Krevní transfuze zachraňují životy. Nová práce v časopise The Lancet ale otevírá otázku, zda s krví nemohou za určitých okolností putovat také zárodky patologických změn spojovaných s Alzheimerovou chorobou.
Alzheimerova choroba je tradičně spojována především s věkem, genetikou a dalšími rizikovými faktory. Nová práce vědců z University College London se však zaměřuje na jinou možnost. A sice, zda by se patologický amyloid-beta, bílkovina úzce spojená s Alzheimerovou chorobou, mohl za určitých okolností přenášet mezi lidmi.
Autoři přitom netvrdí, že Alzheimer je infekční onemocnění. V The Lancet hodnotí dostupné důkazy o možném přenosu amyloidu-beta prostřednictvím krevních transfuzí. Současně upozorňují, že dosud získané poznatky zatím nedovolují určit, zda k němu skutečně dochází.
Podezření vzniklo už před lety
První významné indicie se objevily už v roce 2015. Následné práce přinesly další důkazy, že patologické formy amyloidu-beta mohou být za mimořádných okolností přeneseny při některých lékařských zákrocích. Výzkum například upozornil na možnost, že kontaminované chirurgické nástroje mohou přenášet bílkoviny schopné nastartovat jejich další nesprávné skládání.
Důležitý nový střípek přinesla v roce 2023 rozsáhlá studie z Dánska a Švédska, která sledovala více než milion lidí. U příjemců krve od dárců, u nichž se později objevilo spontánní krvácení do mozku, zjistili vědci vyšší pravděpodobnost podobného krvácení. Samotná studie ale neprokázala, že příčinou byl amyloid-beta.
Právě spontánní krvácení do mozku je přitom jedním z typických projevů cerebrální amyloidní angiopatie (CAA). Toto onemocnění není Alzheimerovou chorobou, obě ale souvisejí s patologickým amyloidem-beta.
Zatím jde hlavně o hypotézu
Podle autorů by jedním z možných vysvětlení skandinávských výsledků mohlo být to, že krev některých dárců obsahovala velmi rané „zárodky“ amyloidu-beta. Ty samy ještě nemusely způsobovat onemocnění, ale po přenosu do jiného organismu by teoreticky mohly nastartovat patologický proces.
„Přenos patologie amyloidu beta prostřednictvím transfuze krve a krevních produktů je oprávněným důvodem k obavám,“ píší vědci. Zároveň ale zdůrazňují, že současná data nestačí k vyčíslení případného rizika.
Mohlo by vás zajímat
Je proto podle nich potřeba především další výzkum. Velké epidemiologické studie by měly ověřit, zda se u příjemců krve skutečně častěji objevují onemocnění spojená s amyloidem-beta. Do budoucna by se mohly uplatnit také krevní biomarkery Alzheimerovy choroby, které by pomohly hledat případné známky patologie u dárců.
Krev je bezpečná. Vědci ale nechtějí čekat
Neurolog John Collinge, jeden z autorů práce, zároveň zdůrazňuje významnou roli transfuzí, které jsou zásadní pro záchranu životů. „Abychom však zajistili, že jsou co nejbezpečnější, je důležité, abychom důkladně prošetřili veškerá potenciální rizika,“ doplnil.
Autoři připomínají také britský skandál s infikovanou krví, který se stal jedním z nejzávažnějších selhání zdravotnictví v historii tamního systému NHS. Od 70. do 90. let 20. století obdrželo přes 30 tisíc pacientů krevní deriváty nebo transfuze kontaminované virem HIV a hepatitidou typu B a C.
Podle Collingeho případ ukazuje, proč není vždy rozumné čekat s preventivními opatřeními až na okamžik, kdy máme naprostou jistotu. „Rovněž se domníváme, že je důležité být otevření a transparentní ohledně možných rizik přenosu amyloidu beta, abychom mohli proaktivně zmírnit jakékoli potenciální riziko pro pacienty,“ podtrhl.
Odborníci přitom zdůrazňují, že současné poznatky nejsou důvodem k obavám z krevních transfuzí. Nová práce především ukazuje, že v poznání možného přenosu amyloidní patologie existuje mezery.
