Zdravý i nemocný prezident: mlžení, fámy a otázky

Při předávání pověření k vyjednávání o vládě Andreji Babišovi, už měl prezident obrovský problém s udržením stability (když místy téměř zalehl řečnický pultík), pozorností a artikulací slov, třebaže myšlenky měl opět srovnané dobře. Reproto: ČT

 

Miloš Zeman trpí viditelnými tělesnými obtížemi, které s blížící se prezidentskou volbou vyvolávají zájem novinářů a obavy veřejnosti o jeho zdraví. Vynořují se spekulace o nemocech, jimiž trpí. Jeden hloupý provinční politik zveřejnil údajně zaručenou informaci, že prezident onemocněl rakovinou a zbývá mu jen pár měsíců života. Prezidentův ošetřující lékař tuto informaci popřel. Miloš Zeman v září absolvoval vyšetření CT, prý bylo „čisté“.  Někteří lékaři a „myslitelé“ mu na dálku zcela neprofesionálně přidělují psychiatrické diagnózy, nebo ho posílají do invalidního důchodu. Lidé na sociálních sítích sdílejí fotografie a videa údajně dokazující, že přišel o nohu atd. Hrad však trvá na svém, prezident má pouze cukrovku a polyneuropatii, všechno ostatní jsou prý výmysly zlovolných médií a fámy. Jenže lidé sedí u televize a vidí, jak se jim politik mění před očima. Když současně slyší z Pražského hradu, že se nic neděje, jsou pak schopni uvěřit kdejakému nesmyslu.  Nejvíce tak všechny pochybnosti o zdraví a nemoci prezidenta republiky živí Miloš Zeman sám a jeho okolí.  

 

Prezident při některých veřejných vystoupeních působí strašlivě unaveně, vrávorá a špatně artikuluje. Současně o svém zdraví říká nesmysly. Jeho starší výroky o alkoholu či kouření i nejnovější o cukrovce jsou poselstvím Švejka a nikoliv prezidenta, pronáší je v duchu oblíbeného a přitroublého výroku, že „na něco umřít musíme“ a že „tělo má jít do hrobu zhuntovaný“. Zeman se tak sice přibližuje svému lidu, ale adiktologové, pneumologové a nyní i diabetologové se chytají za hlavu. Navíc z výroků a chování prezidenta je patrné i to, že – opět stejně jako spousta spoluobčanů – vnímá nemoc, či zdravotní postižení, jako prohru, něco nepatřičného, s čím se nedokáže smířit, a proto raději riskuje, že sebou praští o zem, než by přijel na vozíčku.

Nestyďte se za vozík, pane prezidente

Sám Miloš Zeman opakovaně přiznává bolest nohou, má tendenci zakopávat, padat. Hrad také potvrdil lékařskou diagnózu, která se k těmto problémům vztahuje, totiž, že prezident trpí polyneuropatií čili porušením nervů. Pravděpodobně to souvisí s další přiznanou diagnózou, kterou je diabetes. Tento týden Zeman prohlásil, že od něj cukrovka „odešla“, dopřává si sladkého jídla a přitom má stále hladinu cukru v krvi nízkou. Jenže stejný Miloš Zeman dobře ví, jak se věci mají. „Cukrovka je nevyléčitelná, ale může se zlepšovat, což se právě stalo,“ sdělil před rokem České televizi. Čerstvé vyjádření je tedy úlet, ale na to jsme u Miloše Zemana zvyklí, provokoval odjakživa, nejen v posledních měsících.

