Měl by stát garantovat dítěti právo na otce, nebo vyhovět touze žen po mateřství bez ohledu na partnera? Chystaná změna zákona o specifických zdravotních službách vzbudila vlnu kritiky. Úřady i odborníci varují, že návrh řeší přání žen, ale opomíjí zájem samotných dětí.

Ministerstvo zdravotnictví připravilo novelu zákona o specifických zdravotních službách, v níž mimo jiné umožňuje umělé oplodnění ženám bez partnera. Návrh ovšem vyvolal ostrý odpor ministerstva práce a sociálních věcí. A proti se postavily i další úřady.

„Doporučujeme umělé oplodnění bez mužského partnera vypustit, neboť se týká zásadních otázek rodiny, aniž by se ve věci vedla širší diskuse. Faktickým důsledkem bude růst počtu matek samoživitelek, přičemž pro výchovné prostředí dítěte je ideální úplná rodina. Důvodová zpráva se vůbec nezabývá možnými dopady růstu samoživitelek na sociální výdaje státu, když materiální potřeby dítěte i u rozvedených či nesezdaných rodičů zajišťují oba rodiče. Při existenci jen jednoho rodiče lze předpokládat větší pravděpodobnost přenesení tohoto závazku na veřejné rozpočty a pomoc státu,“ píše v připomínkách ministerstvo spravedlnosti.

Podle něj navíc úprava nekoresponduje s vládním prohlášením. To v kapitole věnované sociální politice uvádí: „Při přípravě demografických opatření upřednostníme manželství jako nejstabilnější prostředí pro výchovu dětí“. Obdobně se v připomínkách vyjadřuje také ministerstvo zemědělství.

Novela mění účel asistované reprodukce

S návrhem nesouhlasí ani ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný (Motoristé). Podle něj jde o zásadní odklon od dosavadní koncepce české právní úpravy. Ta vychází z principu asistované reprodukce jako zdravotní služby zaměřené na léčbu neplodnosti ženy nebo muže. Případně prevence přenosu závažných geneticky podmíněných onemocnění. Novela ale mění účel asistované reprodukce z léčby na prostředek k naplnění reprodukčního přání bez zdravotního důvodu. Výsledkem je řada právních, etických a společenských otázek, které návrh dostatečně neřeší.

„Ministr současně upozorňuje, že navrhovaná změna má významné dopady do oblasti určování rodičovství, postavení dítěte a rodinného práva. Zatímco stávající právní úprava vychází z předpokladu existence muže a ženy, kteří společně podstupují léčbu neplodnosti a vyjadřují společnou vůli stát se rodiči, v případě ženy bez mužského partnera by dítě od počátku záměrně přišlo na svět bez právně určeného druhého rodiče. Návrh neobsahuje dostatečnou analýzu dopadů takového řešení ani jeho souladu s koncepcí občanského zákoníku,“ stojí v připomínkách.

Občanský zákoník s neexistujícím otcem nepočítá

Na nesoulad s občanským zákoníkem upozorňují také ministerstva vnitra a průmyslu a obchodu. Jeho současné znění totiž nepočítá při určování otcovství s variantou, že dojde k umělému oplodnění pouze na žádost ženy. Náš právní řád v oblasti určování rodičovství ale tradičně vychází z existence právní matky a právního otce.

„V souvislosti s problematikou vytyčení, co se rozumí pojmem žena bez mužského partnera, mohou rovněž vznikat problémy při určování otcovství. Například v případě umělého oplodnění rozvedené ženy, kde v úvahu stále připadne domněnka otcovství manžela, narodí-li se dítě do 300 dní po rozvodu. Domníváme se tudíž, že pro praktickou aplikaci nově navrhované úpravy bude nutné současně provést novelu občanského zákoníku a související problematiku rodinného práva podrobněji rozebrat v důvodové zprávě k nynějšímu návrhu,“ navrhuje resort vnitra.

Mohlo by vás zajímat

Mají zařízení ověřovat, zda má žena partnera?

