Myšlenka na sloučení Ústavu hematologie a krevní transfuze (ÚHKT) s Všeobecnou fakultní nemocnicí (VFN) se podle informací z kuloárů opět vrací na stůl. Ředitel ÚHKT Petr Cetkovský však upozorňuje, že samotná sousedská blízkost obou zařízení není důvodem k fúzi. Podle něj totiž neexistuje jediný důkaz, že by větší administrativní celek přinesl nemocným lepší péči. Naopak by se mohlo zpomalit rozhodování o výzkumu i směřování investic.
Už v minulosti se objevily záměry sloučit ÚHKT a VFN. Dostaly se k nám informace, že tuto myšlenku premiér Andrej Babiš opět vzkřísil. Je momentálně krok ve hře, vedou se o něm debaty? Pokud taková jednání běží, o jakém časovém horizontu se hovoří?
Ne, oficiálně o žádných plánech na slučování ÚHKT s VFN nic nevím. Ale nejsem úplně překvapen, neboť podobné tendence se již v minulosti opakovaně objevovaly. Nicméně vždy bylo od těchto snah nakonec upuštěno, neboť nebylo prokázáno, že by toto sloučení mělo přínos pro pacienta a kvalitu poskytované péče.
Co si jako ředitel ÚHKT o možném sloučení myslíte? Dávalo by smysl, když jsou zařízení vedle sebe?
Samotnou blízkost obou zařízení nepovažuji za důvod ke sloučení. To, že dvě instituce stojí vedle sebe, ještě neznamená, že budou lépe fungovat pod jedním vedením.
ÚHKT je vysoce specializované pracoviště s jasným zaměřením. Právě v tom vidím jednu z jeho hlavních předností. Rozhodování je rychlé, lidé se znají, odborné týmy spolu přímo komunikují a nový diagnostický nebo léčebný postup dokážeme zavést poměrně rychle. Navíc ÚHKT není jen nemocnice, má rozsáhlou vědeckou a výzkumnou část. ÚHKT je centrem vysoce specializované hematologické péče, které je jako jediné v ČR akreditováno nejprestižnější světovou společností JCI.
Samotnou blízkost obou zařízení nepovažuji za důvod ke sloučení. To, že dvě instituce stojí vedle sebe, ještě neznamená, že budou lépe fungovat pod jedním vedením.
S VFN máme korektní vztahy dvou rovnocenných sousedních institucí a v řadě oblastí velmi dobře spolupracujeme. VFN nám zajišťuje například některá konzilia, zobrazovací vyšetření nebo péči ARO. Naopak ÚHKT umožňuje VFN provozovat transplantační program nebo moderní imunoterapii. To je podle mě dobrý příklad toho, že úzká spolupráce může fungovat i bez administrativního sloučení.
Pokud by mělo ke sloučení dojít, za jakých okolností?
O sloučení by podle mě mělo smysl vážně uvažovat pouze tehdy, pokud by bylo možné jasně doložit, co konkrétně přinese pacientům, zaměstnancům a české hematologii. Pro mě je zásadní především jednoduchá otázka: Co by pacient skutečně získal tím, že ÚHKT přestane být samostatný? Pokud na ni nemáme jasnou odpověď, samotné očekávání, že větší celek bude automaticky efektivnější, podle mě nestačí.
ÚHKT má navíc jasně stanovený a schválený plán rozvoje, spočívající mimo jiné v novostavbě budovy supermoderní kliniky. Ta nahradí stávající provozy, které ÚHKT plánuje využívat jiným způsobem.
Jaké by případné sloučení mělo plusy a minusy? Co hovoří pro a proti?
Určité výhody si představit umím. Mohlo by dojít ke společnému využívání některých podpůrných služeb a infrastruktury nebo ke společným nákupům. To jsou ale věci, kterých lze z velké části dosáhnout spoluprací bez samotného sloučení. Navíc tato spolupráce již částečně běží nyní. Existují příklady této spolupráce i mezi zdravotnickými centry, která jsou samostatná a v rozličných městech ČR.
Někdy se jako důvod ke sloučení uvádějí i duplicitní programy. Ale v případě těchto dvou institucí duplicity nenajdete, jsou komplementární, tedy jejich činnosti se doplňují.
Možná bychom místo připojování menších pracovišť k velkým nemocnicím měli uvažovat i opačně – zda některým velkým celkům by naopak neprospělo určité „rozvolnění“ a tudíž i trochu více autonomie.
Rizika vidím podstatně větší. ÚHKT je kompaktní instituce. Dovede velmi rychle rozhodovat, kam investovat, jakou technologii potřebujeme nebo který nový léčebný postup chceme rozvíjet. ÚHKT je prostřednictvím zkušených týmů zdravotníků a výzkumníků zapojen do mezinárodního vývoje nových léčebných metod a programů, pro podporu těchto činností disponuje unikátními technologiemi. Má několik jasných priorit a peníze i lidi může soustředit právě na ně.
Navíc si nejsem jistý, že ve zdravotnictví vždy platí jednoduchá rovnice, že čím větší organizace, tím lépe. Možná bychom místo připojování menších pracovišť k velkým nemocnicím měli uvažovat i opačně – zda některým velkým celkům by naopak neprospělo určité „rozvolnění“ a tudíž i trochu více autonomie.
Mohlo by vás zajímat
Největší otázkou pro mě proto není, zda lze dvě organizace administrativně spojit. Samozřejmě že lze. Otázkou je, zda by po takovém spojení fungovala špičková hematologie lépe než dnes. A o tom v tuto chvíli přesvědčen nejsem.
Pokud by ke sloučení zařízení došlo, uvažoval byste o přihlášení na pozici ředitele?
Ředitelem mne jmenoval pan ministr zdravotnictví docent Leoš Heger na podkladě úspěšného konkurzu s projektem rozvoje samostatného ÚHKT. Proto, kdyby teoreticky ke spojení došlo, tak bych na pozici pokračovat nemohl. Nehledě na fakt, že tato pozice by v rámci reorganizace nejspíše zanikla.
