Většina Čechů neví, co je biologická léčba. Pletou si ji s bylinkami

Na efekt mávnutí motýlích křídel, které na druhé straně zeměkoule vyvolá hurikán, upozorňuje při výrobě tzv. biosimilars profesor Milan Kvapil. Stačí totiž téměř nepostřehnutelná změna ve složité struktuře léku, a výsledkem bude naprosto odlišný účinek na pacienta. Foto: Pixabay

Téměř tři čtvrtiny lidí přesně neví, co je biologická léčba – část veřejnosti si ji dokonce plete s užíváním rostlinných produktů nebo čínskou medicínou. Snad ještě děsivější je, že podle aktuálního průzkumu Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP) neumí biologickou léčbu správně definovat ani pětina lékařů, zejména těch praktických (celkem se zapojilo 706 lékařů z nemocnic i soukromých ambulancí). Téměř nikdo – a to ani z lékařů – pak neví, co jsou tzv. biosimilars, které by do budoucna mohly biologickou léčbu o něco zlevnit. Pacientům zejména s autoimunitními chorobami, jimž by totiž tato terapie mohla zásadně změnit život a dokonce je vrátit do zaměstnání, se totiž léčby v ČR často vůbec nedostane.

 

„Biologická léčba je ekonomicky náročná, což leží v žaludku některým představitelům. Před lety tu byli i politici s názorem, že taková léčba nemá cenu, pokud nebude mít jasné výsledky. Ty tady jsou, i když někdy nejsou tak jednoznačné, jak bychom si představovali. Jen loni ale v onkologii přibylo 15 nových biologických léků a další budou přicházet. Cena léčby přitom bude růst, protože přicházející přípravky jsou ještě dokonalejší a výzkum náročnější. Náš stát si musí říct, jestli na to má. Proto je potřeba debata – musíme vědět, že léky tu jsou, zachraňují a prodlužují kvalitní život, ale v budoucnu možná na některé nebude,“ řekl na včerejším semináři k biologické léčbě pořádaném AIFP předseda zdravotnického výboru sněmovny Rostislav Vyzula (ANO).

Ohledně rostoucí finanční náročnosti léčby mu ovšem oponuje výkonný ředitel AIFP Jakub Dvořáček. „Ano, máme tu nákladné léky, ale u některých se už blíží konec jejich patentové ochrany. Zatím přicházejí další, takže v některých oblastech nákladnost roste, ale jinde zase ceny klesají,“ podotýká Dvořáček.

Profesor Vyzula však zároveň zdůrazňuje, že většina těchto léků zásadním způsobem ovlivňuje život pacientů. „Jsem v onkologii přes 30 let a to, co vidím, je úžasné – pacienti, kteří dříve umírali během několika týdnů, přežívají roky. U karcinomu prsu navíc lék prokazatelně dokáže onemocnění vyléčit – jinak většina léků převede rakovinu do chronické fáze a v té roky pacienti žijí,“ dodává Vyzula.

Podle doktorky Jany Skoupé z Medicínského datového centra 1. LF v Praze se do budoucna bez ohledu na ekonomické otazníky bez biologické léčby neobejdeme. Zatímco v roce 2008 byly mezi deseti nejpoužívanějšími léky v Evropě tři biologické léky, v roce 2013 už jich bylo osm. „Jestli chceme léčit srovnatelně s Evropou, nezbývá nám, než biologické léky využívat,“ podotýká doktorka Skoupá.

U artritidy či lupénky dostává léčbu zlomek pacientů

Že jsme už nyní za Evropou pozadu, zdůrazňuje Vladimír Tesař, přednosta Kliniky nefrologie 1. LF UK a VFN. „Pan profesor Vyzula mluvil o oblasti onkologie, která je na tom o trochu lépe, protože když má někdo nádor, je z pohledu plátců nákladná péče přijatelnější. Je tady ale velká oblast onemocnění, jako je roztroušená skleróza, revmatoidní artritida, zánětlivá střevní onemocnění, psoriáza a mnoho dalších, kde má biologická léčba prokázaný efekt jak z hlediska kvality života, tak progresivity onemocnění. Pokud má nemoc bojovné pacientské sdružení, jako třeba roztroušená skleróza, je situace lepší, ale pokud pacienti tak militantní nejsou, je to horší. Zatímco země E15 léčí biologickou léčbou 20 až 30 procent pacientů s revmatoidní artritidou, u nás jsou to tři procenta. Podobně je to u psoriázy, kde by potenciálně mohlo být léčeno 60 tisíc pacientů, ale léčí se 900,“ přibližuje profesor Tesař s tím, že pokud se nebude vést diskuse a problém řešit, budeme oproti Evropě zaostávat ještě více.

Kde hledat cesty, jak na biologickou léčbu získávat prostředky? Část řešení je v biologické léčbě samotné. Podle Jany Skoupé do roku 2020 vyprší celkem 12 biologikům patentová ochrana, takže bude možná výroba tzv. biosimilars čili biologických přípravků podobných originálům po skončení patentové ochrany. „Evropské země očekávají úspory o 25 procent v horizontu deseti let. Není to tedy zdaleka takové, jako úspory z generických léků, což je dáno specifickým výrobním postupem či vyššími náklady na získání registrace. Biologická léčba ale bude dostupná širšímu počtu pacientů,“ uvádí Skoupá s tím, že ohledně biosimilars musí být striktnější pravidla záměny, protože jde o látky biologicky podobné, ne totožné.