Zdravotní potíže, které oficiálně hrad přiznává, nejsou diskvalifikující pro výkon prezidentského úřadu. Jenže prezident, ani česká veřejnost, se neumějí s existencí chronické nemoci srovnat. Vnímají jí jako prohru, nedostatek, o němž se nemá moc mluvit. Jestliže se Miloši Zemanovi špatně chodí, proč nepoužívá příležitostně invalidní vozík? Ztratil by snad ze své důstojnosti víc, než když vrávorá a musí hledat oporu u svých spolupracovníků, manželky, stěny, stolu…? Prezident Roosevelt úřadoval na vozíku řadu let, bohužel prezident Zeman se stydí. „Pouze ho upozorním, že pokud bych ho jmenoval premiérem, tak bude muset počkat, protože to je poněkud důstojnější záležitost, kterou nemohu řešit z invalidního vozíku,“ prohlásil například, když měl jmenovat v roce 2013 premiérem Bohuslava Sobotku. Podobně vyznívá včerejší výrok z návštěvy Olomouckého kraje. „Přijel k vám invalida,“ prohlásil tam podle Blesku prezident a dodal: „Zase mě bolí koleno a kulhám“. Údajně si koleno narazil ráno v hotelu. Mimochodem, prezident Slovenska Andrej Kiska se opakovaně setkává s lidmi se zdravotním postižením, zve je do svého sídla, hovoří o jejich starostech i životní síle, Zeman se jim vyhýbá. Tuhle roli hlavy státu zcela pomíjí, jak vidno i ke své škodě. Možná by se nestyděl.

Bohužel v pojetí zdraví a nemoci selhává i lékařská veřejnost. „Kdyby dělal jakékoliv jiné zaměstnání, tak by byl v invalidním důchodu, nebyl by schopen jej vykonávat,“ prohlásil třeba profesor Jan Pirk. S tímto kategorickým tvrzením nelze souhlasit. Jistě, kardiochirurgem, jak je pan profesor, by Miloš Zeman být nemohl, ale s omezenou pohyblivostí lze dělat celou řadu jiných zaměstnání, včetně toho prezidentského. Pan profesor šlápl vedle i proto, že nikdy Zemana nevyšetřoval a diagnostika na dálku je v rozporu s lékařskou etikou.

Hubne, nebo chřadne?

Diabetik s těžkou polyneuropatií tedy může vykonávat prezidentský úřad. Musí ale svůj denní život přizpůsobit nemoci a samozřejmě dodržovat životosprávu. Prezident Zeman zhubnul, a kdyby respektoval další režimová opatření, lze si i představit, že mu cukrovka nikoliv „odešla“, ale dostala se pod kontrolu. To je ovšem pro nemocného dlouhodobý a stále trvající úkol. Dokáže (nebo chce vůbec) právě Zeman, tento apoštol nezdravého životního stylu, takovou výzvu přijmout? Z jeho bonmotů lze snadno odvodit, že nikoliv.

Vnější pozorovatel nemusí být kdovíjaký lékařský expert, aby viděl, že prezident viditelně chřadne. Jeho hubnutí se jeví spíše jako kachexie, česky sešlost, kterou definují odborníci jako nepřiměřený úbytek hmotnosti vlivem jakéhokoliv onemocnění. Při kachexii dochází jak k úbytku tukových tkání, tak k úbytku svalové hmoty. Často si jí spojujeme s onkologickým onemocněním, což má opodstatnění v tom, že látky produkované nádorem způsobují nechuť k jídlu a startují postupné odbourávání svalů a dalších tkání těla. Prezidentovi lékaři ovšem fatální onkologickou diagnózu vylučují. „Současný zdravotní stav pana prezidenta po kontrolních, klinických i laboratorních vyšetřeních v žádném případě nepotvrzuje lživé informace o jeho vážném zdravotním stavu. Jedná se o zcela vymyšlené, ničím nepodložené zprávy,“ uvedl pro média jeho ošetřující lékař Miloslav Kalaš z pražské Nemocnice Na Homolce. „Kolegové dělali CT celého těla, tak měsíc zpátky, a řekli, že je to čisté. To jsou nějaké bludy,“ řekl serveru Lidovky.cz Martin Holcát, jenž donedávna vedl lékařské konzilium, které mělo o prezidenta pečovat. Lidovkám ovšem tvrdil i to, že informaci o závažné nemoci „nemůže ani vyvrátit, ani potvrdit“, protože o prezidentovi „nemá žádné informace“.

