Evropští politici dlouhé roky diskutují o tom, jak regulovat sociální sítě. A často ztotožňují ochranu s omezeními. Poslanec Evropského parlamentu Ondřej Krutílek (ODS/ECR) a bývalý národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil ale v podcastu EU Perspectives tvrdí, že přístup zaměřený na omezení je mylný a může problém ve skutečnosti ještě zhoršit. Vysvětlují, proč je klíčem prevence, vzdělávání a regulace algoritmů, nikoli omezování přístupu.
„Dopad sociálních médií na nezletilé a děti, a nejen na ně, je obrovský,“ říká v podcastu Ondřej Krutílek. Omezení související s pandemií covidu podle něj tento problém ještě urychlila. Lidé, kteří přišli o jiné možnosti vyžití, se totiž obrátili k obrazovkám a displejům. Využití sociálních médií prudce vzrostlo. A důsledky pro duševní zdraví, zejména u mladých lidí, se teprve projevují.
Jindřich Vobořil nabízí širší kontext. Digitální závislost, jak tvrdí, se netýká pouze sociálních sítí. „Nesmíme zapomínat, že mobilní telefon nejsou jen sociální sítě. Jsou to také hry, hazardní hry, porno. Je to všechno dohromady,“ vysvětluje. Pojímat tyto prvky odděleně, jak to v současné době činí politika EU, je podle něj mimo mísu.
Partnerství, ne zákaz
Oba muži se shodují na klíčovém argumentu: zákazy nefungují. Vobořil se při obhajobě tohoto názoru opírá o své klinické zkušenosti a práci v oblasti regulace hazardních her. Více než polovina hazardního průmyslu se přesunula na internet. Regulační orgány každý rok odstavují stovky nelegálních provozovatelů, jen aby následující den narazily na jejich klony. „Je třeba, aby se do toho zapojil přímo hazardní průmysl, protože má nástroje, jak pomoci,“ míní Vobořil.
Modelem, který preferuje, je spíše partnerství než zákaz. Vzpomíná na debatu z doby před třiceti lety, kdy se poprvé objevila myšlenka zapojit odvětví jako spojence do politiky boje proti závislostem. „Vzpomínám si na tu debatu před 30 lety, kdy s touto myšlenkou přišla Margaret Thatcherová – promluvme si s průmyslem, udělejme z nich spojence v oblastech závislostí a spolupracujme s těmi odvětvími, která jsou ochotna jít s námi. Myslím, že to je jediná možnost,“ říká.
Krutílek v podcastovém dialogu s Vobořilem souhlasí a přidává praktický rozměr. Vnitřní trh EU je podle něj dostatečně velký na to, aby Bruselu poskytl skutečný vliv na velké technologické společnosti. Tento vliv však funguje lépe jako vyjednávací nástroj než jako „tupý nástroj“. „Pokud je (míněno technologické společnosti) nebudeme jen omezovat, ale budeme s nimi komunikovat a najdeme nějaký kompromis, pak si myslím, že můžeme být partnery. To, co Evropská komise v současné době dělá, je ale pouze jejich omezování,“ říká.
Jednou z oblastí, v níž vidí skutečný potenciál, je zaměření Evropského parlamentu na algoritmy, tedy na automatizované systémy, které určují, jaký obsah a jak často se uživatelům zobrazuje. Vobořil tvrdí, že se jedná o správný cíl.
V hlavní roli algoritmy
Podle Vobořila to není přístup k platformám, co vede k návykovému chování, ale to samotná konstrukce těchto systémů. „Hlavní roli hrají algoritmy, nikoli přístup,“ říká. Regulace konstrukce algoritmů je technicky složitá, ale jako příklad země, která se o to pokusila v souvislosti s hazardními hrami, uvádí Austrálii, jejíž strategie byla částečně úspěšná.
