Průměrný zaměstnanec v EU přijde kvůli nemocem o téměř tři pracovní týdny za rok. To vytváří ekonomické ztráty Evropské unie ve výši až 810 miliard eur ročně, což jsou přibližně čtyři procenta HDP. Odborníci varují, že navzdory těmto údajům směřují vlády členských států převážnou část prostředků na zdravotnictví do léčby, zatímco prevence zůstává v pozadí. Na konferenci pořádané v Evropském parlamentu volali i po lepším využívání zdravotnických dat.
Nemoci, kterým lze předcházet, připravují Evropu o zaměstnance i ekonomický výkon. Situaci navíc komplikuje stárnutí obyvatelstva, které klade stále vyšší nároky na systémy sociálního zabezpečení i na veřejné rozpočty. Zdravotničtí odborníci a představitelé odpovědní za tvorbu politik proto upozorňují, že by vlády měly věnovat mnohem větší pozornost prevenci a neměly by se soustředit jen na následnou léčbu.
Na konferenci pořádané v Evropském parlamentu zaznělo varování, že vládám chybějí potřebná data. Bez nich totiž nelze spolehlivě vyčíslit veškeré ekonomické dopady nemocí, kterým lze předcházet. Do celkových nákladů je přitom nutné zahrnout nejen zameškané pracovní dny, ale také předčasné odchody do důchodu a pokles produktivity. Zásadní otázkou tak zůstává, zda si Evropa může dovolit nadále odsouvat prevenci na vedlejší kolej.
Doložit ekonomický přínos prevence
Někdejší evropský komisař pro zdraví, litevský europoslanec Vytenis Andriukaitis, na konferenci upozornil, že národní rozpočty na zdravotnictví se většinou prioritně orientují na léčebnou péči. Prevence vlády často vnímají pouze jako okamžitý výdaj, ne jako dlouhodobou investici. „Musíme si uvědomit, že ve zdravotnictví je ekonomické myšlení na velmi nízké úrovni,“ prohlásil Andriukaitis. Podle něj je třeba, aby vlády začaly brát v úvahu také širší ekonomické důsledky nemocí, kterým lze předcházet.
Mohlo by vás zajímat
Stejný problém vnímá bývalý litevský ministr zdravotnictví a dnes europoslanec Aurelijus Veryga. Za jednou z hlavních překážek účinnější prevence považuje nedostatečnou politickou vůli, kterou podle něj způsobuje obtížná měřitelnost jejích výsledků. „Ministři financí a ministři hospodářství potřebují čísla,“ uvedl Veryga. Právě ekonomicky podložené důkazy jsou podle něj nezbytné k získání politické podpory.
Podle účastníků debaty musí Evropa najít přesvědčivý způsob, jak doložit ekonomický přínos prevence. Cílem je prokázat, že prostředky investované do předcházení nemocem přinášejí pozitivní výsledky nejen pro veřejné rozpočty, ale i pro hospodářství jako celek.
Velké ekonomické ztráty
Významná část diskuse se věnovala dopadům nemocí na evropský pracovní trh. Řečníci upozornili zejména na absenci zaměstnanců kvůli zdravotním potížím a na případy, kdy lidé v důsledku zhoršeného zdravotního stavu odcházejí z pracovního trhu dříve, než původně plánovali. Ekonomické ztráty přinášejí také předčasná úmrtí, která negativně ovlivňují podniky i veřejné finance. S pokračujícím stárnutím evropské populace lze očekávat, že tyto dopady budou stále výraznější.
Švédský ekonom Adrian Mehic připravil nejnovější zprávu Stockholmského Institutu pro životní prostředí a veřejné zdraví (EPHI). Studie nazvaná Skryté náklady nezdravé Evropy uvádí, že zaměstnanec na plný úvazek v EU v průměru kvůli nemoci zamešká téměř 15 pracovních dnů za rok. Pro Evropskou unii to každoročně představuje náklady přibližně 540 miliard eur. Pokud se započítají také navazující ztráty způsobené nižší produktivitou, celková částka dosahuje 675 až 810 miliard eur. „Skutečné náklady jsou ještě vyšší,“ upozornil Mehic. Poukázal přitom na lidi, kteří v důsledku nemoci opouštějí pracovní trh úplně.