Je poněkud divné, když šéf konzilia není v obraze. Oba lékaři také neodpovídají úplně jasně tak, aby rázně ukončili všechny spekulace, a nereagují na pochybnosti, které vyvolává nejen překotné hubnutí jejich pacienta, ale i další potíže.

Za potížemi mohou být léky, ale i alkohol

Chřadnutí může být také spojeno s bolestí a s ní souvisejícím nedostatkem spánku. To však nevíme, není známo, jak časté a kruté bolesti prezident má, jak kvalitně spí atd. Viditelná i laickým okem je ovšem proměnlivá kondice prezidenta v různých dnech a situacích.

Při nedávném předávání řádů na Pražském hradě Miloš Zeman, i přes patrné tělesné obtíže způsobené polyneuropatií, zvládl celý ceremoniál velice dobře. Jeho projev přednesený spatra se nám může líbit či nelíbit, ale měl hlavu a patu. Málokdo z českých politiků dokáže bez papíru mluvit gramaticky tak bezchybně jako on. Ovšem o pár dní později, při předávání pověření k vyjednávání o vládě Andreji Babišovi, už měl prezident obrovský problém s udržením stability (když místy téměř zalehl řečnický pultík), pozorností a artikulací slov, třebaže myšlenky měl opět srovnané dobře. Každé další veřejné vystoupení zaznamené kamerami přináší nové obrázky o – tu slabší, tu silnější – zdravotní indispozici.

Nabízí se trojí vysvětlení. Jedno říká, že mu tyto potíže způsobuje nějaká další nemoc, druhé by ukazovalo na užívání určitého typu léků a třetí na alkohol. Prezident by mohl užívat léky na bolest, například lehčí opiáty, ale ty by samy o sobě takové projevy nezpůsobily. Do úvahy tak připadají další přípravky, třeba ty, které ovlivňují cholinergní systém, způsobují sucho v ústech a mohou vést k problémům s artikulací. Takové léky se používají například při inkontinenci. Mohla by to být i psychofarmaka. Nelze ovšem vyloučit především to, že se prezident nevzdal své záliby v popíjení. Množství alkoholu nemusí být nijak ohromující, ale působí silněji na chřadnoucí organismus, než jak byl Zeman zvyklý, když se nacházel v plné síle a měl nejméně o 15 kilo vyšší hmotnost. Alkoholovou variantu dokládá opět sám prezident. „Není pravda, že bych přestal pít. Piji dál s neutuchající chutí,“ prohlásil před měsícem.

Ještě existuje jedno, čtvrté vysvětlení, které dnes nabídl v rozhovoru pro Aktuálně.cz Zemanův ošetřující lékař Miloslav Kalaš. Ten poukazuje na to, že má prezident náročný program, a tudíž je při jeho věku pochopitelné, že je unavený. Lékař také potvrdil, že Zeman dál holduje i svému druhému zlozvyku. „Samozřejmě velké riziko je u pana prezidenta to, že hodně kouří,“ uvedl, aniž by specifikoval, zda měl na mysli nějaké konkrétní riziko například ve vztahu k určitému tělesnému orgánu či zdravotnímu problému, nebo šlo o obecnou poznámku. Když už jsme u toho výčtu přiznaných zdravotních obtíží, ještě doplňme 40procentní ztrátu sluchu, o níž Zeman hovořil na tiskové konferenci v roce 2015. Nezmínil tenkrát, co by mělo být její příčinou, od té doby o této poruše nemluvil. A nezapomeňme na čerstvě naražené koleno.

