Naše zdravotnictví zvládá akutní léčbu mrtvice na jedničku. Zásadní úskalí však nastává, když má pacient opustit nemocnici. Snadno totiž propadne sítem a místo potřebné rehabilitace a navazujících vyšetření zůstane závislý na pomoci druhých. Změnit to mají nově zavedení koordinátoři péče. Jak by měli fungovat, vysvětluje primářka Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN Petra Reková.

V českém zdravotnictví se pomalu zabydluje nová profese – koordinátoři péče. Mají je mít i centra pro léčbu mozkových příhod. Jak by v nich koordinátoři měli fungovat?

Pozice koordinátora iktové péče je nově zakotvena ve Věstníku ministerstva zdravotnictví, který stanovuje personální podmínky pro síť center na období 2026–2031. Koordinátoři působí přímo v nemocnicích, které mají statut centra vysoce specializované péče o pacienty s cévní mozkovou příhodou. Tedy v takzvaných komplexních cerebrovaskulárních centrech, KCC, a v iktových centrech, IC.

Kolik by jich tam mělo být?

Pro KCC je stanoven minimální úvazek koordinátora či administrátora 1,0, pro iktové centrum nejméně 0,5 úvazku. Věstník tuto pozici řadí mezi nezdravotnický personál a počítá s tím, že koordinátor bude zajišťovat nejen koordinační činnost, ale také například zadávání dat do registru kvality iktové péče RES-Q. Chceme ovšem, aby koordinátor nebyl pouze administrátorem centra a registru, ale pomáhal propojovat akutní péči, rehabilitaci, následnou péči, ambulantní kontroly a případně také sociální podporu pacienta po cévní mozkové příhodě (CMP).

Můžete tedy přiblížit, jak by práce koordinátora v centrech pro léčbu mrtvic měla vypadat?

Jeho hlavním úkolem je provést pacienta bezprostředním obdobím po cévní mozkové příhodě, zejména během prvních tří měsíců. Ověřuje, zda už pacient absolvoval lékařem doporučená vyšetření ke zjištění příčiny CMP nebo má stanovený termín, případně pomáhá s objednáním. Může jít například o EKG, dlouhodobou monitoraci srdečního rytmu, echokardiografii a další vyšetření.

Koordinátor také kontroluje, zda se pacient dostavil na navazující kontrolu určenou při propuštění z nemocnice, například do cévní neurologické ambulance nebo k praktickému lékaři. Obdobně ověřuje a pomáhá zajistit návaznost další lékařem indikované péče, například fyzioterapie, logopedie, ergoterapie či psychologické péče. Připomíná pacientovi termíny a případně pomáhá s jejich zajištěním. Ideálně by měl mít také k dispozici ověřené kontakty a podle potřeby pacienta nasměrovat na příslušného sociálního pracovníka, poradnu nebo jinou odbornou službu.

Onkologický koordinátor pomáhá pacientovi dostat se včas do centra a k léčbě, zatímco iktový koordinátor mu pomáhá bezpečně pokračovat v péči po odchodu z centra.

Po třech měsících pak koordinátor telefonickým rozhovorem s pacientem či jeho pečovatelem zjišťuje funkční stav pacienta pomocí modifikované Rankinovy škály (mRS), která hodnotí míru soběstačnosti po CMP, a údaje zadává do registru kvality iktové péče RES-Q.

Dnes fungují koordinátoři péče povinně také v komplexních onkologických centrech. V čem se liší koordinátor po CMP od onkologického koordinátora?

Zásadní rozdíl spočívá v tom, v jaké fázi onemocnění koordinátor pacienta provází. Onkologický koordinátor pomáhá především na začátku jeho cesty. Urychluje dokončení diagnostiky, objednává lékařem indikovaná vyšetření a konzilia a pomáhá pacientovi co nejrychleji se dostat do komplexního onkologického centra a k zahájení léčby.

U cévní mozkové příhody je situace jiná. CMP přichází náhle a systém akutní iktové péče máme v České republice velmi dobře organizovaný. Záchranná služba přiveze pacienta přímo do iktového centra, kde je rychle diagnostikovaný a léčený. Slabším místem je ale postakutní období, kdy musí pacient dokončit vyšetření příčiny CMP, zahájit rehabilitaci, logopedii či další doporučenou péči a absolvovat stanovené kontroly. Iktový koordinátor má proto nejvíce práce „za centrem“, tedy po skončení akutní léčby, a provází pacienta zejména během prvních tří měsíců. Hlídá, aby se neztratil v systému – nebo aby systém neztratil pacienta. První tři měsíce jsou přitom velmi důležitým obdobím jak pro funkční zotavení, tak pro prevenci opakování CMP.

Zjednodušeně řečeno: onkologický koordinátor pomáhá pacientovi dostat se včas do centra a k léčbě, zatímco iktový koordinátor mu pomáhá bezpečně pokračovat v péči po odchodu z centra.

Protože jde ale o nezdravotníka, předpokládám, že do terapie samotné nezasahuje…

Koordinátor nerozhoduje o léčbě a nenahrazuje lékaře, sestru ani terapeuty. Jeho úkolem je především hlídat, aby se pacient mezi jednotlivými částmi systému neztratil a aby se doporučená péče skutečně uskutečnila.

Ministerstvo už také připravilo plán, jak by měla cesta pacienta po mrtvici správně vypadat.

Ano, existuje algoritmus, který je součástí metodických doporučení ministerstva zdravotnictví. O dalším směřování pacienta se rozhoduje podle míry jeho soběstačnosti hodnocené modifikovanou Rankinovou škálou, ale také podle celkového zdravotního stavu a rehabilitačního potenciálu.

