České lékařské komoře (ČLK) přibývá stížností na lékaře, které pacienti nebo jejich právní zástupci sepisují pomocí umělé inteligence (AI). V současnosti tvoří zhruba polovinu všech doručených podnětů. Často mají desítky stran, obsahují opakující se právní formulace a samotná podstata stížnosti se v nich ztrácí. Komora proto musí stěžovatele opakovaně žádat o upřesnění. Na sjezdu ČLK v Brně to uvedla předsedkyně revizní komise Jana Vedralová.

Počet stížností na lékaře se podle Vedralové dlouhodobě pohybuje mezi 1300 a 1500 ročně. Výrazně se však mění jejich podoba. Zatímco dříve pacienti své výhrady popisovali vlastními slovy, nyní stále častěji využívají generativní umělou inteligenci. Stejný postup volí i někteří advokáti, kteří pacienty zastupují.

„Když jsou stížnosti psané pomocí AI, tak je to jednak stížnost o hodně delší, má třeba deset, 20 i 30 stránek. Navíc je úplně jasně strukturovaná a hlavně se tam pořád opakují stejné věci,“ vysvětlila Vedralová.

Podstata stížnosti se ztrácí mezi paragrafy

Dokumenty podle ní často obsahují rozsáhlé odkazy na zákony a vyhlášky a soustředí se na údajná etická pochybení lékařů. Konkrétní popis události, která pacienta ke stížnosti vedla, však bývá obtížné dohledat.

Mohlo by vás zajímat

„Ani už pořádně nevíme, na co si ten pacient stěžuje, jestli ho ten doktor špatně ošetřil, kdy se to stalo nebo co udělal. Musíme pak dost často psát osobní dopisy stěžovateli, aby nám to zkrátil, zjednodušil a řekl podstatu stížnosti,“ popsala Vedralová. Tento postup podle ní práci revizní komise výrazně komplikuje.

Čtvrtinu podnětů komora nemůže řešit

Přibližně čtvrtinu doručených stížností ČLK odmítá, protože nespadají do její působnosti nebo jsou promlčené. Jde například o podněty týkající se zdravotních sester, které nejsou členkami komory, událostí starých i deset let nebo rozhodování o invalidních důchodech. To přísluší České správě sociálního zabezpečení.

Problémy však podle Vedralové působí i stížnosti, při jejichž sepisování lidé umělou inteligenci nevyužívají. Některé jsou zmatečné, jiné obsahují desítky stran osobních detailů, které s posuzovaným postupem lékaře přímo nesouvisejí.

Revizní komise tak musí v obou případech nejprve zjistit, čeho se stížnost konkrétně týká a zda ji vůbec může projednat.