„Klasické léky jsou malé molekuly. Čím větší struktura, tím více možných odchylek. Biosimilars jsou látky bílkovinné povahy, u nichž i maličká změna může vést k rozsáhlým změnám efektu léku,“ varuje profesor Milan Kvapil, přednosta Interní kliniky FN Motol a 2. LF. Uvádí k tomu případ erytropoetinu na léčbu anémii, z něhož byl v době obav z nemoci šílených krav vyňat albumin zajišťující stabilitu léčiva. Výsledkem bylo trvalé poškození téměř 150 pacientů.

Pomohla by speciální legislativa

Také to je důvod, proč řada zemí, např. Rakousko, Británie či Německo, přistoupila k tomu, že pro biologickou léčbu vytvořila speciální legislativu. „Řada evropských zemí už má jasně vymezený prostor pro uplatnění biologické léčby v praxi a nevnímá ji tak kvůli její finanční náročnosti pouze jako zátěž pro zdravotní systém. Je potřeba zaměřit se především na její terapeutické výsledky a na úspory, které zdravotnickému a sociálnímu systému generuje v případě výrazného zlepšení zdravotního stavu pacienta, který se např. může opět vrátit do pracovního procesu a nevyžaduje nákladnou zdravotní péči,“ zdůrazňuje Rostislav Vyzula.

Právě krátkozraký přístup k léčbě potvrzují pacientky, které se semináře zúčastnily. 46letá Hana Chaloupková má od čtyř let juvenilní idiopatickou artritidu, celý život je v invalidním důchodu a už má za sebou celou řadu endoprotéz a operací kloubů. „Už to beru s nadhledem. Vždycky říkám, že jdu do servisu,“ neztrácí optimismus pacientka, která dlouhé roky nebyla schopná ani vyjít z domu. Už po druhé infuzi biologické léčby, kterou dostala v roce 2001, se ale Hana Chaloupková mohla vydat na krátkou procházku. „Mně to obrátilo život na ruby, ale deformity, které už jsem měla, nejdou vzít zpět. Proto bych se přimlouvala za to, aby lidé, kteří mají diagnózu stanovenou čerstvě a nemoc u nich propuká, dostali biologickou léčbu na začátku a nedošli k deformitám a tomu, že musí podstupovat další a další nákladné zákroky. Když jsem si od pojišťovny vyžádala výpis péče za minulý rok, vyděsila jsem se, jaká cifra tam stála. K tomu invalidní důchod a tak dále. To je pro stát velká částka,“ apeluje na perspektivní uvažování o nákladech Hana Chaloupková, která biologickou léčbu musela v roce 2006 ukončit kvůli remisi.

Štěstí naopak měl horolezec Jan Trávníček, který loni vylezl na K2 – a to přes to, že trpí od dvaceti let psoriatickou artritidou a po roce 2000 už to vypadalo, že pro něj pohyb do budoucna nebude možný. V roce 2007 dostal biologickou léčbu a dnes je pátým Čechem, který vylezl na K2, a čtvrtým, který stanul na vrcholu Annapurny – s biologickým lékem v termosce.

Léčba pomohla také 42leté Haně Dvořákové, které před pěti lety lékaři diagnostikovali sklerodermii progresivního typu. Pojišťovna jí však po žádosti lékaře o biologickou terapii odpověděla, že se na její chorobu nevztahuje. Nakonec ale po změně pojišťovny pacientka na léčbu loni nastoupila. „Kdybych léčbu nedostala, dnes už nechodím. Teď mám radost ze života. V revmatologickém ústavu jsem ale viděla řadu pacientek se stejnou diagnózou, jako mám já. Jsou to mladé ženy, které mají malé děti a jsou na začátku nemoci. Bohužel jsem zatím asi jediná s touto diagnózou, kdo biologickou léčbu dostává,“ poukazuje na smutnou skutečnost Hana Dvořáková.

O prospěšnosti biologické léčby je přesvědčena jen polovina lékařů

Ačkoliv je ale otázka ekonomické náročnosti a přínosu pro pacienta pro řadu odborníků a politiků velmi palčivá, překvapivě velká část veřejnosti vůbec neví, o co jde. Co ukázal průzkum na tisícovce lidí z laické veřejnosti, 700 lékařích a 26 politicích? „Co se týče veřejnosti, pletou si lidé nejčastěji biologickou léčbu s léčbou bylinkami. U lékařů šlo v 20 procentech případů spíše o nepřesné odpovědi a neschopnost pojem formulovat. Mezi poslanci a senátory má zkreslenou představu třetina oslovených, takže i tam je třeba zapracovat,“ přibližuje výsledky výzkumu Jakub Dvořáček.

Pozitivní podle Dvořáčka je, že dvě pětiny lidí ve věku 15 až 59 let vědí, že biologické léky jsou přípravky vyráběné z živých organismů. 15 procent lidí ovšem terapii zaměňuje s klasickou léčbou, 37 s léčbou přírodními produkty z rostlin a čtyři procenta si dokonce myslí, že jde o čínskou medicínu založenou na ajurvédě a orientálních způsobech léčby. Že je biologická léčba na základě rostlinných přípravků, se pak domnívá osm procent politiků.

Co se týče využívání biologické léčby, třetina lékařů by přivítala, kdyby bylo možné terapii využívat i mimo specializovaná centra. O účinnosti biologické léčby je pevně přesvědčena polovina lékařů, čtyři procenta odborníků jí naopak vůbec nedůvěřují. Co jsou biosimilars, neví 94 procent laiků a 72 procent lékařů.

„Co z toho všeho vychází, je minimální informovanost. A když není informovanost, není ani diskuse, což je naprosto zásadní změnit. Jak řekl i profesor Vyzula, když nebude diskuse, situace se nebude vyvíjet a nezmění se,“ uzavírá Jakub Dvořáček s tím, že proto AIFP připravila brožuru se základními informacemi o biologické léčbě (najdete ji zde).

Michaela Koubová