Škoda, že stavy, které má možnost v televizi vidět takříkajíc celý národ, hrad nevysvětlí. Odbýt je únavou nestačí. Samozřejmě by to znamenalo, pokud jsou příčinou léky, přiznat, že prezident trpí ještě dalšími nemocemi, kvůli nimž je medikován. Pouze cukrovkou a neuropatií nebo užíváním přípravků proti bolesti nelze zdůvodnit všechny viditelné prezidentovy obtíže. Ostatně i vyšetření na počítačovém tomografu muselo mít nějaký důvod, muselo být indikováno. Stěží si lze představit, že jako indikace bylo uvedeno „vyvrácení mediálních spekulací“. To by bylo v rozporu se zákonem, který předpokládá, že se vyšetření na drahém přístroji hradí z veřejných prostředků pouze na základě medicínsky řádně podložených důvodů.

Spekulace o amputaci

Na sociálních sítích se také začala šířit fáma, že má Miloš Zeman amputovánu nohu, kolují fotografie či videa, kde se zdá, jako kdyby část zřetelně tenčí dolní končetiny prezidenta byla umělá. Logika se hledá v onemocnění cukrovkou, která může v pokročilejších stádiích skutečně vést k problémům s cévním zásobením končetiny až ke vzniku gangrény s nutností přistoupit k amputaci. Nejenže sám prezident takovou operaci popřel, ale kdyby jí skutečně podstoupil, nebylo by možné ji utajit. Dostat se zpátky do „provozu“ po relativně náročném zákroku a následně se naučit žít s protézou je velmi obtížné. Ve specializovaném ústavu v Kladrubech trvá rehabilitace po amputaci dva až tři měsíce, které musíme připočítat k samotné (několikahodinové) operaci a pěti až 15 denním pobytu v nemocnici. Veřejnost by si tříměsíční absence v úřadě všimla, pobyt v rehabilitačním ústavu by se prozradil. Pravděpodobnost, že by tohle všechno Miloš Zeman dokázal zvládnout sám v sálech Pražského hradu, je mizivá. Spíše vysvětlení těchto spekulací hledejme ve větě, kterou v médiích formuloval fyzioterapeut Pavel Kolář, když popisoval následky neuropatie: „Jako kdybychom měli od kotníku dolů protézu“. Tedy „jako kdyby“, nikoliv skutečnou.

Psychické zdraví: starý známý Zeman

Média a sociální sítě také zhusta rozebírají Zemanovo psychické zdraví. Pokud tak činí občan, má na to plné právo, volič totiž může všechno, může si myslet o politicích, co chce, může spekulovat i o jejich zdravém rozumu, může si z něj dokonce dělat legraci. Zdržet by se ovšem měli lékaři a samozvaní experti. Podrobněji jsme se tomuto tématu v ZD věnovali v článku Trump je narcis, a Zeman? Psychiatrické diagnózy do politiky nepatří. Nazvali jsme diagnostiky na dálku pop-lékaři a pop-psychology. Hovoří nejčastěji o prezidentově patologickém narcismu, rozložené či hraniční osobnosti, údajných poruchách paměti, demenci. Lékař Jan Hnízdil například navrhuje, aby způsobilost prezidenta vykonávat svůj úřad posuzovala lékařská komise, která by se zabývala jeho duševním stavem a dokonce i morálkou. „Chápat roli lékaře jinak, například politicky, je nebezpečné a v nepříliš dávné historii to vedlo ke zneužití psychiatrie, jež byla nucena k nálepkování a izolaci politicky nepohodlných jedinců,“ varoval už kdysi profesor Cyril Höschl v časopise Reflex.

Zdravotnický deník již před rokem uvedl, že zoufalství z nějakého politika, jakkoliv je hluboké, neopravňuje lékaře veřejně diagnostikovat jeho případnou duševní poruchu na dálku, nebo dokonce apelovat na jeho odchod z politiky. I laikovi je zřejmé, že k politice patří určitá dávka narcismu. Zda už je zhoubný nebo patologický, může sice určit lékař, ale nikoliv jenom na základě veřejných vystoupení, nýbrž až po podrobném vyšetření.

