen pro aplikaci chemoterapie, ale i pro další léčebné procedury.
Máme před sebou ještě hodně práce, ale věříme, že to zvládneme. Nápomocno je nám i nynější vedení Nemocnice na Františku, což hodnotím velmi kladně.
Co byste na závěr chtěla vzkázat ženám, které čtou tento rozhovor, případně i zdravotníkům, kteří se s pacientkami setkávají ve své praxi?
Existuje slovo prevence, které má zásadní význam. Zdravý životní styl, pravidelný pohyb, nekouření, omezení konzumace alkoholu, vhodné pracovní prostředí, preventivní prohlídky či očkování – to všechno jsou důležité součásti péče o zdraví. U onemocnění prsu pak hraje klíčovou roli také samovyšetřování.
Pokud si některé ženy nejsou jisté, jak správně postupovat, nebo pociťují obavy, mohou se obrátit na naše pracoviště, kde jim poskytneme podporu. Prevence má schopnost zachránit životy a často skutečně zachraňuje.
Odborníkům z různých částí lékařského oboru bych chtěla připomenout, že pokud mají pacientky, známé nebo rodinné příslušníky, kteří tápou a potřebují radu, ať nás neváhají kontaktovat. Stejně tak, pokud se jedná o někoho s už stanovenou diagnózou, kdo by rád slyšel druhý názor nebo uvažuje o operaci u nás. Jsme zde, abychom pomohli.
