Zatímco v Česku se legislativa umožňující doručování léků na předpis (tzv. Rx on-line neboli zásilkový výdej) teprve připravuje, v řadě zemí Evropské unie tato služba funguje už roky. Pacienti si tam mohou objednat receptové léky přes internet a nechat si je doručit domů nebo na výdejní místo. Jenže to má háček. Jednotlivé systémy se dost podstatně liší. Tuzemští lékárníci proto varují před převzetím modelu bez širších změn. Které to jsou?

Podle dostupných přehledů povoluje on-line prodej a doručení receptových léků osm členských států EU. Jde o Německo, Švédsko, Dánsko, Nizozemsko, Finsko, Portugalsko, Estonsko a Litvu. Všechny tyto země mají společná pravidla. Léky v nich smí prodávat pouze licencovaná lékárna. Na webu navíc musí mít jednotné evropské logo pro on-line prodej léčiv a musí být zapsaná v národním registru. Receptové léky v nich také nelze objednat anonymně. Ve většině ostatních zemí je tak zásilkový prodej omezen na volně prodejné léky.

Kde a jak systém funguje?

Německo patří k největším trhům. Receptové léky zasílají přímo německé zásilkové lékárny, které musejí být vázány na kamennou lékárnu. Velkou část trhu ovšem obsluhují také zásilkové lékárny sídlící v Nizozemsku. Vlastnit lékárnu může v Německu jen lékárník, a to nejvýše jednu hlavní a tři pobočky. Ceny receptových léků jsou regulované a lékárník má povinnost poskytnout odborné poradenství.

Švédsko a Nizozemsko patří k nejliberálnějším trhům. On-line prodej tam funguje dlouhodobě, trh je konkurenční a podíl zásilkového výdeje vysoký. Ve Švédsku mohou lékárny vlastnit i řetězce a působí tam velké čistě on-line lékárny. Nizozemsko patří k průkopníkům: tamní zásilková lékárna DocMorris dodávala léky do zahraničí už od přelomu tisíciletí. Oba systémy stojí na elektronických receptech a autorizovaných lékárnách.

Mohlo by vás zajímat

Dánsko a Finsko mají silně regulované lékárenství. Lékárny vlastní výhradně lékárníci, stát rozhoduje o počtu a umístění provozoven a ceny léků jsou jednotné. Dánsko má jen něco přes 200 hlavních lékáren, doplněných pobočkami a výdejními místy. Na jednu lékárnu tak připadá výrazně více obyvatel než ve většině EU. Zásilkový výdej je zde spíše doplňkem kvůli velkým vzdálenostem než hlavním způsobem prodeje.

Portugalsko zvolilo specifický model. Nejde o klasický celostátní e-shop, ale o donáškovou službu lékárny. Doručovat lze jen v místě, kde lékárna sídlí, a v sousedních obcích. Léky vozí personál lékárny pod dohledem farmaceuta, nikoli běžní kurýři. Platí zde geografická i demografická pravidla, tedy minimální počet obyvatel a minimální vzdálenost mezi lékárnami. Pozoruhodné je, že vlastnictví lékáren Portugalsko v roce 2007 otevřelo i nefarmaceutům. Jeden vlastník však smí mít nejvýše čtyři lékárny.

Estonsko a Litva umožňují on-line prodej receptových léků z autorizovaných lékáren na základě elektronického receptu. Systémy jsou digitalizované, počet ryze on-line hráčů je ale zatím omezený.

Co chystá Česko

Ministerstvo zdravotnictví v říjnu dokončilo návrh zákona, který má zásilkový výdej receptových léků umožnit. Po vypořádání připomínek zamíří návrh do legislativního procesu. Cílem návrhu je podle resortu zlepšit dostupnost léků zejména pro seniory, chronicky nemocné a obyvatele míst bez lékárny. Léky by mohly být doručované domů kurýrem nebo do výdejních boxů, kterých je v Česku přes 18 tisíc.

Podle ministerstva návrh zachovává odbornou roli lékárníka. Má stanovit případy, kdy bude lékárník povinen pacienta kontaktovat a poskytnout mu konzultaci, například telefonicky nebo videohovorem. Ministr Adam Vojtěch (za ANO) už dříve uvedl, že chce zásilkový výdej zavést nejpozději od ledna 2028. Ministerstvo však upozorňuje, že termín spuštění bude závislý na průběhu legislativního procesu.

K tématu

Česká lékárnická komora je dlouhodobě skeptická. Upozorňuje, že v některých zemích, kde se on-line prodej rychle rozšířil, oslabila síť kamenných lékáren. Bez pevných cen, omezení řetězců a povinné konzultace podle ní hrozí cenové války a snížení bezpečnosti pacientů.

Hlavní rozdíly oproti evropským modelům

V Dánsku, Finsku nebo Portugalsku funguje zásilkový výdej v silně regulovaném prostředí: s pravidly pro vlastnictví, umístění lékáren, ceny nebo počet provozoven. Český návrh naopak vzniká v prostředí, kde:

  • lékárnu může vlastnit prakticky kdokoli,
  • neexistují pravidla pro vznik nových lékáren,
  • stát reguluje jen maximální ceny a úhrady, takže doplatky pacientů se mezi lékárnami mohou výrazně lišit,
  • na trhu působí silné řetězce propojené s distributory.

V Portugalsku jde o lokální donášku personálem lékárny, Česko počítá i s kurýry a výdejními boxy. Konzultaci před odesláním zásilky český návrh nevyžaduje plošně. Ministerstvo počítá s odstupňovaným přístupem, kdy lékárník bude muset pacienta kontaktovat jen v určených případech.

Samotná možnost doručení léků podle odborníků problémem není. Rozhodující bude, v jakém rámci se zavede. Evropské zkušenosti ukazují, že Rx on-line může fungovat jak v silně regulovaných systémech severských zemí, tak na liberálnějších trzích ve Švédsku nebo Nizozemsku. Všude ale stojí na licencovaných lékárnách, elektronickém receptu a odborném dohledu farmaceuta.