Miloš Zeman je stále stejný. Nevkusné bonmoty, urážky, překvapivá a vulgární slova používá od té doby, co do politiky vstoupil. Narcis je nepochybně, libuje si sám v sobě, ale není psychicky nemocný. Možná tak maximálně chorobný lhář, soudě podle množství soudem uložených omluv za nepravdivá tvrzení. Jinak ví přesně, co a proč říká. Jeho politické kroky jsou promyšlené, pořád je o kilometr napřed před ostatními. Jeho tělesné potíže by neměly vyvolávat iluzi, že je mentálně v nepořádku. Političtí oponenti si musejí najít jiný cíl a utkat se s ním na politickém kolbišti. Medicína do politiky nepatří!

Apoštol nezdravého životního stylu

Lékaři by se ale měli hlasitě ozvat a rázně ztrhat Zemanova laická „zdravotní“ doporučení. Jako veřejně činná osoba, navíc prezident, k němuž český národ tradičně vzhlíží jako k polobohu, jehož slova bere vážně, by neměl do světa vypouštět věty, které téměř ohrožují veřejné zdraví.

Alkoholismus, kouření a obezita jsou třemi hlavními zdravotními pohromami českého národa a ke všem se prezident Zeman vyjadřuje krajně neodpovědně. Za všechny trapné postoje připomeňme, že podle něj je kouření prevencí Alzheimerovy choroby. Člověk totiž zemře na rakovinu dřív, než ho zastihne „Alzheimer“. „Chtěl bych vás upozornit, že já jsem začal kouřit až ve 27 letech, když se můj organismus plně vyvinul a tabák vůči němu nebyl nebezpečný. Dovolte mi, abych vašim dětem doporučil obdobný postup. Aby počkaly do 27 let a potom kouřily zcela bez rizika,“ mudroval na návštěvě tabákové továrny. „Tvrzení, že kouření po 27 letech věku neškodí, vyvrací stovky vědeckých prací, které ukazují, že kouření zkracuje život v každém věku,“ reagovala Česká pneumologická a ftizeologická společnost. Přitom nevážnější komplikace kouření klasických cigaret – karcinom plic – je největším zabijákem českých mužů a druhým nejčastějším v případě žen. V posledních letech sice u mužů výskyt klesá, ale u žen roste.

V zemi, kde pije škodlivě asi třetina mužů, necelá čtyři procenta pak mají závažný problém vyžadující léčbu, a kde alkohol nejen zabíjí, ale ničí celé rodiny, říká její prezident, že „kdo nepije alkohol, přichází o hodně a skončí jako Hitler.“ Když měl sám omezit konzumaci alkoholu kvůli cukrovce, ukázalo se, že spořádá denně „šest skleniček vína a tři panáky“. Podle primáře oddělení závislostí Psychiatrické nemocnice Bohnice Karla Nešpora je takové množství šestinásobkem toho, co považuje za relativně bezpečnou dávku britská National Health Service. Podobně skandální je i další Zemanovo doporučení, tentokráte, jak zabránit otravám metylalkoholu: „Kdyby stát umožnil domácí palírny, řekněme v objemu dvě stě litrů na rok pro rodinu a známé, tak by klesl počet těchto případů už z toho prostého důvodu, že domácí výrobce těchto nápojů do nich metylalkohol nikdy nepřidá.“

O tom, že prezidenta „opustila“ cukrovka, jsme psali na začátku článku, tady doplňme, že u nás budeme mít brzy skoro milión diabetiků 2. typu, je to tedy obrovská zdravotní epidemie i zátěž pro veřejné rozpočty. Přitom základem úspěšného boje s touto nemocí je změna životního stylu, jíž musí předcházet změna myšlení.

