Paliativní péče se sice v Česku rychle vyvíjí, ale stále je v ní co zlepšovat. Pomoci tomu má Strategie rozvoje paliativní péče v ČR do roku 2035, kterou nedávno představilo ministerstvo zdravotnictví. Autoři dokumentu se přitom hlásí k tomu, že část návrhů pro rozvoj a kultivaci tuzemského prostředí paliativní péče vychází z modelů úspěšně fungujících v zahraničí. Co je inspirovalo nejvíc?

Přístup k paliativní péči se v různých zemích světa liší, někdy až dramaticky. „Každá země přistupuje k paliativní péči odlišně, odrážejíc svá kulturní, sociální a zdravotnická specifika. Zatímco některé státy mají jednotné národní strategie, jiné rozvíjejí paliativní péči prostřednictvím právních rámců, odborných standardů nebo lokálních iniciativ,“ popisuje česká strategie.

Jaké jsou tedy některé konkrétní zahraniční postupy, doporučení a strategie, které inspirovaly nově vzniklou strategii českou?

Francie: sázka na komplexnost a na štědré peníze

Zemí v dokumentu široce zmiňovanou jako inspirativní je Francie. Ta pro posílení paliativní péče vytvořila robustní desetiletou strategii, o kterou se česká doporučení zčásti opírají. Zaměřuje se na všechny věkové skupiny (paliativní péče se totiž často týká i dětí) a všechny francouzské regiony. Její cíle lze shrnout do těchto základních bodů:

  • Zajištění spravedlivého přístupu všech lidí k paliativní péči – bez ohledu na místo bydliště (to se v Česku zatím příliš nedaří, pozn. red.) a finanční situaci. K tomu má vést cesta přes výstavbu nových paliativních jednotek, posílení mobilních týmů v regionech a vytvoření specializovaných pediatrických paliativních jednotek.
  • Mobilizace celé společnosti. Francouzská strategie sází na osvětu o paliativní péči mezi zdravotníky i širokou veřejností.
  • Podpora výzkumu a vzdělávání. Francie plánuje vytvořit řadu vzdělávacích programů zaměřených na paliativní medicínu, jejichž cílem je zvýšit odbornou úroveň lékařů, zdravotních sester i dalších zdravotníků. Počítá se i s posílením výzkumu na poli zvládání bolesti a inovativních přístupů ke konci života.
  • Posílení rozpočtu a koordinace všech aktérů. Francouzská vláda plánuje zvýšit rozpočet na paliativní péči do roku 2034 o více než miliardu, tedy o 66 %. A odborníci pracují na modelu, který zajistí efektivní vedení a spolupráci mezi všemi zdravotními a sociálními institucemi.
  • Sázka na komplexní mezioborovou péči. Ta se nemá soustředit jen na léčbu bolesti, ale i na podporu pacientů a jejich rodin ve všech aspektech jejich života. Celostní přístup by měl propojovat péči zdravotní i psychosociální s důrazem na lidskou důstojnost.

Plány Francie jsou opravdu smělé. Kromě zmíněného výrazného navýšení rozpočtu má za dekádu dojít například i k nárůstu počtu lůžek na 8 tisíc, zřízení 18 dětských paliativních jednotek (tým pro každý region) a 18 nových center pro léčbu bolesti nebo k náboru 6 tisíc nových zdravotníků pro domácí paliativní péči. Ambiciózní je i plán náboru 500 koordinátorů paliativní péče.

Více zapojit rodinu

Českou strategii inspirovala i cesta, kterou se v paliativní péči vydává Austrálie. Tamní národní standardy paliativní péče sázejí na podporu spolupráce mezi pacientem, rodinou a zdravotnickým týmem. Všichni dohromady by se měli podílet na vytváření i naplňování individuálních plánů péče. Tak silné zapojení rodiny přitom není ve většině států, včetně Česka, běžné.

Australská koncepce, stejně jako francouzská, také silně akcentuje dostupnost paliativní péče pro každého. „Standardy zahrnují i specifické přístupy pro zranitelné skupiny, jako jsou děti, původní obyvatelé (Aboriginové), lidé s mentálním onemocněním či osoby bez domova,“ upozorňuje text české strategie. Na australských národních standardech oceňují autoři české strategie i fakt, že jsou navrženy univerzálně. Tedy tak, aby byly použitelné jak pro menší komunitní služby, tak pro velká centra.

K tématu

V něčem se pro naše prostředí jeví inspirativním i americký přístup. V USA sice neexistuje jednotná národní strategie paliativní péče, obecně je tam ale kladen důraz na včasné zapojení paliativní péče do léčby pacientů se závažným onemocněním.

Jednotnou národní strategii nemá ani Německo, to ovšem už v roce 2007 schválilo zákon o hospicové a paliativní péči. Ten pomáhá rozvoji ambulantních a lůžkových hospicových služeb, integraci paliativní péče do zdravotnického systému a vzdělávání zdravotnického personálu.

Mohlo by vás zajímat

Všechny dosud vytvořené národní strategie (kromě zmíněných například i ty ve Velké Británii, Nizozemsku nebo Irsku) se výrazně zaměřují na vzdělávání zdravotníků v paliativní péči.

Efektivně a udržitelně

„Česká republika může čerpat inspiraci z těchto přístupů, aby vytvořila strategii, která bude reagovat na současné potřeby obyvatelstva a rozvíjející se oblast paliativní péče,“ konstatují autoři tuzemského dokumentu.

A vyjmenovávají základní oblasti, v nichž se v různých zahraničních přístupech inspirovali. Mezi hlavní inspirativní prvky, které mohou české prostředí pozitivně formovat, podle autorů české strategie patří:

  • komplexní péče zaměřená na pacienta a rodinu,
  • dostupnost pro všechny a rovný přístup,
  • jasně definované cíle a opatření po vzoru francouzské a australské strategie,
  • zapojení všech zainteresovaných stran – zdravotnických zařízení, odborníků i pacientů,
  • kontinuální hodnocení a zlepšování kvality péče,
  • podpora vzdělávání zdravotníků a profesionalizace péče,
  • zabezpečení dlouhodobého financování a udržitelných zdrojů,
  • zajištění podpory pro pečovatele.

„Při tvorbě národní strategie paliativní péče v České republice se lze inspirovat z australské a francouzské strategie, to by mohlo pomoci vytvořit strategii, která bude efektivní, udržitelná a odpovídající na specifické potřeby pacientů. Výsledkem by byla paliativní péče, která je dostupná, kvalitní a přizpůsobená moderním výzvám v oblasti zdravotní a sociální péče,“ shrnuje téma zahraničních inspirací text Strategie rozvoje paliativní péče v ČR do roku 2035.