Na podobné mouchy v návrhu upozorňuje Legislativní rada vlády. Podle ní je třeba vyjasnit, zda bude poskytovatel zdravotních služeb muset ověřovat, jestli se v daný okamžik skutečně jedná o ženu bez mužského partnera. Při současném znění občanského zákoníku totiž může nastat nepříjemná situace. A to ve chvíli, kdy žena, která údajně nemá partnera, je v době asistované reprodukce vdaná za muže, který o zákroku neví. Anebo má nic netušícího partnera, který se pak může domnívat, že je dítě jeho biologickým potomkem.

„V případě, že se žena, která podstoupila asistovanou reprodukci, provdá mezi provedením asistované reprodukce a porodem dítěte, svědčí opět domněnka otcovství manželovi takové ženy. Ten pak bude muset, nebude-li chtít být uveden jako otec dítěte, otcovství popírat,“ poukazuje legislativní rada. „Podle našeho názoru není možné, aby stát navrženou právní úpravou aproboval postup, kterým může založit nesoulad mezi biologickým a právním otcovstvím, aniž muž o takové skutečnosti ví,“ doplňuje.

Stát musí zajistit stejné hmotné zaopatření dítěte

Další oblastí, která podle rady není dořešená, zůstávají práva dítěte. Podle občanského zákoníku je jejich povinností „zajištění morálního a hmotného prospěchu dítěte“. A hmotné zabezpečení zaznívá i v Úmluvě o právech dítěte.

„Stát nemůže rezignovat na svou povinnost jednat i v rámci zákonodárné činnosti v nejlepším zájmu dítěte. Má-li být tedy možné, aby žena bez mužského partnera mohla podstoupit umělé oplodnění, musí být současně stát schopný garantovat, že se takovému dítěti dostane rovnocenného zázemí a hmotného zaopatření, jako by tomu bylo v případě, kdy by počal dítě umělým oplodněním pár. Současně je nezbytné, aby stát dovedl reagovat na situace, kdy se umělé oplodnění může stát nástrojem, kterým bude chtít žena řešit svou aktuální špatnou sociální situaci,“ míní legislativní rada.

Neřešené právo na poznání svého původu

Podrobnější vysvětlení toho, jak změna dopadne na práva dítěte, požaduje i vedoucí Úřadu vlády ČR Tünde Bartha. Ta volá po analýze hlavně z hlediska nejlepšího zájmu dítěte, práva na poznání svého původu, psychosociálních dopadů vyrůstání v rodině plánovaně založené bez druhého rodiče a souladu návrhu s mezinárodními závazky ČR v oblasti ochrany práv dítěte.

Také Úřad pro ochranu osobních údajů odkazuje na neřešené ustanovení Úmluvy o právech dítěte. To zakotvuje právo dítěte znát své rodiče, je-li to možné. Podle něj navíc novela nezohledňuje ani některá rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva.

Nerovnosti v úhradách

Zmocněnkyně pro lidská práva Taťána Malá (ANO) kvituje záměr rozšířit přístup k asistované reprodukci na ženy bez partnera. I podle ní ale zdravotnictví musí dopracovat důvodovou zprávu. Zejména v otázkách práv dítěte, rodičovství, veřejného zdravotního pojištění či ochrany soukromí. „Hodnocení dále opomíjí lesbické páry, vdané ženy žádající samostatně, osoby schopné otěhotnět po úřední změně pohlaví, ekonomickou dostupnost, regionální dostupnost a návaznost na rodičovství,“ vypočítává zmocněnkyně.

Zároveň požaduje zrevidovat nastavení úhrad z veřejného zdravotního pojištění, které se podle ní dopouštějí nerovnosti. Nárok na úhradu připadá totiž pouze ze zdravotního pojištění ženy, a to nejvíce třikrát za život (případně čtyřikrát).

„V případě, že jsou důvody neplodnosti páru způsobeny neplodností muže, stále se mimotělní oplodnění hradí ze zdravotního pojištění ženy. V důsledku tak pro ženu platí omezení úhrady zdravotní služby v souvislosti s umělým oplodněním třikrát za život (respektive čtyřikrát), a to i při případné změně partnera. Pro muže toto omezení neplatí, byť by důvod neplodnosti byl na jeho straně,“ poukazuje Malá.