Krutílek poukazuje na stávající legislativu EU jako na nedostatečně využívaný zdroj. Zákon o digitálních službách – hlavní rámec EU pro regulaci online platforem – již podle něj obsahuje příslušná ustanovení. Články 34 a 35, jak poznamenává, ukládají velkým platformám povinnost posuzovat a zmírňovat systémová rizika, včetně rizik pro duševní zdraví. „To jsou hlavní nástroje, které máme k dispozici,“ říká. Problémem podle jeho názoru není nedostatek pravidel, ale jejich nedostatečné prosazování.
Mohlo by vás zajímat
Je také skeptický vůči zákazu sociálních médií pro nezletilé, o kterém diskutuje několik členských států EU. Ten děti podle expertů nepřipraví na svět, ve kterém budou jednou žít. „Až budou dospělí, budou na internetu slepí jako koťata a nebudou schopni pochopit, co se děje. To bude výsledkem jakýchkoli omezení, o kterých zde diskutujeme,“ vysvětluje.
Vyzkoušeno na vlastních dětech
Rozhovor se stočil i k prevenci. Krutílek popsal svůj vlastní přístup ke svým třem dětem: omezený čas strávený před obrazovkou pomocí rodičovské kontroly, ale otevřené rozhovory o tom, jak sociální sítě fungují, proč jsou určitá videa navržena tak, aby upoutala pozornost, a co se skrývá za online reklamou. „Potřebují někoho jako mentora, který jim ukáže cestu,“ míní.
Vobořil zdůrazňuje totéž na politické úrovni. Omezování přístupu bez investic do vzdělávání a osvěty není podle něj strategií. „Můžeme zakázat cokoli, ale pokud nevložíme peníze do preventivních opatření – a to nejen ve smyslu zvyšování daní nebo omezování něčeho, ale i do měkké formy prevence – nebude to fungovat,“ říká.
Krutílek vidí cestu vpřed, která kombinuje tržní páku s partnerstvím s průmyslem. Pokud produkt prokazatelně poškozuje veřejné zdraví, ustanovení smluv EU již členským státům umožňují omezit jeho přístup na vnitřní trh. „Pokud existuje produkt, který je v rozporu s veřejným zdravím, s duševním zdravím evropské společnosti, pak by takový produkt nemohl být uveden na vnitřní trh. Je to tak jednoduché,“ říká. Začít tímto krokem a poté do diskuse zapojit ochotné partnery z odvětví je podle jeho názoru jedinou realistickou cestou.
Zákaz bez prevence – cesta do pekel
Oba muži si uvědomují politickou obtížnost této záležitosti. Přesvědčit Evropský parlament, aby upřednostnil partnerství s průmyslem před restrikcemi, jde proti převládajícímu instinktu v této komoře. „Bude velmi obtížné získat pro to zelenou, zejména v Evropském parlamentu,“ upozorňuje Krutílek. A poznamenává, že současná atmosféra protiamerických nálad v Evropě komplikuje spolupráci s velkými technologickými společnostmi se sídlem v USA, které dominují dotčeným platformám.
Oba hosté však tvrdí, že alternativa – šíření zákazů, které tlačí chování do ilegality, roztřišťují trh a nechávají mladé lidi nepřipravené – je ještě horší. Vzor, který popisují, je stejný u tabáku, drog, hazardních her i nyní u digitálních platforem: zákaz bez prevence vede ke vzniku stínových trhů, nezamýšlených důsledků a falešného pocitu politického pokroku.
Digitální agenda EU je rozsáhlá a ambiciózní. Pokud se však Brusel nedokáže zbavit reflexu omezovat – a začne brát prevenci, vzdělávání a partnerství s průmyslem jako seriózní politické nástroje –, riskuje, že v digitální sféře zopakuje stejné chyby, kterých se dopustil všude jinde, znělo hlavní poselství podcastu.
Článek je převzatý ze zpravodajského portálu EU Perspectives, který stejně jako Zdravotnický deník, Ekonomický deník a Česká justice patří do vydavatelství Media Network.