Pacienti bez postižení nebo s lehkým omezením jsou zpravidla propuštěni domů s ambulantní péčí. U mRS 2 může být indikovaná ambulantní nebo také lůžková rehabilitace, pacienti s mRS 3 a 4 jsou směrováni na akutní lůžkovou rehabilitaci a u nejtěžších stavů se další postup stanovuje individuálně. O tom, zda bude pacient dále sledován v cévní neurologické ambulanci, běžné neurologické ambulanci nebo u praktického lékaře, rozhoduje při propuštění neurolog podle příčiny CMP, přetrvávajících následků a rizika jejího opakování.

Mohlo by vás zajímat

Koordinátor nerozhoduje o léčbě a nenahrazuje lékaře, sestru ani terapeuty. Jeho úkolem je především hlídat, aby se pacient mezi jednotlivými částmi systému neztratil a aby se doporučená péče skutečně uskutečnila.

Máme tedy k dispozici jednotný rámec doplněný individuálním odborným posouzením. Koordinátor však není ten, kdo rozhoduje, kam má pacient jít, jeho úkolem je pomoci zajistit, aby se doporučený plán skutečně uskutečnil.

Jaké předpoklady by tedy koordinátor měl splňovat?

Typickým koordinátorem iktové péče by měl být pracovník s dobrými organizačními a komunikačními schopnostmi, který se orientuje v systému péče o pacienty po cévní mozkové příhodě, od odborných kontrol a vyšetření přes rehabilitaci, ideálně až po sociální a poradenské služby. Nemusí být zdravotníkem – podle věstníku jde o nezdravotnickou pozici. Měl by však znát průběh péče po CMP, rozumět lékařským doporučením v rozsahu potřebném pro svou práci a umět komunikovat s pacienty, jejich rodinami i jednotlivými poskytovateli péče.

Důležitá je také schopnost pracovat s nemocničními informačními systémy, dokumentací, kontrolními seznamy a registrem RES-Q. Ideální je empatický, trpělivý a zároveň prakticky zaměřený člověk, který dokáže pacienta podpořit, ale nepřebírá kompetence lékaře, sestry ani terapeuta.

Proběhla už nějaká školení těchto koordinátorů?

První společné setkání koordinátorů iktové péče proběhlo v červnu 2026 na Cerebrovaskulárním kongresu v Mikulově. Jednalo se o dvouhodinový workshop s názvem „Stal jsem se koordinátorem – co mám teď vlastně dělat?“. Byl to první prostor pro vyjasnění náplně této nové role, sdílení zkušeností a pojmenování praktických potřeb jednotlivých pracovišť. Diskuse se účastnili nejen samotní koordinátoři, ale také lékaři iktových center a ambulancí.

Pokud péče po akutní cévní mozkové příhodě není dobře koordinovaná, pacient může systémem zbytečně bloudit, nebo se v něm dokonce zcela ztratit.

Společně jsme se shodli, že vzdělávání musí pokračovat systematicky. První navazující on-line školení plánujeme na říjen 2026 a do budoucna předpokládáme pravidelné vzdělávání i setkávání koordinátorů v rámci cerebrovaskulárních kongresů, seminářů a dalších odborných akcí. Jde o novou pozici, jejíž konkrétní náplň a způsob fungování se nyní postupně sjednocují a rozvíjejí také na základě zkušeností samotných koordinátorů a jednotlivých center.

A jak je to s úhradou jejich práce?

Nejde o činnost samostatně hrazenou zdravotními pojišťovnami. Na rozdíl například od koordinátorů v onkologii není práce iktového koordinátora zatím placena pojišťovnami prostřednictvím zvláštního výkonu. Náklady proto nyní nesou jednotlivá centra, respektive nemocnice, ze svých vlastních prostředků.

Kdybychom ale na koordinaci péče rezignovali, může to mít fatální dopady…

Pokud péče po akutní cévní mozkové příhodě není dobře koordinovaná, pacient může systémem zbytečně bloudit, nebo se v něm dokonce zcela ztratit. Nedostaví se na doporučené vyšetření či kontrolu, nezahájí včas rehabilitaci nebo se nedokončí vyšetření příčiny CMP a správně nastaví léčba rizikových faktorů. Důsledkem může být horší zotavení, vyšší míra disability, vznik komplikací nebo opakování cévní mozkové příhody.

K tématu

Dopady však nejsou pouze zdravotní. Pokud pacient neabsolvuje včas potřebnou rehabilitaci a další péči, nemusí plně využít svůj potenciál k zotavení. Zůstává pak méně soběstačný, než by při správně navazující péči mohl být. Zejména u mladších lidí to může zbytečně zmařit možnost návratu do zaměstnání. Významnou část péče navíc často přebírá rodina. Její členové musí často omezit vlastní zaměstnání, přicházejí o část příjmu a čelí dlouhodobé fyzické i psychické zátěži. Následky se tak promítají do života celé domácnosti.

A také do nákladů zdravotního a sociálního systému.

Ano, na opakované hospitalizace, sociální služby, invalidní důchody či příspěvky na péči. Společnost navíc přichází o pracovní kapacitu a související daňové a pojistné odvody. Dobrá koordinace proto není jen organizačním opatřením. Může spolurozhodnout o tom, zda se člověk vrátí k soběstačnému a aktivnímu životu, nebo zda ponese on, jeho rodina a potažmo celá společnost dlouhodobé a někdy zbytečně závažné následky.