Mehic zároveň zdůraznil, že rozdílné fungování systémů sociálního zabezpečení v jednotlivých zemích komplikuje vzájemné porovnávání údajů. Nejvyšší počet dnů pracovní neschopnosti vykazuje podle zprávy Norsko, kde zaměstnanec na plný úvazek stráví v průměru 5,7 týdne ročně na nemocenské. Na opačném konci žebříčku je Řecko s pouhými 0,2 týdne. Nižší počet evidovaných absencí však sám o sobě nedokazuje, že je pracovní síla v dané zemi zdravější.
Méně peněz pro zdravotnictví
Andriukaitis apeloval na potřebu rozšířit evropskou datovou základnu týkající se nemocí, jimž lze předcházet, a jejich ekonomických důsledků. „Potřebujeme data,“ zdůraznil. Zároveň prosazuje, aby bylo možné jednotlivé údaje porovnávat napříč celou Evropskou unií. Za jedno z možných řešení považuje vytvoření společné evropské strategie prevence, jejíž součástí by byly také jednotné postupy při shromažďování zdravotních údajů.
S tímto přístupem souhlasí i Veryga. Podle něj by bylo vhodné propojit informace o zdravotním stavu zaměstnanců s údaji z trhu práce. Tvůrcům politik by taková data umožnila lépe porozumět vzájemným souvislostem mezi zdravím obyvatel, zaměstnaností, produktivitou práce a náklady na zdravotní péči.
Nejistotu ohledně budoucího financování zdravotnictví zvyšuje také připravovaný dlouhodobý rozpočet Evropské unie, tedy víceletý finanční rámec pro období 2028–2034. Evropská komise ve svém návrhu počítá se začleněním dosavadního samostatného programu EU4Health do nově vznikajícího Evropského fondu pro konkurenceschopnost. O finanční prostředky v něm by se oblast zdravotnictví musela dělit s biotechnologiemi, zemědělstvím a bioekonomikou.
Veryga varoval, že zdravotnictví při rozdělování prostředků často prohrává ve prospěch jiných oblastí považovaných za důležitější. „Vždy je to priorita jen na papíře, ne ve financích,“ poznamenal. Pro nadcházející víceletý finanční rámec proto požaduje, aby byla část rozpočtu vyčleněna přímo na zdravotnictví.
Pochybnosti o tom, zda nový plán zajistí dostatečné financování evropských zdravotnických priorit, vyjádřil také Andriukaitis. Současně však připomněl, že odpovědnost za organizaci a financování zdravotní péče náleží především jednotlivým členským státům. Možnosti Evropské unie samostatně vynakládat prostředky na tuto oblast jsou proto omezené.
Od ekonomických důkazů k reálným opatřením
Účastníci konference se shodli, že přesnější a přesvědčivější data mohou vládám usnadnit argumentaci ve prospěch preventivních opatření a doložit jejich ekonomickou návratnost. Zároveň ale upozornili, že samotné shromažďování čísel problém nevyřeší. Získané poznatky musí Evropa promítnout do konkrétních kroků.
Veryga v této souvislosti připomněl litevskou zkušenost. V Litvě mají lidé, kteří chtějí zlepšit svůj zdravotní stav, k dispozici poradenství zaměřené na životní styl. „Musíme lidem poskytnout nástroje, aby mohli změnit své chování,“ vysvětlil.
Pro tvůrce politik tak zůstává klíčovým úkolem propojit investice do prevence a zdraví obyvatel s širšími ekonomickými dopady, mezi něž patří pracovní neschopnost, předčasné odchody do důchodu i nedostatek pracovní síly. V souvislosti se stárnutím evropské populace tak nabývá na významu otázka, zda si vlády mohou dlouhodobě dovolit ponechávat prevenci až na konci svých rozpočtových priorit.
Článek je převzatý ze zpravodajského portálu EU Perspectives, který stejně jako Zdravotnický deník, Ekonomický deník a Česká justice patří do vydavatelství Media Network.
