Ženy s autoimunitními onemocněními častěji než muži slýchají, že jejich obtíže mají psychický původ, a na správnou diagnózu čekají déle. Poznatky zveřejněné v časopise The Lancet eClinicalMedicine ukazují, jak výrazné rozdíly mohou provázet cestu k léčbě.

Ženy s autoimunitním onemocněním čelí vyššímu riziku, že lékaři jejich potíže přisoudí psychickým příčinám, místo aby hledali jejich tělesný původ. Vyplývá to z výzkumu vědců z Univerzity v Cambridge a Východoanglické univerzity, na který upozornil britský deník The Guardian.

Výzkumný tým analyzoval zkušenosti více než 6 600 lidí s autoimunitními onemocněními. V souboru převažovaly ženy z Velké Británie. Zatímco 43 % žen uvedlo, že jim zdravotníci přisoudili psychiatrickou příčinu obtíží, u mužů to bylo 33 %.

Ještě výraznější rozdíl se objevil u vysvětlení označovaných jako psychosomatická. S chybným přisouzením příznaků stresu či úzkosti se setkalo 34 % žen oproti 22 % mužů. Po zohlednění věku, typu onemocnění, kontinentu a finanční situace domácnosti vycházela u žen o 46 % vyšší pravděpodobnost uvedení nesprávné psychiatrické diagnózy. U psychosomatické diagnózy činil rozdíl 74 %.

Výsledky neznamenají, že psychické faktory nemohou zdravotní stav ovlivňovat. Upozorňují však na riziko, že vysvětlení obtíží psychikou může přijít příliš brzy, aniž by se dostatečně prověřila možnost organického onemocnění.

Muži měsíce, ženy i roky. Rozdíly jsou výrazné

Rozdíly se netýkaly pouze toho, jak zdravotníci příznaky interpretují. Ženy ve studii častěji popisovaly dlouhé prodlevy mezi prvními obtížemi a stanovením diagnózy. Muži nejvíce uváděli dobu méně než tři měsíce, ženy jeden až dva roky. Ženy zároveň častěji absolvovaly větší počet návštěv u lékařů.

Pro pacientky může takové prodlení znamenat nejen déle trvající obtíže, ale také pozdější zahájení odpovídající léčby. Podle hlavní autorky studie Melanie Sloanové mohou mít chybné diagnózy dlouhodobé následky pro důvěru žen ve zdravotnictví i pro jejich vlastní sebevědomí.

Proč se autoimunitní nemoci tak obtížně diagnostikují

Autoimunitní onemocnění vznikají, když imunitní systém začne napadat vlastní tkáně organismu. Mohou zasáhnout různé orgány a projevovat se velmi rozdílně – od únavy a svalových či kloubních bolestí přes kožní vyrážky až po další obtíže, které nejsou na první pohled patrné.

Právě tato rozmanitost diagnostiku komplikuje. Příznaky se mohou překrývat s projevy řady běžných onemocnění a jejich příčina nemusí být při prvním vyšetření zřejmá. Podle autorů studie se tyto diagnostické obtíže týkají žen i mužů, ženy však mohou čelit dalším překážkám.

Ve zkoumaném souboru trpěla téměř čtvrtina žen autoimunitním onemocněním štítné žlázy. Patří mezi ně Hashimotova tyreoiditida, která může vést ke snížené funkci štítné žlázy, i Gravesova-Basedowova nemoc spojená s její zvýšenou funkcí. První z nich se může projevovat například únavou, přibýváním na váze či vypadáváním vlasů, druhá mimo jiné bušením srdce, úbytkem hmotnosti nebo vystouplýma očima.

Přibližně každá sedmá žena ve studii uvedla systémový lupus, který může způsobovat únavu, kožní projevy a bolesti svalů. U mužů patřily mezi častěji zastoupená onemocnění revmatoidní artritida, vaskulitida a antifosfolipidový syndrom, který způsobuje zvýšenou srážlivost krve.

Když se ženským příznakům přikládá menší váha

Autorský tým studie upozorňuje, že při hodnocení zdravotních obtíží mohou přetrvávat historické představy, že ženy popisují příznaky emocionálněji a méně důvěryhodně než muži. Takové předsudky mohou ovlivnit, jakou váhu zdravotníci přikládají jejich potížím, zejména pokud nejsou objektivně snadno měřitelné nebo viditelné.

Na tuto zkušenost upozornila také Shaista Tayabaliová, pacientka s autoimunitním onemocněním, která se podílela na výzkumu a je spoluautorkou studie. Skutečnost, že ženy vykazovaly vyšší míru chybných psychiatrických a psychosomatických diagnóz než muži, podle ní naznačuje, že historické genderové předsudky zůstávají problematickým aspektem procesu stanovení diagnózy.

„Ačkoli pojmy jako ‚hysterie‘ jsou už zastaralé a naštěstí se dnes používají jen zřídka, my ženy stále často čelíme větším obtížím, když jde o to, aby nám někdo uvěřil, že máme určité příznaky, a aby se tedy s nimi správně zacházelo,“ řekla Tayabaliová Guardianu.