Připomeňme ještě jeden výrok, který je pikantní obzvláště proto, že sám Zeman čelí pochybám o svém duševním zdraví. V roce 2015 na besedě s občany v reakci na tehdy aktuální zločin totiž prohlásil, že „jsme příliš benevolentní k bláznům“. Psychiatrická společnost se ohradila s tím, že prezident „tímto svým postojem výrazně posiluje stigmatizaci lidí, kteří mají tu smůlu, že trpí nějakým typem psychických potíží, z nichž drtivá většina žádné sklony k násilnému jednání nikdy neměla a nemá.“

Deset otázek pro lékařský tým

Pokud nám jeho mluvčí a on sám říkají pravdu, trpí Miloš Zeman pouze cukrovkou a polyneuropatií, případně částečnou ztrátou sluchu. To všechno samo o sobě není překážkou, aby se stal znovu prezidentem, rozhodnou-li tak voliči. Jestliže je ale jeho zdravotní stav vážnější, měl by být natolik odpovědný vůči sobě i vůči České republice, že se stáhne do ústraní. Musí to ale opravdu zvážit on sám, nikdo, ani lékaři, za něj nesmí rozhodovat. Pořád je to jeho zdraví a jeho život. Naštěstí je prezidentem malého státu a nemůže zmáčknout tlačítko jaderných zbraní. Inspirovat by se ale mohl u svých amerických kolegů, jak jsme popsali v článku Lékařská zpráva o zdravotním stavu Baracka Obamy: Ostatní padesátníci mohou závidět. Hrad by si ušetřil mnohá nedorozumění a snížil objem falešných zpráv o zdravotním stavu Miloše Zemana, kdyby zveřejnil alespoň základní lékařskou zprávu (jako vzor si mohou vzít zprávu, kterou jsme připojili právě k článku o prezidentu Obamovi).

Můžeme nakonec shrnout, že:

  • Fyzické zdraví Miloše Zemana provázejí otazníky. Oficiálně přiznané diagnózy nejsou překážkou pro výkon funkce prezidenta, ale je třeba jim přizpůsobit denní režim a používání vhodných pomůcek (namísto hůlky berle, příležitostně vozík a dalších). Některé projevy prezidentovy fyzické nepohody by měly být osvětleny.
  • Psychické zdraví prezidenta není důvod zkoumat, není překážkou výkonu jeho funkce.
  • Prezident zcela selhává jako příklad odpovědného zdravotního chování pro své spoluobčany. Jako představitel prosperující moderní země by měl usilovat o šíření zásad ochrany individuálního i veřejného zdraví.
  • Hrad (lékařský tým) by měl zveřejnit podrobnější lékařskou zprávu, aby zamezil šíření fám o prezidentově zdravotním stavu.
  • O osudu Miloše Zemana musejí rozhodnout voliči, nikoliv lékaři nebo jiní (samozvaní) experti na zdraví.

Kdyby prezidentská kancelář a jeho lékaři nevěděli, na co se ve zprávě zaměřit a která témata vyvolávají pochybnosti, nabízíme deset otázek, které by bylo velice užitečné zodpovědět:

  1. Jakými nemocemi prezident trpí (kromě polyneuropatie, diabetu, ztráty sluchu a naraženého kolene)?
  2. Jak si vysvětlujete projevy prezidentovy zdravotní indispozice (celková nestabilita, vrávorání, špatná artikulace), které mohla veřejnost sledovat v televizi například při předávání pověření A. Babišovi (kromě únavy)?
  3. Jaká byla indikace vyšetření CT v září tohoto roku?
  4. Jaké léky prezident užívá pravidelně a jaké příležitostně?
  5. Jaké používá zdravotnické pomůcky?
  6. Jaké má výsledky jaterních testů?
  7. O kolik kilogramů prezident zhubnul za posledních 10 měsíců? Trpí nechutenstvím?
  8. Kolik vykouří denně cigaret?
  9. Kolik a jakého vypije denně alkoholu?
  10. Kolik hodin denně a jak kvalitně spí?

Tomáš Cikrt